Čarodějnice

11. května 2010 v 16:45 | Lucka |  Co mě ještě baví
Tímto článkem se vrátím k nedávno proběhlým Čarodějnicím. Uznávám, je to hodně opožděné, ale konečně jsem se dočkala fotek z této akce, které mi přátelé poslali ze všech stran.
Jak jsem již dříve kdesi psala, děti začínají být v nebezpečné přesile. Letos situaci ještě podpořil fakt, že náš tatínek i strejda Milan byli v práci. I tak se nás u ohně sešlo požehnaně.
Opekli jsme si tradiční buřtíky, děti jsme do opékání zapojili taky, takže měly o zábavu postaráno a neměly čas nás zlobit.
Čarodějnice

Čarodejnice

Strejda Milan, ač nepřítomen, zapracoval již den předem na ozvučení a hlavně na instalaci soudku s pípou do blízké studené "jeskyně". Nikdo tomu jinak neřekne i když se doopravdy jedná o důlní šachtu. Hlavní výčepní nám chyběl, museli se naučit točit pivo i laici (to jako třeba já). Zejména v temných nočních hodinách byla cesta k pípě poněkud dobrodružná. Odvážlivcům jsem k tomuto účelu půjčovala svou lampičku čelovku. Nikdo se neztratil, nezabil a hlavně nikdo pivo po cestě se džbánkem nevylil, takže jeskyně naprosto dokonale splnila svůj bohulibý účel.

Čarodejnice

A zatímco někteří bojovali v jeskyni s pípou, my ženy jsme si vyměnily mezitím několik chutných receptů. Teta Helča dokonce k tomuto účelu dostala i celou láhev rumu řečeného Tuzemák. Postavila rum stranou a nevěnovala mu dál pozornost. Kdo si ovšem láhve všiml byl náš děda. Taková věc přece nikdy nestojí na stole jen tak pro parádu. Na obhajobu musím připsat, že děda celý večer sršel dobrou náladou, což je pro zdar celé akce velice podstatná věc.
Ale aby to nevypadalo, že my ostatní jsme zůstali nějak pozadu, kromě piva jsme se koukli na dno Tequille a dobrá nálada tančila kolem ohně s námi v rytmu irských jigů.

Čarodejnice

Děti vydržely dost dlouho. Nechali jsme jim v tento den volné pole působnosti a nakonec sami uznaly, že by si rády šly lehnout. Ovšem myslím, že tou dobou už do půlnoci moc nescházelo. Když jsem uložila omladinu, vzala jsem s sebou ven přes rameno kytaru. Chudinka, stála v koutě už hezkou řádku let a tohle byla vhodná chvilka ji provětrat. Upřímně - jsem kytarista amatér. Naštěstí se zde nevyskytoval žádný hudební kritik, takže mi má půlnoční produkce prošla. Měla jsem z toho lehkou obavu. Pokud tohle teď čte nějaký další kytarista samouk, který by se rád odvážil veřejně se svým talentem vystoupit, mám tu několik zkušeností, které jsem nabrala právě o tomto večeru:

1. Nejlepší okamžik pro to vylézt se svou kůží na trh nastává, když se začne blížit dno Tequilly, případně když už všichni zúčastnění znají cestu se džbánkem k pípě a zpět i potmě.
2. Ladit do úmoru kytaru je zcela zbytečné. Sladké dřevo si stejně v blízkosti ohně žije svým vlastním životem.
3. Je naprosto vykolejeným omylem myslet si, že ohrané odrhovačky patří do šrotu a že umělec zaujme na první notečku všechny svou oblíbenou, ovšem neodrhnutou písní. Musím každého mladého interpreta varovat, že okolí v takovém případě jen vyjeveně zírá s ústy dokořán, ovšem beze zpěvu. Snaživý mistr umělec se stává osamělým vojákem v poli.
Na začátku je opravdu nejlepším činem zalistovat ve stařičkém zpěvníčku až zcela na začátek, k písním, které si každý opisoval jako dvanáctileté děcko. Jsou to písně stokrát odrhnuté, povětšinou ne příliš duchaplné, ale jak vidno nerezavějící, notoricky známé a všeobecnou zpěvavou náladu rázem do výšin povznášející.
4. Kdo na začátku vrčí, že nezpívá a nic neumí, začne po několika odrhovačkách tahat ze své hlavy texty (a z úst trylky), nad kterými ostatní přísedící jen užasle kroutí hlavou.
5. Na oblíbenou notečku nakonec taky dojde. Ukáže se, že ji valná většina dobře zná, jen si zpočátku nebyla příliš jista. Na závěr ji všichni zpívají sborem.
6. Oblíbenou notečkou je nejlepší veškerou produkci skončit.

Po mé hudební vložce ještě následovalo slavnostní pálení zimních škrpálů. Žádný ekologista nedorazil, nebo už tou dobou spal. Hrstka statečných se tak rozloučila s několika přežitými huculami (to jsou prosím boty, hořely barevnými plamínky) a dál jsme doufali, že strejda Milan dorazí každým okamžikem z práce. Telefonoval kolem 2.15, že ještě kdesi zevluje po Praze. Jeho telefonát zhroutil veškeré naděje a definitivně rozpustil naši čarodějnou sešlost.
(Kdo by vystrčil hlavu z postele o dvě hodiny později, už by viděl strejdu v jeskyni u pípy.)

Poznámky nakonec:
- Napadl mě šílený nápad vlézt do vany, ve které se pár hodin předtím koupaly všechny děti naráz. Voda měla tmavě kouřový nádech a na dně ležela tenká vrstva bláta. Voda byla dobrá i když studená.
- Zhruba ve 3.00 hodiny jsem uléhala v iluzi, že dospím rána. Chvíli nato se dosud spícímu Honzíkovi udělalo špatně, takže zbytek noci jsem trávila pobíháním po chodbě a převlékáním peřin do čistého povlečení.
- Ráno jsem vyrazila s tetou Helčou uklidit bojiště. Nevěřícně stála u skoroprázdné láhve rumu. Péct se z něj už nebude. Kam se mohl hernajs jenom ztratit?

Čarodejnice



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jstn jstn | Web | 11. května 2010 v 16:53 | Reagovat

Znáš skupinu Johny said the number? Ne? chtěl/a bys tuto skvělou skupinu poznat? Mám blog o Johny said the number..tak se mrkni a připiš komentář...  určitě si je zamiluješ!!Protože jsou prostě dokonalí♥♥♥

2 Sikar Sikar | Web | 11. května 2010 v 17:32 | Reagovat

Herdek, všichni měli takové akční čarodějnice, jenom Šiška seděl doma a házel do sebe housky se sekanou! A vůbec - kam zmizel obsah láhve rumu? Přiznal se děda aspoň?

3 MirekČ MirekČ | Web | 11. května 2010 v 18:04 | Reagovat

Jeskyňka nemá chybu, a ty Lucko také ne...

4 Dadulka Dadulka | Web | 11. května 2010 v 18:46 | Reagovat

Čarodějnice jsou "svátkem", který mne celý život naprosto míjí... řekla bych naštěstí, vzhledem k tomu, že v éře znuděných Pražáků je to buď ve stylu "totálně se hromadně ztřískat", který já nechápu, anebo ve stylu "nezájem". Nicméně takové posezení u ohně s buřtíkem bych brala - jen bych tam musela sedět max. ve čtyřech (kolektivní akce my asociálové nevydýcháváme) :-D

5 Janah Janah | Web | 11. května 2010 v 20:37 | Reagovat

Rum se má strašně nízký stupeň odparu ;-) Vím to, protože si ho do Švédska vozím na pečení, ale v životě jsem z něj nic neupekla :-D  :-P

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. května 2010 v 20:38 | Reagovat

Rum se vypařuje velmi rychle.

7 renuška renuška | Web | 11. května 2010 v 21:12 | Reagovat

A to jsem se bála, že na škrpály nedojde a už už jsem se chtěla zeptat, jestli jste pálili. Teď už vím, že jo. A dokonce jste sežehli i bacila :-D. Po Tequile by moji kluci asi spali v poblitým :-? :-!  :-!  :-x  O_O

8 Lipetka Lipetka | Web | 11. května 2010 v 23:22 | Reagovat

Ta jeskyně je úžasná. Ta je přímo vaše?

9 Gandelion Gandelion | Web | 12. května 2010 v 12:13 | Reagovat

[5]: Máš nějakej divnej rum! Já mám doma 5litrovou láhev rumu už kolik let a furt je plná :-D

Jinak moc pěkný čtení a moc pěkný fotky. Taky bych brala takovouhle jeskyni ;-)

10 nena nena | Web | 13. května 2010 v 7:04 | Reagovat

Moc pěkné, já chodím s dětmi na stezku odvahy, je to něco podobného, jen mají večer po celé vsi různá strašidla a musí tudy projít, chodívám s nimi a je to náramná legrace, potom jsou samozřejmě i ty buřtíky, i to pití, i to zvracení, prostě všechno stejné, na ohni si potom děti zapálí své malé čarodjějnice, které si přinášejí sebou. Je dobře, že se lidé ještě dokáží sami bavit a ne jen konzumovat bavení. (Díky za návštěvu u mne, můj táta byl samozřejmě úžasný člověk, jak jinak?!) :-)

11 Šárka Šárka | Web | 14. května 2010 v 21:25 | Reagovat

Bezva akce jak pro děti,tak dospěláky :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.