Praha už volá

8. prosince 2009 v 23:29 | Lucka |  Cesty
Dnes se uskutečnila má dlouho plánovaná návštěva Prahy. Přestože se během roku tomuto městu rozhodně spíše vyhnu, před svátky si ráda na chvilku zaskočím do ruchu velkoměsta. Po obědě jsem vyzvedla Honzíka ze školy a nabrali jsme společně jasný směr. Počasí bylo hrozné, lilo jako z konve, ale nemohli jsme si vybírat. Vašíka se podařilo konečně udat babičkám a čas nás vyjímečně netlačil.
Naše první cesta vedla na Staroměstské náměstí. Atmosféra zde mě ovšem příliš nenadchla. Kromě krásně zářícího maxismrku nebyla výzdoba náměstí nic extra. Pod rozsvíceným stromem navíc svítily žárovky blikající reklamy na jakousi firmu, což přišlo poněkud divné i Honzíkovi. Od pražených mandlí jsme utekli (90 Kč 100g) a kaštany jsme si koupit nemohli, neboť jsme každý drželi v ruce deštník a technicky by bylo obtížné kaštany v dešti loupat.
Ale naše kroky vedly trochu stranou do Týnské uličky, kde jsme koupili nový klobouk našemu tatínkovi. Už jsem se opravdu za něj styděla, když vzal ten starý na hlavu...Tím jsme prakticky splnili polovinu našeho plánu.
Zastavili jsme se u Orloje. Musím všechny čtenáře uklidnit, orloj je stále tam, kde byl a nic se na něm nezměnilo. Honzíka zaujal kostlivec a ujišťoval mě, že ten je určitě pravý.
Následovala vytoužená návštěva KFC, jak jinak. Když jsme se najedli a vyhodily tác s papíry do popelnice, zaběhla jsem ještě na WC. Oproti jiným KFC však v centru Prahy mají v KFC taky hajzlbábu. Chtěla po mě peníze nebo účtenku. Účtenku jsem zahodila a protože bych si nechala pro korunu koleno vrtat, vrátila jsem se a sebrala ji z jednoho odloženého tácu. Livrejovaná hajzlbába byla spokojená a já taky.
Jako druhou hlavní část programu jsem Honzíkovi slíbila výstavu Karla Zemana u Hybernů. Kolem těch Hybernů je nějaký informační šum. Náš tatínek mi včera večer jasně ukazoval na mapě, kam se máme vydat. Namítala jsem, že v mé paměti je Hybernský palác poněkud jinde, ale nakonec jsem ho poslechla. Vylezli jsme s Honzíkem z metra na Národní třídě, ale Hyberna jsme nikde neviděli. Tak jsme postupovali tak nějak instinktivně, až jsme došli na Václavské náměstí. Tady už jsou vánoce cítit. Krásně je to tu vyzdobené a voní tady trdelník (tím nechci narážet na naše bloudění). Zašla jsem do malé trafiky poptat se na toho Hyberna. Seděla tam za pultem Vietnamka a o paláci neměla ani tuchy. Nevadí, vedle je ještě směnárna, tam mi poradí. Omyl. Ve směnárně mění černoch. Další dva lidé, které jsem po cestě zastavila, jen výmluvně gestikulovali. Když jsme konečně narazili na Čecha, už jsme prakticky stáli u Paláce. Sláva! Palác stál přesně tam, kde jsem ho čekala. Nevím, jak je to možné, ale mapa asi taky někdy pěkně kecá.
Výstava Karla Zemana byla jen taková malá. Pár velkých fotek z filmů, které jsme měli za chvilku prošlé. Honzík byl poněkud zklamán. Naštěstí mě napadlo mu zvednout náladu příslibem, že si večer pustíme jeho oblíbený film Cesta do pravěku. Jak málo někdy stačí ke štěstí!
Prošli jsme si stánky na Náměstí Republiky. Tady už se opravdu dá mluvit o krásné vánoční atmosféře. Hrála tu hudba, voněly tu obrovské kusy masa opékané na rožni a stáli tu sudy s okurkama. Prodávali tady perníčky a dřevěné figurky, bylo to opravdu pěkné. Foťák jsem si nesla, ale v tom lijáku jsem ho ani nevytáhla.
Nakoukli jsme do Kostela sv. Josefa, kde hořela spousta svíček a kde taky našlo azyl několik spících bezdomovců.
Nakonec jsme zamířili k domovu a když už jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí, vlezli jsme do metra. Honzík si zatím eskalátory vždy užíval, takže jsem jim přestala věnovat náležitou pozornost. Tak, teď se pobavte, Pražané, přišla vaše chvilka. Stoupla jsem na schody, jedoucí nahoru, ovšem Honzík se mi ve stejném okamžiku vycuk a na eskalátory jednoduše nenastoupil. Když jsem byla několik metrů od něj, začal dole srdceryvně volat o pomoc s tím, že se bojí. Naštěstí bylo schodiště úplně prázdné. Otočila jsem se a rozběhla se k synkovi dolů v protisměru jedoucích schodů. Jely docela rychle, takže mě i přes rychlý sprint stále nenápadně vezly nahoru. Dupala jsem dolů jako blázen a šlapala schody stále na jednom místě. Kdykoliv jsem zpomalila, abych se nadechla, už jsem se ovšem zase vezla nahoru. Při mé snaze o rychlou záchranu dítěte si i synek povšiml mého podivného chování. Jeho nervydrásající pláč přešel plynule v zlomyslný smích. Neustále jsem na něho v běhu křičela, aby už, hernajs, nastoupil na ty schody a prokládala jsem to peprnými, nepublikovatelnými výrazy.
Když se dost nasmál, vstoupil na eskalátory a já mohla konečně popadnout dech. A pak, místo abych mu řádně vyčinila, jsem se začala smát taky. A smáli jsme se v metru, i celou cestu domů a Honzík se bude jistě smát i ze spaní. A určitě to dá i za pár let k dobru a zase se bude smát a všichni kolem s ním, až začne vyprávět, jak tam ta maminka tenkrát šlapala v metru schody...


(Zdroj: You Tube)

Pozn. Jestlipak se nade mnou v bezpečnostní kameře teď zaměstnanci metra taky tak pěkně baví....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KaTTy* KaTTy* | Web | 8. prosince 2009 v 23:38 | Reagovat

Hezkej Blog!

2 brabi brabi | 8. prosince 2009 v 23:46 | Reagovat

Pěknej výlet  :-D

3 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 9. prosince 2009 v 7:13 | Reagovat

:-D Živě si tě představuju, jak dupeš po schodech a Honzík se dole chechtá :-D

4 vik vik | 9. prosince 2009 v 9:51 | Reagovat

V Praze jsem byl několikrát na dva-tři dny a rozhodně bych se tam zase někdy moc rád podíval. Ale na trvalé bydlení by mne tam nikdo nedostal. Po těch pár dnech jsem byl vždycky rád, že se můžu vrátit k nám domů, do "skoro-dědiny." Stýská se mi po jezdících schodech, kavárničkách a stylových hospůdkách. A třeba taková Divoká Šárka, Petřín nebo Vyšehrad, to jsou krásná místa. :-)

5 Janah Janah | Web | 9. prosince 2009 v 13:33 | Reagovat

:-D  :-D  :-D Zase jsi mě pobavila. Běh po schodech v protisměru si měla vydávat za speciální cvičení pro zvýšení kondice před Vánoci. Na hubnutí to musí být skvělá věc! :-D  ;-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. prosince 2009 v 16:03 | Reagovat

Běhat proti pohybu eskalátoru je báječný trénink! Ve fitku bys za něj zapatila majland!

7 Lucka admin Lucka admin | Web | 9. prosince 2009 v 17:02 | Reagovat

[3]: Já si zase představuju ty zaměstnance metra za kamerou... :-?  :-x
[4]: Viku, máš úplnou pravdu. Mě stačí jedno odpoledne. A kavárničky jsou teď před vánocemi docela nabyté, ale o Čecha v nich nezavadíš.  :D
[5]: Za těchto podmínek hubnout nepotřebuji. A určitě ne s plnýma rukama tašek... 8-O
[6]: V té chvíli bych dala majlant za to, kdybych trénovat nemusela... :-?

8 Eva* Eva* | Web | 9. prosince 2009 v 19:10 | Reagovat

Lucko, když jsem to dočetla až nakonec, tak se směju taky. Vím, že to nakonec dobře dopadlo.
Jinak jsi mě uklidnila, že je Orloj namístě.  :-P
No vidíš, majlant platit nemusíš, stačí si zaběhat proti pohybu eskalátoru.  :D
Asi po Vánocích taky vyrazím šlapat  :-D

9 Eva* Eva* | Web | 9. prosince 2009 v 19:12 | Reagovat

Proboha, teď jsem koukala na video, tohle jsem taky jednou zažila v metru, ale pán přišel o vlasy, jak je měl dlouhý, tak ho to na kusu hlavy skalpovalo. ???

10 Marie Marie | Web | 9. prosince 2009 v 21:34 | Reagovat

Lucko, není to ode mě pěkné, ale směji se až slzím. Musela to být úžasná podívaná. :-D

11 Jarka Jarka | Web | 9. prosince 2009 v 21:43 | Reagovat

Vše jsem si se zájmem přečetla, stihli jste toho opravdu hodně, Staromák se stromem a Orlojem, klobouk, KFC i výstavu, ale největší zážitek musely být ty schody v metru! Být tebou, tak teď bedlivě sleduji videa na YouTube!!  [:tired:]  :D

12 mstajer mstajer | Web | 10. prosince 2009 v 0:14 | Reagovat

To je úžasné. A ten záběr z bezpečnostní kamery dokazuje, že po jezdících schodech nemusíš umět jezdit - vyvezou tě samy, přestože se tvrdošíjně bráníš!

13 Hanča Kdovíková Hanča Kdovíková | Web | 10. prosince 2009 v 8:21 | Reagovat

Tedy Lucko, ty jsi éro :-D u kamer si asi krůpli do textilu :-D  :-D  :-D

14 pupek pupek | 10. prosince 2009 v 16:36 | Reagovat

No je vidět že si to užíval když mamča dělala eskalátorovej rekord. :-D
Já bych se bušil zrovna tak. :-D

15 Karoll Karoll | Web | 10. prosince 2009 v 17:45 | Reagovat

no jo, zákony fyziky by asi nepovolily, abys ty schody zdolala :D

16 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 10. prosince 2009 v 19:09 | Reagovat

Já jsem se té závěrečné historce také nesmála! :-D

17 Lucka Lucka | Web | 10. prosince 2009 v 21:50 | Reagovat

[9]: Vlastně máš pravdu. Asi to nebudou jen veselé historky... :-?
[11]:Jarko, zohle přesně mě napadlo.   :-D
[12]: Pravda, ten pán na videu bojuje statečně.  8-)
[14]:[16]: No, jen se zasmějte - ubohému, slepému, chromému... [:tired:]   :-D
[15]: Napadlo mě, jestli to kdy někdo zkoušel. Jestli se třeba někdy někomu povedlo to takhle obráceně seběhnout.  :-?
Možná tak hubou napřed.... :-?  :-?  :-?

18 Eva* Eva* | Web | 10. prosince 2009 v 22:03 | Reagovat

Lucko, přečetla jsem si u mne tvůj koment a letím se mrknout...
Víš, peníze nejsou všechno, hlavně že se vám nic nestalo, i když chápu, že je každá koruna dobrá.

19 Lucka Lucka | Web | 10. prosince 2009 v 22:24 | Reagovat

[18]: Už je dobře. Zkrátka jsem narazila ne ignora - doslova. Už jsem se byla domluvit v servisu na opravě...ach jo! Dnes není můj den... :-?  :D  :-(

20 Slávek Slávek | E-mail | Web | 10. prosince 2009 v 23:53 | Reagovat

neměl bych..není to slušné smát se cizímu neštěstí, ale..řvu smíchy :-D  :-D ..dík..a na usmířenou pár receptů na skopové a kůzlečí na novém blogísku:-)

21 Lucka admin Lucka admin | 11. prosince 2009 v 7:05 | Reagovat

[20]: Já také děkuji. Již jsem viděla a již jsem drze stáhla.  :-D Dnes mi to drahá polovička vytiskne, abych to měla v kuchyni pěkně u ruky.  ;-)
Chtěla jsem ti na nový blog dát komentář, ale nějak mi to včera nešlo.

22 renuška renuška | Web | 11. prosince 2009 v 10:05 | Reagovat

Lucko, tak to jsi mě náramně pobavila. A nejsem určo sama. Ten začátek - to jsem Tě spíš obdivovala, že jsi vyrazila jen sama se synem do Prahé, protože já bych se ztratila asi okamžitě. S dětmi tam taky plánujeme vyjet, ale prostě nějak se nedostává. V únoru sice manža s klukama jede do O2 arény na takový dokument od BBC o dinosaurech (to dostanou od ježíška), ale žádné poznávání památek se konat nebude. Já budu dobrovolně vypuštěna v Ikee a kluci se budou vzdělávat. Snad se ale takového povedeného výletu taky dočkáme. Vč. metra a jezdících schodů:-D

23 Lenka Lenka | Web | 11. prosince 2009 v 20:30 | Reagovat

Pěkné povídání. Naštěstí tvůj chlapeček docela určitě nebude mít trauma z nástupu na eskalátory, anýbrž většinou se rozchcechtá. Tomu říkám pedagogické mistrovství! Až budu v Praze a nikdo zrovna nepůjde, zkusím, jestli ty schody předeběhnu. Ale když to nezvládla ani matka zachraňující svého syna, tak asi šanci nemám velikou. :-))

24 Lucka Lucka | Web | 11. prosince 2009 v 21:16 | Reagovat

[23]: Určitě mi napiš, jak jsi dopadla! Tuším, že to byly schody na Můstku u výlezu dole na Václaváku...teda asi.  8-O  ;-)

25 Jája Jája | 12. prosince 2009 v 16:29 | Reagovat

:-D  :-D  :-D A k tomu Šikmoočko prodávající mladou frontu a Tmavopleťka vyměňující český korunky  :-D Ty mandle, to je tedy síla, dyk v akci bys za tu cenu měla nepražených víc jak kilo... ufff, Praha...

26 racatit racatit | 13. prosince 2009 v 15:07 | Reagovat

Asi proto na těch schodech jezdících bylo tak narváno, až jela mamka v přeplněným kupé! Hi hi hi hi! Taky jsem to kdysi zkoušel na krátkých schodech v Tescu u nádraží v Brně...

27 Lucka Lucka | Web | 13. prosince 2009 v 15:44 | Reagovat

[26]: A jak jsi dopad?
To je zajímavé, jak nikoho nazaujaly krásy vánoční Prahy, ale všichni se zastaví u těch pitomých schodů... :-?  :-D

28 Cracatit Cracatit | 16. prosince 2009 v 0:56 | Reagovat

Tak jo, Vánoce v Praze můžou být zajímavý, ale když ty si o to tou historkou na schodech vysloveně říkáš... tak jak by se člověk nemohl pozastavit?
:-D

29 Cracatit Cracatit | 16. prosince 2009 v 0:58 | Reagovat

A jak by se člověk mohl tomu nesmát? Jak bych dopadl? Málem sem hodil dršku, tak mě to svezlo dol a tam jsem natoupil na správnej směr. Párkrát se mi to málem stalo i s vodícím psem a to by byl větší průser, protože on by si kvůli tomu mohl zlomit tlapku, vyvrtnout zápěstí nebo třeba skřípnout drápky. Naštěstí umí poznat, kdy je to nebezpečný, takže to sám vychytal pár úkroky na správnou stranu a bylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.