Kukátko do minulosti II.

3. února 2011 v 21:57 | Lucka |  Retro
Přijde-li v létě období, kdy se nic neděje, nazýváme ho okurkovou sezónou. Pokud ovšem tuto dobu porovnáme s měsícem únorem, zjistíme, že se toho v létě děje až zatraceně dost. Přesto pro únor zatím nikdo podobné přirovnání nevymyslel, možná proto, že se neděje skutečně, ale opravdu vůbec nic, dokonce ani ty okurky nerostou. A proto i veškeré nápady k přejmenování vleklého měsíce váznou.

A protože zde nechci psát o sezóně chřipkové, sněhové ani lyžařské (která mě při centimetrovém sněhovém poprašku míjí), otevírám opět stránky svého  zašlého deníčku, abych se podívala, co se dělo ve stejnou roční dobu, jenže před několika desítkami let.

Je únor roku 1985 a žákyně 4. třídy zapisuje důležité události na řádky svého deníku. Většina údajů je sice poněkud strohá, dokonce se najdou i věty, které vysloveně zavánějí šifrou, ale podstata věci zůstává přesně vystižena.
(Záznamy budu přepisovat přesně v původní podobě, takže omluvte některé pravopisné nedostatky.)

1.2.85/ Přišel mi ohníček a já se rozhodla, že napíšu do redakce ohníčku odpovědi na otázky.

4.2.85/ Ráno (pondělí) jsem spala až do 7 hodin i když budík zvonil.

5.2.85/ Naší nám přivezli nový hezký stůl. Hned jsme ho zařídili.

6.2.85/ Měli jsme ve škole odpoledne dopravní výchovu.

7.2.85/ Psala jsem na tom novém stole úkol.

8.2.85/ Nebyla jsem ve škole, protože mám rýmu.

9.2.85/ Nebyla jsem na pionýru, protože mám rýmu.

10.2.85/ Už jsem byla venku.

11.2.85/ Už jsem byla ve škole.

12.2.85/ Psala jsem po druhý do ohníčku. Bruslila jsem.

13.2.85/ Bruslila jsem u Čížů na louži.

14.2.85/ Bruslila jsem u Čížů na louži. Byl magion, přišlo ABC.

15.2.85/ Nebruslila jsem, protože jsem musela pomáhat na zabijačku.

16.2.85/ Byla zabijačka.

17.2.85/ Přišel mi dopis z ohníčku a v něm diplom.

Pozorný čtenář si jistě povšiml, že je vynechán datum 2.2.1985. K tomuto datu se zde totiž váže poměrně dost dlouhý zápis, týkající se aktuálního stavu řeky Berounky. Jak vidno, muselo v autorce zanechat bouřlivé jarní tání velký dojem, neboť se tomuto dennímu zápisu věnovala nadmíru precizně.
Zveřejňuji ho nyní zde v nezměněné podobě:

2.2.85/ Byli jsme v Hýskově s vysvědčenim. Nejprve jsme jeli na hřbitov za dědou a táta mi po cestě ukazoval na zamrzlou řeku a říkal, že už brzo pudou ledy. Když jsme ale šli za hřbitova začali se od řeky ozývat obrovské rány a led se začal bořit - šel. Byli jsme neobyčejně překvapeni a spěchali se podívat zblízka. Proud řeky měl obrovskou sílu a ledy po vodě přímo letěli a drtili se kra o kru. Množili se a nabývali, až se do koryta řeky nevešli a cpali se na břeh. Za chvíli byli na březích úplné hromady ker. Jedna větší než druhá. Když jsme se na to dost vynadívali šli jsme k autu a popojeli kousek dopředu, abysme vyděli jak se led drtí. Kry se doslova valili, proud je unášel nezvyklou rychlostí až naráželi na dosud celý led a potápěli se pod něj jako do metra. Asi o sto metrů dál si kry udělali díru z pod ledu a lezly ven na led, tak dlouho až se otvor prolomil více a kus, který se ulomil se postavil jako hráz a zabraňoval tak proudění dalších ker. Na ledě se udělala barikáda a tlak ledů způsobil to, že se ozvala další rána a led přes řeku pukl v půli a celé dvě půlky ledu plavali unášeny mocným proudem řeky. Nasedli jsme opět do auta a spěchali k jezu. U jezu se konala hotová přehlídka. Strašlivé kry přinesené bůhví odkad padali z jezu dolů, což vyvolávalo nepředstavitelný hukot a přivolalo tak spoustu zvědavých lidí. Kry se stále valili a valili a lidé zírali jak na konec světa. Potom začali čím dál tím menší kry až už byli jen malé kousky. Sedli jsme do auta a jeli k babičce. Když jsme se v osm hodin vraceli domů byli u eternytky na louce kry i řeka až k silnici, taktak že ji to nezaplavilo. Tento výlet se nám moc líbil.


Mé malé já


A to je z dnešního Kukátka vše.
Bohužel, zatím se počasí netváří, že by mělo jarní tání v aktuálním programu.
Tak si pěkně zatopte, uvařte si dobrý čaj, nezapomeňte přidat lžičku medu a budeme to jaro pomaličku vyhlížet.
Když kouknu u nás z okna, za humny ho tedy rozhodně nevidím.
Ale kdo ví.
Třeba nás překvapí...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adaluter adaluter | Web | 3. února 2011 v 22:22 | Reagovat

Tak to jsem nikdy neviděla a teď, když jsem si přečetla, jak zajímavá podívaná to je, snad půjdu hledat nějakou vhodnou řeku, abych to zažila na vlastní kůži.

2 Shariony Shariony | Web | 3. února 2011 v 23:11 | Reagovat

To jsi měla hodně dobrou slovní zásobu.. Já v té době uměla snad jenom vyjmenovaná slova a nic víc :-D

3 mstajer mstajer | Web | 3. února 2011 v 23:48 | Reagovat

Na to si moc dobře vzpomínám. A taky jsi to moc dobře popsala, už tenkrát...

4 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 4. února 2011 v 7:12 | Reagovat

Vzhledem k ostatním dnům, které jsi zaznamenala jen krátce, musel na tebe zážitek pukání ledů působit opravdu nezapomenutelně. Taky jsem obdivovala tvoji slovní zásobu, někteří by to takhle neuměli popsat ani v dospělosti. :-)

5 Čerf Čerf | Web | 4. února 2011 v 8:14 | Reagovat

Ty jsi prostě blogerka od pánaboha, jenom tehdy nebyly dostatečné technologie :-). Moc hezky popsáno a je dobré se občas ohlédnout za sebe, koho člověk uvidí, a porovnat ho s tím v zrcadle.

6 Sikar Sikar | 4. února 2011 v 12:14 | Reagovat

tedy, tak jsem si zpětně prošel i minulý zápis a musím říct, že to je deník s velkým D. já jsem kdysi vydržel psát podobné jednovětné zápisky asi jen tři dny...

7 Janah Janah | Web | 4. února 2011 v 14:00 | Reagovat

Je zajímavé, že ani nový stůl tě tak nerozepsal, jako kry. Trochu mi to připomnělo nějakou četbu (z ruského překladu ovšem) o tom jak ledoborec se snažil jet na záchranu nějakých dělníků či koho. Tam se taky kry valily, ale sovětský člověk vytrval a nepovolil. :-D

8 MirekČ MirekČ | Web | 4. února 2011 v 17:37 | Reagovat

Teda to byly časy, nejít do školy kvůli rýmě... 8-O

9 Gabriella Gabriella | Web | 5. února 2011 v 8:10 | Reagovat

byla bych ti vážně vděčná,kdybys  ve svých výlevech o zoufalosti AK vypustila můj blog.
Pokud sis nevšimla, nejsem žádná mamina.Tudíž mám jaksi jiný zájmy než utírat nudle děckám, vařit a chovat slepice a kozy!

10 Naďa Naďa | Web | 5. února 2011 v 8:52 | Reagovat

Popsala jsi to tehdy plasticky a napínavě, předřečníci napsali to co jsem chtěla napsat já, když jsem to dočetla. Měla jsi opravdu dobrou slovní zásobu. Já jsem v tom věku napsala hru, která se ve škole hrála. Jenže byla příšerná, nedochovala se, což bylo štěstí :-)

11 Lucka Lucka | Web | 5. února 2011 v 9:28 | Reagovat

[1]: No, letos bys to ještě stihla. :-)
[2]: Jak sis jistě všimla, já taky. :D
[3]: Ty si to fakt pamatuješ? 8-O To jsi byl pěkný prcek! :-D
[4]: Mě to taky docela překvapilo.
[5]: Jakože se mám kouknout do zrcadla? To radši ne! O_O  :-D
[6]: S drobnými přestávkami píšu dodnes. Je to pěkná řádka knih. :-)
[7]: To byl určitě ledoborec Lenin. Ale nic jsem o něm nečetla.
[8]:No, ona to asi nebyla jen rýma, ale tenkrát se tomu ještě neříkalo prasečí chřipka. :-D
[9]: Já vím. Proto fotíš své nohy. ;-)  :-D
[10]: My jsme taky hráli hru. Ale dopadlo to katastrofou. Nám se dochovala dokonce jedna fotka. Až seberu odvahu, někdy o tom napíšu. :-x  :-D

12 Cracatit Cracatit | 5. února 2011 v 18:44 | Reagovat

Už se těším, až o té hře a fotce napíšeš a z blbých komentářů si nic nedělej.
Komentáře jako je ten devátý, tu na štěstí vykouknou jen ojediněle. Píšeš moc pěkně, tak v tom vydrž.
Já si psal deník docela dlouho, vydrželo mi to celý gympl a nepokračuju v tom jen kvůli vlastní lenosti. Taky tam mám pár takových hezkých věcí a spoustu toho všedního, třeba se taky budu moct za nějaký čas ohlídnout a říct, jo to byly časy, když jsem si zapsal tady tohle....
Měj se hezky a těším se na další článek o dětech, hospodaření a tak...

13 NULI NULI | E-mail | Web | 5. února 2011 v 20:38 | Reagovat

Mám velké pochopení pro deníky. Psala jsem si deník od 13 skoro do 43 let. Někdy sáhodlouhé úvahy, někdy krátké poznámky. O něčem nyní vůbec netuším, co to mělo znamenat nebo o kom tam cosi píšu :-). A v páté třídě jsem napsala do školní soutěže několik povídek, vyhrála jsem i nad deváťáky. Od té doby jen slohy a dopisy. No, a před pár lety na stará kolena blog :-).

14 Lucka Lucka | Web | 5. února 2011 v 23:32 | Reagovat

[12]: Takový deník, to je fakt věc! A nejzajímavější jsou ty divné šifry: Co jsem to tím chtěla tenkrát jenom říct? 8-O  :-D
[13]: Vítej v klubu deníkářů! :-) To co tu píšeš je naprosto přesné! Taky jsem psala povídky do soutěže. Můj největší úspěch byl, když povídku otiskli v Učitelských novinách. :-D
A blog...nojono... :-?  :-D

15 renuška renuška | Web | 8. února 2011 v 11:58 | Reagovat

Já dnes jaro vidím i slyším - ptáci zpívají a naštěstí žádné kry do toho orchestru nebubnují.

Deníčky jsem si psávala hodně minimálně, takže teď mohu litovat, že se nemám s čím potěšit jako Ty. Ale soutěží, tedy výtvarných, jsem se též zúčastňovala. Jen má dílka putovaly do Mateřídoušky a do Květů :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.