Vánoční omyly

27. prosince 2010 v 21:10 | Lucka |  Co mě ještě baví
Štědrý den bývá oblečen v župánku z očekávání, v košilce z nečekaného a v kabátku z překvapení. Děti nemají obvykle ani tušení, co dá rodičům za práci tento štědrovečerní obleček spíchnout. Nejde jen o to, sehnat potřebné suroviny, vše ve správném pořadí a čase zakomponovat do sebe a vzpomenout si na rok nepoužívané know how. Je také třeba počítat s omyly lidského faktoru, s hloubkou peněženky a s přírodními vlivy, zejména s rychlostí protivětru.

Omyly lidského faktoru už bych zde nemusela představovat, stačí si jen vzpomenout na mou nedávnou soutěžní otázku, která vznikla v souvislosti s pečením cukroví. Právě zde se uplatňuje ono zmíněné know how a veškeré kuchařské knihy se stávají pouze berličkou, která snadno sklouzne na zamrzlé pekařově cestě.
Kloužu často, ale padám šikovně.
Většinou původní recept přetvořím v něco zcela jiného, ovšem poživatelného a většinou i chutného.

Na fotce níže jsem pohotovým fotografem zachycena právě uprostřed dramatické akce. Honzík maminku obětavě podporuje čtením Kukyho...

Kuky a cukroví

V souvislosti s lidskými omyly musím také vzpomenout na dávnou historku, kdy jsme v polovině listopadu přivezli několik kapříků z výlovu jihočeského rybníka. Nějakou hlavu mazanou (dodnes jsme ovšem nezjistili kterou, protože se k té myšlence teď nikdo nehlásí) napadlo, že by bylo nejlépe uchovat živé kapříky až do doby předvánoční a to tím, že se vypustí do dědova rybníčku, kde bylo v té době asi po kolena vody. Čerstvá ryba na váš stůl - tříkiloví šupináči si měsíc lebedili v polovypuštěné nádrži. Nápad na metál!
Tři dny před Vánocemi přišly mrazy jak z Ruska, takže na rybníčku by rázem bylo pěkné bruslit, kdyby se ovšem pod tlustým ledem neproháněla štědrovečerní večeře. V půlmetrové hloubce bylo jasné, že pokud tam kapry necháme, bude jejich osud spečetěn. On ne, že by nebyl, ale ta představa byla natolik hrozná, že jsme popadli krumpáče a sekery a rozbíjeli ten silný led a kry jsme tahali rukama na břeh. A pak jsme v gumákách pobíhali s podběrákem vodou a ty ryby lovili. A kdo si myslí, že budou kapři pod ledem pomalí, nebo že půjdou najivně za světlem baterky (ó, pověro truchlivá!), ten je vedle, jak ta jedle!
Chytali jsme ryby dlouho do noci a nakonec jsme je po šílené akci všechny vylovili. Chvílemi to vypadalo, že si z nás dělají legraci, ale byla to jejich legrace poslední. Protože kdo má být oběšen, ten se neutopí...

Prodej kaprů
Prodej kaprů na berounském náměstí

Hloubka peněženky je věc relativní. Co se jeden rok může zdát jako louže suchou nohou snadno překonatelná, za pár měsíců se stane jezerem bez břehů, a naopak.
Dítko nezkoumá dno peněženky. Dítko napíše Ježíškovi a těší se na zázrak. Rodič občas jen protočí oči a přemýšlí, jak by z toho Ježíšek protentokrát vycouval. A takový rodič potom hlasitě zajásá, když se opravdu stane zázrak a dítko v poslední chvíli ustoupí od svého požadavku k přání přízemnějšímu, střízlivějšímu a k peněžence přátelštějšímu. Hosana na nebesích!
Ovšem i takové rodičovské vítězství je věc relativní a krátkověká. Největší peklo nastává, pokud dítko na onen vysněný dárek nezapomene, za rok přijdou další Vánoce a rodič se opět setkává s noční můrou tváří v tvář. Tento fakt je navíc okořeněn vyhlídkou, že se jedná o loňskou řadu, seriovou hračku, která se v dané chvíli na pultech již dávno nevyskytuje. Nastává horečné hledání, pročesávání bazarů a vzteklé mazání s politováním zamítavých mailů. 
Nakonec přijde pár dní před Vánocemi na poštu veliký balík. Rodič ho s široce otevřenou náručí přebírá, slzu má v oku, ale je to slza štěstí. Na zem padá s žuchnutím obrovský kámen ze srdce. Peněženka tiše pláče, ovšem nikdo ji neslyší...

Lampion
Kolektivní vypouštění Lampionů splněných přání před školou. Tušila jsem to - i na Honzíkovém lampionu je fixem namalovaná Power Miners titanová vrtná plošina.
Ježíšek se zapotí...

Přírodní živly umí s vánočními plány taky pěkně zamávat. Třeba takové pořízení stromku - věc poměrně banální či zanedbatelná, jestliže máte na nedaleké zahradě řadu nevhodně umístěných smrčků, dokonce jasná až směšná. Pokud je ovšem před Vánocemi po kolena sněhu a stromek se pod jeho tíhou skoro ohýbá, už to tak jasné není. Ne každá špička se totiž ke zdobení zcela hodí a řezat takový zasněžený stromek je tak trochu jako kupovat zajíce v pytli. Takže jsme s dědou vyrazili k zahradě nejen s pilkou, ale i s koštětem k ometení zavátých větví. Takové ponoření se pod zasněžený strom taky není zrovna milé. Dřevorubec si může být jistý, že bude mít sníh nejen za krkem, ale i v nose a že zasněžené větvičky jsou zlomyslné, takže snadno ukradnou v mžiku oka celý kulich z hlavy.
Stromků jsme měli víc, než jsme potřebovali. Ten přebytečný jsem darovala potěšenému kolemjdoucímu a ten svůj jsem si nechala v oplocené zahradě. Vyrazila jsem pro něj až těsně před Štědrým dnem, ale zase jsem zapomněla počítat s přírodním živlem. Zámek u vrátek totiž zamrzl tak dokonale, že jsem zůstala stát za plotem jako Ý. Nemám moc v lásce zloděje stromků. Tentokrát to vypadalo, že si pro něj budu muset přelézt přes plot zrovna jako ten zloděj. Bojovala jsem se zámkem tak dlouho, až nakonec povolil. Ovšem vrátka se přesto pootevřela pouze tak málo, že jsem se jimi taktak protáhla. Stromek byl opět můj, ale ještě nebyl ze zahrady venku. Mezerou ve vrátkách neměl šanci projít. Čekal mě kousek vskutku husarský - zvednout celý stromek vysoko nad hlavu a mistrně ho přehodit přes vrata.
Buch!
A Vánoce mohly přijít.

Vánoční nadělování
Vánoční nadělování

Lodičky
Lodičky
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 27. prosince 2010 v 21:20 | Reagovat

proto je nejlepší doba, kdy si děti dárky koupí samy, jen je předají k zabalení...

2 Shariony Shariony | Web | 27. prosince 2010 v 21:43 | Reagovat

To muselo být u vás tedy náročné..
Jsi hodně obětavá a moooc hodná maminka :-)

3 Lucka Lucka | Web | 27. prosince 2010 v 22:53 | Reagovat

[1]: :-D  :-D  :-D Z tebe mluví oživlá zkušenost! To nemá chybu, musím si to pamatovat! :-D
[2]: No, tak moooc hodná zas ne. Náročné je u nás tak nějak všechno, to je fakt, ale vše je věc zvyku. ;-) :D

4 Jája Jája | Web | 28. prosince 2010 v 0:12 | Reagovat

Tak nevím, ale tři něžné dětské tvářičky skloněné tiše nad lodičkami osudu, klid, vánoční pohoda - a těch řečí co tomu předcházelo :-D :-D :-D

5 mstajer mstajer | Web | 28. prosince 2010 v 1:57 | Reagovat

[4]: Ty tvářičky nad škopkem svedly pěknou bitku kdo komu potopí lodičku. Málem to skončilo masakrem.

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 28. prosince 2010 v 6:33 | Reagovat

Lucko, bavím se pokaždé když popisuješ svůj boj s živly i domácností. Součet tvých příhod by vystačil na elegantně humoristickou knížku. :-D

7 MirekČ MirekČ | Web | 28. prosince 2010 v 8:00 | Reagovat

Nemám co dodat! Všechno už jsi napsala. Jen čekám, jak popíšeš veselého Silvestra... :-D

8 Jitka Jitka | Web | 28. prosince 2010 v 9:55 | Reagovat

Pěkně jsi to sepsala. Jsi talent. Opravdu jsi mě pobavila. :-D

9 AjA AjA | Web | 28. prosince 2010 v 15:07 | Reagovat

Lucko, tz se ctes jak Deti z Bullerbynu...nevim, jestli uz jsem ti to nerikala :)))

10 Lucka Lucka | Web | 29. prosince 2010 v 8:57 | Reagovat

[4]:[5]: Ano. Vše, co předcházelo a následovalo tu není. Ve škopku se strhla námořní bitva, která skončila potopením flotily, navíc to odnesl jeden namočený rukáv a jeden připálený prst. :-x
[6]:[7]:[8]:[9]: Já se také bavím. Humoristická knížka je všude kolem mě. ;-)  :D

11 brabi brabi | Web | 30. prosince 2010 v 22:52 | Reagovat

Je krásné, že umíš brát život s nadhledem a humorem. Máš velký dar. :-) Přeji krásný Silvestr a ještě hezčí Nový rok.

12 Anča Anča | E-mail | Web | 31. prosince 2010 v 0:28 | Reagovat

U nás pomalu, ale jistě začínáme praktikovat Vánoce typu: Kup si sám - zabal si sám - buď pak strašně překvapenej! :D Pak vám vlastně stačí jen maličkost, nějaká blbost, hlavně, když nebudete dopředu vědět, co to je a bude to překvápko ;) Já jsem pak jásala nad balíkem papírových kapesníčků, kde na malých balíčcích byly kachny (letos) nebo morčata (loňský dárek) :D
Jinak přeji úspěšný rok 2011 :)

13 Radka Radka | 31. prosince 2010 v 8:58 | Reagovat

Tvoje příspěvky, články, vyprávění, reportáže, fejetony...prostě všechny tvé texty se čtou stejně dobře, jako se mlsá čokoláda, vyhřívá na sluníčku nebo lebedí pod peřinou. Ani nevím co psát do komentářů, protože bych se pořád opakovala. Píšeš krásně, život vidíš barevný a něžný, své rodině určitě vytváříš oázu radosti a štěstí. A protože nejsem naivka s růžovými cvikry, vím, že tě potkávají i složité chvíle, strasti a trápení, ale společně je překonáváte s láskou a úsměvem. Děkuju za každou chvilku, kterou jsem s tebou v tomto roce mohla pobýt, přeji vám všem hezkého a důstojného Silvestra a do roku příštího nejen zdraví a optimismus, ale hlavně pořád ten nadhled a ochotu dělit se s námi o tvé veliké životní maličkosti.

14 Lucka Lucka | Web | 31. prosince 2010 v 9:59 | Reagovat

[12]: Aha, takže vlastně styl Sikar...? ;-)
[11]:[13]: Děkuji vám, až mi z toho červenají uši. Přeji taktéž a doufám, že nezklamu. :-)

15 Jarmila Jarmila | Web | 31. prosince 2010 v 11:12 | Reagovat

Krásně podané. Koukám, že se u vás dost napachtíte, než zasednete k štědrovečerní večeři a vrhnete se pod stromeček na dárky. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.