Skryjská jezírka

5. srpna 2010 v 16:15 | Lucka |  Cesty
V sobotu se u nás cestou na koncert kapely Brutus stavěli Honza s Míšou. Hudba stejně spustí až v neděli, proč si čekání nespestřit krátkým výletem?
Druhý den ráno jsme se proto hromadně vydali ke Skryjským jezírkům. Dvě auta nás bya plná - čtyři děti a pět dospělých vyrazilo. Strejda Milan měl cestu nacvičenou, my trochu zakufrovali, ale nakonec jsme se ve Skryjích v hospůdce U grilu všichni šťastně sešli.
Z náměstíška vede k potůčku modrá stezka.
Nejdřív po chodníku,
potom polem...

Ke Skryjským jezírkům

Počasí se opravdu vydařilo. Z polní cesty byl krásný výhled do dálky. Ptáci zpívali, nad dozrávající řepkou lítali motýli, a kluci vyrazili dopředu jako honící psi, když chytí stopu. Kačenka s Ondrou se za námi trochu zpozdily, ale jen na chvilku...

Skryje a okolí

... Brzo jsme totiž vstoupili do lesa. Těch šišek co tu bylo! A nejen to - z borovice tu dokonce visela provazová houpačka. Není divu, že nás Ondra a Kačenka snadno dostihly. Než se všechny děti dost vyhoupaly, bylo možná poledne.
(Zkoušela jsem to také, ale strom se nebezpečně ohýbal...raději jsme šli dál.)

Ke Skryjským jezírkům

Cesta se vinula lesem a skalami a stále klesala a my s ní. Nakonec z ní zbyla jen malá stezička vinoucí se mlázím, ale to už jsme všichni tušili, že potok nebude daleko.
Zbirožský potok je nehluboký, plný malých kamenů i velikých balvanů a ledová voda v něm proudí pěkně zbystra ke svému cíli v nedaleké Berounce.

Zbirožský potok

Myšáčci s Kačenkou a přáteli pokračovali ještě dál proti proudu, zatímco kluci si sundali boty, neboť šli zkoušet teplotu vody. Vašík se mě chytil za ruku a přebrodili jsme společně na velký kámen doprostřed potůčku. Honzík hlasitě protestoval, že kameny pod nohama kloužou, ovšem nakonec si dodal odvahy a přece nesměle dovrávoral za námi. Ondra, hrdina,  zůstal pro jistotu na břehu.

Zbirožský potok

Po prozkoumání hloubky koryta následovalo vytoužené házení žabek. Placáčků zde bylo k tomuto účelu dost. Honzík už ví, že si má při této kratochvíli dát pozor zejména na Vašíka, neboť to není tak dávno, co ho malý bratr svým mistrným hodem doslova sejmul. Navíc to tenkrát nebyla žádná žabka, nýbrž pořádná žába, takže na ni Honzík určitě dlouho nezapomene.
Na následující fotce si povšimněme hlavně Ondráška. Proč capkat mokrýma nohama v blátě, když si může stoupnout rovnou do mých suchých bot?
Vašík za ním zatím znalecky váží sílu munice.

Zbirožský potok

Když se kluci dost vyřádili, rozhodla jsem se pokračovat proti proudu za Myšáčky.
"Hele jak už chodím po kamenech! Koukej! Už to umím!!!", volal na mě Honzík z protějšího břehu.  Mávla jsem na něj do hukotu vody na znamení, že půjdeme zase kousek dál. A zrovna když jsem se obula a pomáhala do bot také Vašíkovi, uslyšela jsem za sebou charakteristicky známý zvuk. Tušení mě nezklamalo. Honzík seděl ve vodě uprostřed potoka jako vodník Mihule.
Naštěstí jsem měla v baťohu ještě plavky, takže zbytek výpravy absolvoval synek v nich.

Cestička vedla dál podél kamenité stěny, občas bylo třeba také trochu šplhat po skalních schůdkách, ze kterých jsem měla dost obavu, ale nakonec jsme vše společně zvládli a došli po dřevěné lávce až k jezírku.

Skryjská jezírka



Skryjská jezírka



Skryjská jezírka

Děti se pochopitelně zas vrhly do vody a na břehu po nich v mžiku zůstala jen hromádka rozházených bot. Honza s Míšou šly ještě zkoumat vodopád hučící nedaleko a my, zbylí dospělí, jsme si vyndali svačinku.
Každý, co je mu libo...

Skryjská jezírka
Vašík odpočíval na kameni s nohama ve vodě...

Ondra
Ondra byl stále opatrný...

Honzík
Honzík pořád přemýšlel, jak ulovit některou z těch velkých ryb, plovoucích téměř  na dosah ruky.
Jenže s sebou měl jenom klobouk...

Dlouhý lovec
Dlouhý lovec...

Kačenka
Co ulovila Kačenka, nevíme...

Když se všichni dost vyřádlil, vraceli jsme se stejnou cestou zpátky k hospůdce U grilu, kde jsme si dali opožděný oběd. Míša s Honzou už toho měli nepokrytě dost. Již věděli, že koncert  kapely Brutus bude proti výletu se čtyřmi dětmi naprostá oáza rajského klidu.
A po obědě ještě nemohla chybět návštěva Musea Joachyma Barranda, které je plné trilobitů a zkamenělin.
Kamenná tečka na závěr.
Děti zkameněly až v autě cestou domů.
Usnuly jako když je do vody hodí.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mami Mami | Web | 5. srpna 2010 v 16:23 | Reagovat

Ó jak závidím, že tam nejsme s vámi. Pěkný článek.

2 Sikar Sikar | Web | 5. srpna 2010 v 16:24 | Reagovat

Nádherná příroda, hned bych šel taky zas na nějaký výlet...

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 16:58 | Reagovat

Skryjská jezírka jsou mojí oblíbenou destinací, ale už jsem tam teď aspoň dva roky nebyl, tak jsem si aspoň připomněl prostředí na roztomilých fotkách.

4 Anna Anna | 5. srpna 2010 v 17:46 | Reagovat

Krásný výlet, krásné fotky a krásně "odvyprávěno" :-)

5 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 5. srpna 2010 v 17:59 | Reagovat

Krásný výlet, vodička vypadá dokonale a to prostředí, skály a voda, to miluju! Užili jste si jak se patří.

6 Janah Janah | Web | 5. srpna 2010 v 19:09 | Reagovat

Dodnes jsem neměla tušení, že něco takového jako Skryjská jezírka existuje O_O Ráda bych se tam někdy vypravila, moc jsi mě navnadila. (Taky už vím, že si s sebou mám vzít několikero bot a odění :-D a nemám se vytahovat, že umím chodit po kamenech ;-)  :-D

7 Lipetka Lipetka | Web | 5. srpna 2010 v 21:29 | Reagovat

Ty v..e! Úžasný výlet a ten cíl cesty, nepokrytě závidím. Začínám študovat kde to přesně je, až pojedu do Čech, to musím vidět

8 Jarka Jarka | Web | 6. srpna 2010 v 8:46 | Reagovat

Děti si užívají parádní prázdniny, je vidět, že i u nás v Čechách máme krásná a zajímavá místa. O těchto jezírkách slyším poprvé a moc se mi líbí. Čtivě napsáno, ostatně jako vždy! ;-)  :-D

9 Míra.P Míra.P | E-mail | Web | 7. srpna 2010 v 6:40 | Reagovat

No vypadá to tam moc pěkně.A ti tloušti ve vodě jsou parádní.Tak třeba příště se tam mrknem. :-)

10 T(h)om T(h)om | Web | 8. srpna 2010 v 6:44 | Reagovat

Jo jo, voda. Jako děcka jsme se taky pořád s kamarády cachtali v Moravě a okolních potůčcích. Mimo to, že jsem domů tahal neustále žáby a pulce (pochopitelně k "radosti" mámy), povedlo se mi jednou dotáhnout i dvě živé užovky. To byl teprve majstrštyk! :-D

11 Lucka Lucka | Web | 8. srpna 2010 v 9:31 | Reagovat

Jen se klidně vypravte. A dejte vědět předem, my si rádi cestu zopákneme. :-)
[10]:: Já takýýýý!!! Já taky zahala pulce a užovky!!! :-D
Pulce jsem zachraňovala z cizích zahrad, vyměňovala jsem je za céčka. :-D
A užovku jsem v láhvi ubytovala mámě pod postelí. Dovedeš si představit ten bengál, když to prasklo! :-x  :-D
Nový komentář

12 mstajer mstajer | Web | 11. srpna 2010 v 13:44 | Reagovat

Jo, to byla skvělá výprava. Jen na těch fotkách není vidět ten rachot, když se někam vypraví všichni ti čtyři pišišvoři najednou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.