Pustíme tam kocoura, on tu myšku vyšťourá...

25. února 2009 v 22:01 | Lucka |  Kocour Iči
Dneska to už vypadalo skoro jako jarní den. Slunce zasvítilo do zasněžených zahrad a všude se řinuly potoky vody. Kocour Iči vyšel přede dveře a rozvalil se na betonku. Po zimě je ho pěkný kousek, určitě přibral zase pár kilo. Znám lidi, kteří říkají, že jejich kočka chytá myši. Někdo se zlobí, protože mu jeho kocour loví ptáky. Iči chytá všechno. Do svých pomyslných trofejí by už mohl kromě řady myší pověsit taky dost ptáků, jednoho hloupého žabáka, nedorostlého zajíce a málem i krunýř z mé želvy.
Jednoho dne slyším známé vrznutí dveří, jak se kocour vrací zvenku. Nešel však dál, zůstal sedět na místě. Nevěnovala bych mu pozornost, ale můj šestý smysl mi napověděl, že není něco úplně v pořádku - Iči nejde dál, protože ho něco tíží. Při pohledu na něj se mi zastavil dech. Držel myš, jestli se to tak dá nazvat. Jenže nebyla malá, byl to pěkný kousek i v porovnání s kocourem. Byla to maximyš. Naše babička by řekla : "Takový roztomilý potkánek!" Iči vypadal spokojeně a skoro to vypadalo, jako by se i usmíval. Vstaly mi vlasy na hlavě. Když mu začnu tahat úlovek z huby, pokoušou mě oba! Kocour v tu chvíli bleskově odhadl můj myšlenkový pochod a jako střela zmizel i s myší v obýváku za křeslem. Začal jsem zoufale halekat na Martina. Ten zachoval klidnou hlavu, vlezl za nábytek, srdnatě chytil zlověstně vrčícího Ičiho s myší v hubě a nesl je oba ven. Radostně jsem jim běžela otvírat dveře. Konečně byl kocour venku, jenže jsem si s hrůzou uvědomila, že počty tu nějak nesedí...Chyběla nám myš! Zděšeně jsem spěchala zpátky. Potkala jsem ji na chodbě. Ještě se nestačila vzpamatovat a chodila dokolečka. Rozhodla jsem se jednat. Popadla jsem smetáček a lopatku a do těchto nástrojů jsem ji chytla jako do kleští. Věřím, že kdyby byla normálně při smyslech, pěkně by mi to nandala. V tuto chvíli byla ovšem výhoda na mé straně. Za chvilku už byla nevítaná maximyš venku. Zabouchla jsem za ní s úlevou naše prosklené dveře. Iči seděl za nimi. Dávno jsme vypozorovali, že mu s každým rozčilením tmavnou oči. Tentokrát byly černé jako peklo. Chlupy měl naježené a bylo vidět, že tohle jsme opravdu přehnali! Potom jsem jen koutkem oka zahlédla, že si opět běží pro prchající myš. Nedalo mu žádnou práci ji znovu chytit, jenže se pak zastavil, chvíli zaváhal a vyrazil lehkým poklusem šikmo z mého obrazu podél domu.
Pomalu mi začaly docházet souvislosti. Mířil se znovu nabytým úlovkem k otevřenému okénku v prádelně. Pokud nebudu jednat okamžitě, proběhne za malou chvilku kolem mě zase dovnitř. U okénka jsem byla za vteřinu dvanáct, protože kocour už měl hlavu s myší uvnitř. Bylo jen pootevřené, takže mu to dalo větší práci. Už ani nevím, jak se mi povedlo je nacpat zpátky. Jako naschvál se mi navíc okýnko zasekávalo a ne a ne se zavřít. Scéna to byla jako z hororu nebo ze zlého snu. Nakonec jsem ovšem zvítězila a oba zůstali nedobrovolně venku. Na ruce jsem měla šrámy, nevím od kterého z nich. Kocour s náma pak pár dní sice nemluvil, ale pak to skousnul. Své úlovky si od té doby nechává pro sebe, ještě by o ně kvůli nám moh přijít. Takže je domů už prostě netahá. A my bychom mohli klidně říct : "Náš kocour? Cha! Ten myši nechytá...."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míra.P Míra.P | E-mail | Web | 26. února 2009 v 6:45 | Reagovat

Zřejmě to kočky dělají rádi že se chluběj svým úlovkem protože jeden můj bývalí kolega říkal to samé a to že jim kočka nosila mrtvé myšky před dveře verandy a pěkně je tam rovnala.Jeho žena se myší ukrutně štítí ale kočičku to bohužel neodnaučili a trpělivě uklízeli její trofeje.

Sama ta kočka myšky nežrala ale chytala je a tím plnila svoje poslání kolem stavení dokonale.

2 izumi izumi | Web | 26. února 2009 v 14:07 | Reagovat

moc pěknej příběh,to můj kocour,ten si přinesl domů myš jednou.. mi bydleli v paneláku takže ven nesměla ale pak jsme se přestěhovali a od té doby měl dveře.. teda spíše okno otevřené.. takže to byla jeho první myš.. další už si domů nenosil protože zjistil,že by o ně přišel.. a ještě kevšemu dostával doma tak dobré jídlo,že už myši jenom zabil,většinou utržením hlavičky a nechal je tamležet.. což se samozřejmě nelíbilo sousedům xD ale co,je to přece kocour xD

3 Slávek Slávek | Web | 26. února 2009 v 22:31 | Reagovat

:-))..a co máš proti potkánkům?:-)))..stejně jsou ti kocouří zajímaví...ten náš, Fredy, nosí domů jen to, co nežere..rejsky a krtky:-))..asi má strach, že by o ně přišel:-))

4 Lucka Lucka | Web | 27. února 2009 v 7:25 | Reagovat

Proti potkánkům nic nemám. Kdyby tenhle zůstal doma u dětí, nic by se mu nestalo. Byl to nezvaný host, co kdyby chtěl přijít s celou rodinou...

5 Slávek Slávek | Web | 27. února 2009 v 12:01 | Reagovat

:-))..tak to by pak byl opravdu zvěřinec:-))..už jsem to zažil, když si kluci pořídili páreček potkanů:-))..a za čas, kam člověk šlápl, tam potkan:-))..varování nezabírala, tak jsem jednoho dne zapomněl zavřít dveře:-))..a naše kočky, bylo jich osm, pak týden nepřišly ke žrádlu:-))

6 Lucka Lucka | Web | 27. února 2009 v 21:03 | Reagovat

To jste měli doma dobré kočičí komando. Myši si neškrtly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.