Náš soused pan J. je zručný řemeslník. Všechno opraví, vylepší, namontuje, zkrátka muž na svém místě. Své šikovné ruce přiloží k dílu kdykoliv je to nejvíce nutné a také pro kohokoliv jiného nejméně vhodné. Pan J. je chovatelem králíků. A jak to tak bývá službička za službičku a proč nepřidat navrch za dobrou vůli sousedovi do tašky nějakého toho ušáka z vlastního chovu.
A právě s takovou taškou od nás jednoho podzimního dne pan J. odcházel:
"Tak vám teda, sousedko, děkuju. Ale jak jsem řek, s králíkama končim! Tohohle si necháme na vánoční svátky a v příštím roce už to nechci ani vidět..!"
Chovatel se rozhodl pověsit chov králíků na hřebík. Zamával, zvedl koženou tašku a odešel.
Přišla zima, sněhu po kolena, mrazy jak v Rusku. A čím je zima drsnější, tím se zdá být delší. Když minuly vánoční svátky a přiblížilo se konečně jaro, jako každý rok se začalo plánovat, kterou zahradu bude kdo sekat a sušit. Nejvyšší čas dohodonout se také sousedem o jeho zahradě. Když už nebude mít ty králíky...
Jednoho dne přišla máma z práce a hned všem hlásila:
" Všechno je jinak, pan J. králíka ještě nesněd. Rozhodl se, že si ho nechá a zjara ho přijde k našemu samci připustit!"
Babička při těch slovech zpozorněla:
"Cože? Vždyť říkal, že ho chce jen na vánoce."
"Jo, říkal. Ale rozmyslel si to."
Babičce se na čele objevila vráska. Mlčky seděla za stolem a pohrávala si se lžičkou v kávě. Cosi nevyřčeného viselo ve vzduchu...
"To ho chodil celou zimu krmit? V tom sněhu? Až dolu na zahradu?"
"No, říkal, že to byla pěkná fuška. Ta letošní zima byla opravdu drsná. Musel si ke králíkárně prohazovat sněhem cestičku a chodil v tom mrazu krmit ráno i večer potmě s baterkou. Ale říkal, že mu to za to stojí, protože ta samice je fakt krásná. Takovou prý ještě neměl."
"Hm. To teda neměl...", pokývala babička hlavou," Protože to není samice!"
V kuchyni by byl slyšet špendlík na zem spadnout. Náš soused má doma samce? Každý jsme si v duchu představili pana J., jak pravidelně celou zimu odhazuje se zaťatými zuby lopatou tuny sněhu, aby s baterkou v ruce nacpal dvakrát denně kus sena králíkovi, o kterém věřil, že bude základem jeho nového chovu.
"To mu bude muset asi někdo říct...", špitl v kuchyni kdosi nesměle, když pominulo první zděšení. Atmosféra by se dala krájet.
Nakonec babička promluvila ke mě:
"Zítra k vám přece přijde spravovat odpad. Vysvětlíš mu, že to s tím králíkem bylo nedorozumění. Kdo moh tušit, že toho samce na vánoce nesní a bude k němu běhat až do jara? Řekni mu, že mu dám připuštěnou samici, tu pěknou, barevnou, když teda chtěl připouštět a takhle se to celé zmotalo."
Druhý den jsem během práce u kanálu opatrně upozornila souseda, aby se po cestě domů zastavil u babičky, neboť mu musí říct cosi velice důležitého ohledně králíka.
"Jooooo, já vím! To je kvůli té samici - potřebuju ji připustit!", usmál se pan J. a dodal: "Ta je pěkná, takovou samici jsem ještě neměl!"
Zacukalo mi v oku a musela jsem se otočit, aby nebylo vidět, jak se koušu do rtu...
A jaro bylo za humny. Babička připustila všechny samice i tu pěknou, barevnou a čekala, kdy si pro ni soused přijde. Ale pan J. nikde. Přešel únor, polovina března a samice stále bydlela v naší králíkárně.
"Člověče, ta samice pro souseda už začíná trhat chlupy na hnízdo. Kdyby se u nás okotila, jsme zase tam, co jsme byli. Ty se vídáš s jeho manželkou, připomeň jí, že se mají pro králíka co nejdřív zastavit.", povídá jednoho březnového rána babička mámě.
A tak se taky stalo.
"Já doufala, že jste na to zapomněli", řekla sousedka "ale když je to tak, já k vám manžela dneska pošlu."
Odpoledne jsem u zdi stáje stříhala vinnou révu. Po chvilce jsem za sebou na cestě slyšela rychlé kroky. Když jsem se otočila, uviděla jsem tátu jak na mě volá s úsměvem od ucha k uchu:
"Už máme králíčky!"
"Tak sláva, to je skvělá zpráva!", odpověděla jsem mu ze žebříku.
"Okotila se první samice - ta pěkná, barevná!"
"Cože..?"
Potom jsem mimoděk pohlédla dál dlouhou ulicí.
Nejdřív jsem si myslela, že mě šálí zrak.
V prachu cesty se sem blížila povědomá postava.
Šla rázně, protože šla najisto.
A v ruce držela prázdnou, koženou tašku...
CHudák soused, nemá to s vámi jednoduché 
pobavila jsem se i Sikarovým komentářem. Je to tak, je u vás pořád veselo a to je dobře! 
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Pobavila jsem se
