Také pro nevčelaře

28. února 2009 v 21:07 | Lucka |  Včely
Před pár dny mi poštou přišla kniha Chov včel od Josefa Josky z roku 1965. Podařilo se mi ji získat na Aukru za dobrou cenu možná i proto, že nemá atraktivní obal jako knížky jiné. Dnes odpoledne jsem si na ni konečně našla chvilku. Autor knížky mě překvapil nejen odbornými znalostmi, ale i svým nadhledem. Martin na mě udiveně koukal, když jsem se při čtení nahlas smála.
Budu citovat:

"Bodne-li včela do obočí, lze skoro s jistotou předpokládat, že u postižené osoby ztratí druhý den na kráse oko. Otéká aspoň spodní víčko. Jediným následkem včelího bodnutí je zpravidla trochu té bolesti a menší znetvoření - někdy hodně žertovné - nosu, úst i jiných partií obličeje , které trvá nejdéle tři dny."

Nebudu tady nikoho jmenovat, dotyčný ví o kom mluvím...
Cituji dál:

"Záleží na tom, kam se včelař postaví při pozorování včel na česně úlu. Nikdy se nestavíme před česno nebo vůbec do směru letu včel, překážíme jim. Včely se musejí vyhýbat, leckdy nemohou ani létat do česna úlu. Včelař nejenže překáží, ale je velmi nápadným cizím orientačním tělesem. Jaký div, že některá včela v houfu včel, které místo obletují, bodne. Zvuk, který postižený vydává a prudký pohyb, podráždí ostatní včely, vrhají se na něj. Výsledkem bývá řada pohybů sice směšných, ale včely dráždících."

Hezky to pan Joska napsal! A pokud to teď budou číst nevčelaři, aspoň budou vědět, čeho se mají vyvarovat. Pokud ovšem pana Josku poslechnou...

Únor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivana Ivana | Web | 1. března 2009 v 7:26 | Reagovat

U nás včelaří můj otec a kozy jsme před pár lety chovali taky,měli jsme dvě a jednou i 5 kůzlat,hnědé,bílé,černé,byla roztomilá,ale pro nedostatek času jsme chov zrušili.Hezký den.

2 Vlasta Vlasta | Web | 1. března 2009 v 14:59 | Reagovat

Máme doma včely, a z vlastní zkušennosti vím, že když se včela rozhodne bodnout a tím spáchat sebevraždu, nic jí v tom nezabrání. Pokud přilétne, bodne, je to rychlé a člověk s tím nic nenadělá, ale takové ty zběsilé, co jako šílené lítají okolo hlavy a motají se do vlasů, tak z těch mám hrůzu!

3 Jitka Jitka | Web | 20. dubna 2009 v 7:48 | Reagovat

Lucko ty se sama staráš o včelky, nebo ti s tím muž pomáhá. A nebo je to naopak? O těch bodnutích něco vím. Když můj kolega začal včelařit, jeho prvníé bližší kontakt se včelkama dopadl dost drsně. Dostal asi dost žihadel a když jsem končila večer službu v zaměstnání a on mně přišel vystřídat, málem jsem ho do práce nepustila, protože byl k nepoznání. Oteklý celý obličej, nateklé uši mu visely jako naší Yorze, prostě pohled pro bohy. Takže já mám z včelaření trochu strach i když částečně vím, co to obnáší. Tchán včelařil a u nás by bylo potřeba, aby se toho někdo chopil. Široko daleko žádný včelař. Všichni toho nechali po tom včelím moru.

4 Lucka Lucka | Web | 20. dubna 2009 v 8:39 | Reagovat

:-D Popis kolegy je dost přesný! Včelařím sama a když je třeba, najdu si nějakého pomocníka. Tatínek se dost bojí. Jednou jsem chtěla, aby mi pomoh s krmením. Chtěla jsem dát nahoru obrácenou flašku a chtěla, aby to odklopil. Tak to udělal a hned volal: "Už na mě jdou!!!" a prchal. Jenže pod tím deklem je ještě jeden, takže včely nikde...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.