Jak nám nezmrzl pidipes

30. srpna 2009 v 11:39 | Lucka |  Psíci
Náš pidipes Falko je pes postelový. Tráví v ní veškerý volný čas, dá se říct že i celý svůj život. Někdy mě napadá, že by snad ani nemusel jíst, hlavně když má svou postel. K jídlu se nikdy moc nehrne s vyjímkou okamžiků, kdy je prokazatelně jasné, že je doma kocour. Na peřinách je takřka závislák, což působí nepříjemnosti zejména navštívíme-li místo, kde jsou cizí postele volně přístupné.


Když byl Falko ještě malé štěňátko, udělali jsme mu v kuchyni pelíšek a dbali jsme o to, aby spal výhradně v něm. Zpočátku se mu to nelíbilo, ale nakonec rezignoval a přijal pelíšek za vlastní. Občas se v noci připlížil do ložnice, ale stačilo ho slovem vykázat a do rána byl klid. Tento ideální stav vydržel pár let až do chvíle, kdy jsem se ocitla na několik dní v nemocnici. Po návratu jsem zjistila, že Falko střelhbitě obsadil v ložnici mé místo za tatínkovy tiché podpory. Stěhovat se evidentně nehodlal. Vyřešila jsem to tedy šalamounsky, prostě jsem pidipsa odkulila k tatínkovi pod vedlejší peřinu. Ať si to užije. Jenže tomu to rozhodně nevadí, neboť má opravdu tvrdé spaní a v tomhle si s Falkem dobře rozumějí. Navíc Falka ospravedlňuje tím, že hezky hřeje. No a takhle už to zůstalo. Falko si tím vydobyl svou pozici v posteli. Potíž je v tom, že ji nehodlá opouštět ani přes den. Ráno ho z peřin vyklepu a on do večera vydrží číhat, kdy zůstanou dveře do ložnice pootevřené. V tom okamžiku tiše a nenápadně mizí v duchně. Překvapuje mě, že mu tento koníček vydrží i v době, kdy je venku 35 stupňů a uvnitř v místnosti se vzduch nehne. Každý jiný by pod tou peřinou na místě zdechl, jen Falko je spokojený. V létě s úspěchem využívá tajné cesty přes balkón, v zimě se provokativně repetí u dveří do ložnice. Ne že bychom měli uvnitř takovou zimu, ale při jeho psí dvaceticentimetrové výšce v zimě u země zkrátka tahne. Neodradí ho ani to, že přes peřinu děti někdy dělají kotrmelce, nebo že si na něj občas někdo sedne

V pátek jsme vyrazili na výstavu Země živitelka do Budějovic. Je to odtud pěkně daleko, zkrátka výlet na celý den. Teta Falka odpoledne vyvenčí, žádný problém. A že se bude celý den pidipes vyvalovat v peřinách? To určitě! Zavřela jsem mu do ložnice dveře a do dětského pokojíčku pro jistotu taky. Máš tu pelíšek, aspoň jednou za rok si ho užij!
Den byl opravdu horký. V autě bylo nedýchatelno, slunce tlouklo do hlavy jako kovadlina. Lili jsme do sebe litry vody a děkovali každému malému stínu. Na odpoledne slibovali mraky, ale ty zřejmě odpluly někam jinam. Večer jsme se vraceli domů lehce připečení a uhřátí.
Faklo nás vítal za dveřmi veselým štěkotem. Byl odpočatý, plný energie, nadšeně poskakoval. No vida, jak ti ten pelíšek prospěl! Vítězně jsem se usmívala. Úsměv mi nevydržel dlouho. Přesněji řečeno zmizel při pohledu na rozházenou hromadu čerstvě vypraného prádla. Úhledné voňavé komínky se do večera změnily v chaos. Místy byly v hromadách dokonce ještě patrné tunýlky, které si Falko budoval zřejmě celý den. Komu by se taky chtělo v takovém horku zmrznout? Podcenila jsem situaci, poradil si sám. A nezmrzl. Jak jsem nezodpovědná! Měla bych se nad sebou asi zamyslet. Mohlo dopadnout hůř...raději nechám tu ložnici příště otevřenou. Navíc, se závislákem je každá debata marná, kdoví co by ho mohlo ještě napadnout...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 AjA AjA | Web | 30. srpna 2009 v 11:46 | Reagovat

uplne jako nas pidipes, nejvetsi slast je lezet na vrcholy hromady cerstve vypraneho pradla... potovry jsou to :D ti psi, co?

2 cracatit cracatit | Web | 30. srpna 2009 v 14:04 | Reagovat

Kdyby jen malí psi,  můj velký pes miluje postel. Nejlepší je to, když není nikdo doma. Topotom můj kóliják leží v mojí velké posteli, kde zabírá asi podobnou plochu jako menší člověk. Když on leží celý na boku jako člověk a na zadku má přilepenou čínskou naháčici, o je pak pohed pr bohy. Bomba pohled je taky vítání naháčka, když číňanka chodí tomu mému zvířeti po ksichtu... DDD

3 cracatit cracatit | Web | 30. srpna 2009 v 14:05 | Reagovat

Prostě svéráz. Ať žijou zvířata!

4 Tama Tama | Web | 30. srpna 2009 v 20:20 | Reagovat

Přesně to samé mám doma, ale v kočičím vydání! Nejlepší místo na spaní je čerstvě vyprané a voňavé prádlo. Když příjdu z práce, tak mne také někdy čekají tunýlky v posteli  :-D . A přesně jak říkáš, lezou tam i v tom horku! Já říkám, že se jsou před vedrem schovat  :-D .

5 Jarka Jarka | E-mail | Web | 30. srpna 2009 v 21:04 | Reagovat

Nemáme ani pejska, ani kočičku a pořád tvrdím, že bych je do postele v žádném případě nepustila. Ovšem to ty jsi Lucko taky chtěla a všechno dopadlo jinak. Asi by mi vadilo, že tam mám chlupy, nebo malý Falko chlupy nepouští? Asi na to člověk po čase nekouká a ta zvířátka jsou vlastně členové rodiny a když je má rád, není co řešit!   ;-)  :-D

6 Eva* Eva* | Web | 30. srpna 2009 v 21:14 | Reagovat

Lucko takovej mrňous má na postel právo, ale mohli by si kluci podat packu s naším Aaronem, to je jezevčík a když nemá přístup do peřin, halí se do všeho, třeba rozvrtá křeslo a zabalí se do přehozu. Raději už mu na křesle nechávám starou bundu  :-P

7 Lipetka Lipetka | Web | 30. srpna 2009 v 21:30 | Reagovat

Jsem měla krysaříka kdysi taky. Ten pes fakt neměl se psem nic poslečného. Mě zase zalézal rád do skříně do spodní police mezi svetry a vydržel tam klidně celý den.

8 Zygy Zygy | 31. srpna 2009 v 9:35 | Reagovat

Krásné psaní. Bavila jsem se skvěle. Falko je filuta a pořádnou postel si zaslouží.  :-D

9 Lucka Lucka | 31. srpna 2009 v 11:38 | Reagovat

[1]:[2]: Jo, jsou to potvory! Zkus číňanku vyfotit, až bude zase chodit koliákovi po ksichtu. To bych ráda viděla!  :-D
[4]: Pravda, s kocourem to není o moc lepší. Ale má dost rozumu, takže do postele neleze. Ví, že by rychle letěl!  [:tired:]
[5]: Jarko, chlupy nepouští, protože je ...poněkud nemá. Nevíme proč, ale je skoro plešatý.  :-x (Doufám, že to nebude číst..).
[6]: Nojo, ale přece nepoleze do staré bundy, když může jít za lepším...je to mizera!  :-?
[7]:Lipetko, taky mě občas napadá, jestli není křížený s křečkem.   :-D
[8]: Zygy, pokud jde o MOJÍ postel, tak nesouhlasím!  [:tired:]

10 cracatit cracatit | Web | 31. srpna 2009 v 21:21 | Reagovat

Bohuel, fotku nemám, to se moc nedá stihnout a navíc by to musel vyfotit někdo za mě, protože nevidím, takže bych to chytal dost blbě. Prostě si představ malou číňanku a velkýho kóliáka, cca. 50 cm v kohoutku.

11 Lucka Lucka | 31. srpna 2009 v 21:54 | Reagovat

Nojo, to mi teda nedošlo, omlouvám se. Tak holt někoho zaúkoluj. Stojí to určitě za to!  ;-)
Cracatit je ten koliák? O koliích jsem netušila, že taky dělají vodící psy. Jsem docela překvapená.  :-)

12 cracatit cracatit | Web | 31. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

Jo, to je ten koliják, podle něj je moje přezdívka, dočteš se u mě na blogu.

13 Lucka Lucka | 31. srpna 2009 v 22:19 | Reagovat

[12]: Již jsem četla, jsem v obraze!  ;-)

14 cracatit cracatit | Web | 31. srpna 2009 v 22:53 | Reagovat

Vím, žes u mě jedno nechala komentář.

15 brabi brabi | Web | 31. srpna 2009 v 23:33 | Reagovat

Náš pes - pudl taky miluje postele, naše, ne svoje. Při každé příležitosti se tam vloudí  :-D

16 Jarka Jarka | Web | 1. září 2009 v 9:31 | Reagovat

[9]: Chachá Lucko, tak to už se nedivím, že je mu zima a potřebuje se zachumlat i když nám všem je horko!   :-D

17 Jitka Jitka | Web | 1. září 2009 v 10:42 | Reagovat

Jako dítě jsem měla srnčího ratlíka, spával zásadně pod peřinou v nohách kohokoliv kdo mu to dovolil.Když jsme všichni odešli z domu, postahoval si moje oblečení odložené třeba na židli, udělal si z něho pelíšek a v něm čekal na náš návrat. :-)

18 Míra.P Míra.P | Web | 1. září 2009 v 19:59 | Reagovat

No ač mám pejsky rád a tydle mrňavý mazlíky možná ještě víc tak bych ho z těch peřin hnal! Mám rád zvířata venku a doma jen co je v akvárku a nebo terárku.Kamarádovi rodiče ho mají taky a ten se třese snad i teď v létě. :-D

19 cracatit cracatit | Web | 1. září 2009 v 21:47 | Reagovat

No jo, ty zvířata cítí naše pachy, proto je tak láká naše oblečení nebo postel na hlídání/pospání. A můj pes právě chcípnul = rozvalil se jak dlouhej, tak širokej... vedle mojí postele na zemi.

20 M. M. | 2. září 2009 v 1:11 | Reagovat

Rozhodně levnější forma přitápění než elektrická dečka.
A co teprve dalmouši..... :-D

21 babča babča | Web | 2. září 2009 v 9:56 | Reagovat

jo sou to vykukové a dobře ví že se o peřinu rádi rozdělíme  :-D

22 šárka šárka | Web | 3. září 2009 v 9:25 | Reagovat

Ty to máš tak krásně napsaný. Moc mě článek o vašem pejskovi pobavil :-)
My máme zlatýho retrívra,má svůj pelíšek v chodbě nebo na křesle. Je tak naučená,že ikdyž jsem jí mockrát lákala, na gauč nebo do postele, prostě neskočí. Babička má ale čivavu a myslím,že postel je pro ni taky takový to hlavní místo. V noci každopádně!
:-)

23 Jarka Jarka | Web | 4. září 2009 v 10:08 | Reagovat

Lucko, dnes bych zalezla pod peřinu s Falkem! U nás už druhý den víc prší, než svítí sluníčko a dost se ochladilo. Snad to není konec hezkých dní!  :-)

24 Hanča Hanča | Web | 4. září 2009 v 11:55 | Reagovat

Zrovna mám doma štěně, které dostalo rovněž svůj pelíšek. Zatím tam spí bez protestů, ale to předchozí pes taky a nakonec skončil, podobně jako u vás, v naší posteli. Snad to tentokrát vyjde líp :-D

25 Kittanya Kittanya | Web | 29. prosince 2010 v 22:06 | Reagovat

Shledávám, že máme nějakým způsobem stejně postižené jak psíky, tak pánečky... :-D
Náš tatik s Aishou spolu chrápú v trojech peřinách (na hlavu, na trup a na nohy) jak milenci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.