Jak jsem se dívala jako dítě, když vidí ohníček

17. prosince 2010 v 23:36 | Lucka |  A co mě nebaví
Bylo to takové krásné zimní poledne. Venku sněhu po kolena, mrzlo až praštělo, ostré sluníčko házelo z oblohy na lidi i stromy blyštivé třpytky. Dopoledne jsem byla s Vašíkem sáňkovat na nedalekém kopci a právě jsme se vrátili domů zdravě unaveni.

Než se synek převlékl, rychle jsem ohřála polévku a zatímco obědval, připravila jsem mu šodó k buchtičkám, které již čekaly netrpělivě v mističce. Jó buchtičky se šodó, to je evergreen! Jedno z mála jídel, které děti slupnou natotata, aniž bych je musela u jídla napomínat. Když mají buchtičky se šodó, najednou nemají čas koukat, co má na talíři vedle stolující soused a příbor nepadá nikomu pod stůl. Když jsou buchtičky se šodó, nemusí každý vypít během jídla dva hrnky čaje, ani nemusí chodit čůrat. A když jsou buchtičky se šodó, v kuchyni se rozhostí podivný klid, který přerušuje jen ťukání lžiček a tlumené tiché pomlaskávání.

Tak to bychom měli. Na chvilku jsem se zaposlouchala do té rajské šodové hudby, ale pak se nekompromisně ozval můj hladový žaludek, který mi připomněl, že tu čeká i on. Už se zřejmě taky těšil na ty buchtičky, jenže mu do řeči nemístně skočila má huba zmlsaná. A protože mlsná huba je vždycky personálně výš než hladový žaludek, začala jsem se pomaličku rozhlížet, nenašlo-li  by se k snědku něco exkluzivnějšího.
No jistě - na stole přeci zůstal připravený fondovač z včerejší oslavy! Kampak na mě s buchtičkami! Při pohledu na stolní kotlíček s kahánkem se mi seběhly všechny sliny. V mžiku jsem vytáhla z ledničky zbylé kousíčky naloženého masa a za chvilku už se v kotlíčku škvířila první sousta. Jenže co čert nechtěl, od večera zbylo v kahánku jen málo lihu, takže mi po chvilce kahan dohořel a zhasl. Můj oběd se ocitl v ohrožení, líh bylo nutné ihned doplnit. Odstavila jsem hořáček na okenní parapet a došla pro láhev. Dobře vím, že takové dolívání není nic jednoduchého, takže jsem chvilku počkala, až kahánek poněkud vychladne. Počkala jsem chvilku, ale zřejmě ne dost dlouhou. Pokud vím, v chemickém nářečí se tomu říká "štěk". Naklonila jsem láhev nad kahan, chystaje se ho doplnit, jenže právě v tom okamžiku zřejmě čaply výpary, vznášející se mezi mnou a stolem, a kuchyní se ozvalo hlasité "HUUUUÍÍÍ!!!"
Odskočila jsem od linky jako srna, ale současně jsem stačila postříkat lihem kdeco. A kam kapičky dopadly, tam se ve chvilce objevily malé modré plamínky. Ve vteřině kolem mě hořela podlaha, hořela dvířka skříňky (napadlo mě, že malý hasicí přístroj je právě za těmi dvířky), hořela pracovní deska a na ní hořel chleba, hořely příbory, hořel hruškový kompot a taky hořel kahan. Byla to taková úžasná scéna, za kterou by se nemusel stydět ani slavný magistr Kelly. Zírala jsem na to jako blázen (klasik by řekl: "Máte oči jako dítě, když vidí ohníček!") a nenapadlo mě nic moudřejšího, než popadnout zástěru a pokusit se nezvané návštěvníky zadusit. Nepomohlo to. Přestěhovaly se na zástěru a vesele tančili i na ní.
Naštěstí trval požár jen pár minut. Pak líh dohořel a modrý ohníček umřel, k mé velké radosti. Vydechla jsem si. Potom jsem ještě hezkou chvilku zkoumala, jestli se pár plamínků neskrylo v některém zapomenutém koutě, ale naštěstí byly všechny pryč.
Uffff!

Vašík seděl celou dobu za stolem a nerušeně se ládoval buchtičkami se šodó.
"Vašíku, viděl jsi to?"
"Jo."
"A nebál ses?"
"Ne...."
Zabořil lžíci hluboko do misky.
"...Ale shořely mi hrušky..!"

Hrušky v ohrožení
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 18. prosince 2010 v 0:20 | Reagovat

Teda, Vašek tomu dal korunu! Člověk se bojí, aby z toho nebyla scéna jak z katastrofického filmu a on takhle flegmaticky!

2 Čerf Čerf | Web | 18. prosince 2010 v 0:55 | Reagovat

Buchtičky se šodó - nejlepší přípravek proti stresu. Tisíce děkovných dopisů! :-)

3 M. M. | 18. prosince 2010 v 7:37 | Reagovat

Pamatuj :-D SPĚCH ZABÍJÍ :-D
... a nebo skoro, jak by mohl strejda vyprávět :-D
ono na ten kahánek je dobré dát takové to víčko. To jenom aby skutečně uhasl. :-P

4 Fredy Kruger Fredy Kruger | 18. prosince 2010 v 10:15 | Reagovat

Wagabund  vplížil se v karavan.....
zálibně pohlédl na kahan,
" takového zde lihu " !
.... pak se stín ruky mihnul....
Willibald  Schwein  prchá s kořistí
dí  :  "všichni  ať puknou závistí " !

5 Shariony Shariony | Web | 18. prosince 2010 v 11:37 | Reagovat

:D Kouzelná scéna :D Buchtičky se šodó nezklamou :D Včera jsem taky myslela, že vyhořím. Zapalovala jsem svíčku, až se ohýnek na sirce dotkl mé ruky. Tak jsem sirku v úleku odhodila kamsi za stůl do haraburdí. 8-O

6 mstajer mstajer | Web | 19. prosince 2010 v 19:30 | Reagovat

Toto fondue bylo zřejmě zakleté.
A hrůza: U nás už nefungují ani buchtičky se šodó!

7 Míra.P Míra.P | E-mail | Web | 19. prosince 2010 v 19:36 | Reagovat

:-D Chudinky hruštičky.
No byla to klika!

8 brabi brabi | Web | 19. prosince 2010 v 20:28 | Reagovat

Jednou jsem si při nalívání lihu polila dřevěnou destičku pod kahanem na fondy. Trošku, ani jsem si toho skoro nevšimla. A když jsem zapálila pod fondovačem, chytla plamenem nejenom ta deska, ale i plastový stůl! Už jsem si myslela, že tam prohoří díra, ale naštěstí shořel jenom líh a pak to zhaslo samo O_O Koupili jsme fondovač elektrický 8-)

9 brabi brabi | 19. prosince 2010 v 20:29 | Reagovat

Jo, a ty buchtičky miluju od družiny ze školních obědů :-D

10 Lucka Lucka | Web | 19. prosince 2010 v 20:52 | Reagovat

[1]:Ono to bude nejspíš tím, že nemá ani tuchy o velkých předvánočních a vánočních požárech... :-?
[2]: Proti stresu ano, ale proti hladu nic moc. 8-O
[3]: Po bitvě každý generálem. 8-)
[4]: Ještě aby tak Wilibald ukrad to maso. To by se ve mě krve nedořezal! O_O
[5]: Hmmm...já zas hodila do koše dohořelého, leč nevyhaslého františka. :-x
[6]: Ano, taky mám ten dojem... 8-O
[7]: Nic se nestalo. Hruštičky byly flambované. 8-)
[8]: Já vím...jenže mě by tam ten oheň zkrátka chyběl. 8-O  :D

11 MirekČ MirekČ | Web | 20. prosince 2010 v 14:00 | Reagovat

[5]: Také jsem zapaloval adventní svíčku. Ty sirky (zápalky) byly nějaké přeschlé - tedy to dřevo, ze kterých jsou vyrobené, takže mi plamínek doběhl strašně rychle až k ukazováčku. Mám tam pěkný puchýř...;.)

12 Melie Melie | E-mail | 23. února 2011 v 15:54 | Reagovat

To jak scéna do nějakého rodinného filmu  Vašík tomu dal překrásnou korunu! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.