Nové koště dobře mete...a taky dobře lítá!

2. května 2011 v 23:10 | Lucka |  Vašík *07
O Filipojakubské noci už toho bylo napsáno a namluveno až dost. Všichni se jistě shodnou na tom, že je to okamžik tajemný a pro někoho možná i magický. Tento večer býval kdysi plný roztodivných rituálů, ze kterých nám zbyly po dávných předcích jen ruiny, ale zapálený oheň dál napříč staletími láká v tento den lidi ke svému světlu jako lampa, která přitahuje noční můry.

Letošní Filipojakubská noc byla pro mne vyjímečná ještě něčím jiným. Honzík se tou dobou nacházel kdesi daleko na škole v přírodě a Vašík si naplánoval přespání u babičky. Z toho vyplynula věc zcela ojedinělá - téměř po devíti letech budeme trávit večer bez dětí! Nechci tady teď vypadat jako matka krkavec, ale musím přiznat, že jsem se na ten okamžik dost těšila.

Shodou okolností se po několika letech uskutečnily veřejné Čarodějnice na zdejším kopci. Hned jsem věděla, že toto bude místo mých letošních rejů. Že nebudu nic organizovat, nebudu tentokrát zpravovat naši mizernou šeplavou petrolejku, nebudu rozdělávat oheň ani prudit strejdu, aby konečně nanosil dříví, ani nebudu shánět na poslední chvíli kremžskou hořčici, ale hlavně, hlavně nebudu potmě hledat rozutíkané děti, násilím je cpát do vany a do půlnoci řešit pitíčka, čůrání a rozeplé knoflíčky u pyžamka, protože Vašík bude u babičky.

Ale aby věc nebyla zas tak jednoduchá, na slavnostní zapálení čarodějnické vatry jsem pochopitelně musela vzít synka s sebou. Když slyšel o čarodějnici, moc se mu nechtělo. Nevím ký ďas mi vnukl ten nápad říct mu, že tam budou lítat báby na košťatech a že by nebylo špatné, kdyby si vzal koště s sebou i on. Pochybnosti byly v mžiku ty tam a za chvilku už mi Vašík ukazoval cestu ke kopci starým vysloužilým koštětem od stáje. Pochodoval pěkně vpředu a zdálo se, že nyní ho nemůže už nic zastavit.


Na kopci stála připravena vysoká hranice. Při pohledu na čarodějnici, stojící na vrcholu, se Vašíkovi poněkud zkrabatěl obličej. No, ale ještě má přece koště! Obcházel se mnou opatrně hranici, po očku bábu sledoval a svou (kdysi) košatou zbraň svíral pevně v ruce.
Přitočila se k nám holčička ve strašidelném kostýmku:
"Půjčil bys mi na chvilku to koště?", slušně se Vašíka zeptala, ale našla si pro to naprosto nevhodný okamžik.
"Nikdy!", procedil synek skrz zuby a sevřel násadu oběma rukama, jako by mu ji chtěla holčička vytrhnout a ukrást.


Konečně nadešel okamžik O, kdy byla zapálena hranice a plameny začaly rychle šplhat bábě až k botám. Čekala jsem, že se synek začne zase krabatit, ale chyba lávky! Tento dosti strašidelný okamžik sledoval se zaujetím a s očima navrch hlavy, po pláči ani památky.
U všech muřích pařátků, čert aby se v těch dětech vyznal!

Okamžik zapálení hranice s čarodějnicí probouzí v přihlížejících divácích jakési atavistické pudy. V první chvíli se rozhostí podivné ticho. Pak zapraskají první hořící klacíky, ale teprve když se bábě začne kouřit z bot, dav zahučí. Plameny rostou a rostou a chvilku to vypadá, jako by se čarodějnici chtěly vyhnout. Jenže pak čapne zástěra, po ní vlasy a za okamžik se bába mění v hořící fakuli. A v ten moment začne dav hlasitě jásat. Děti tleskají, dospělí povykují, vytahují foťáky, vlna nadšení stoupá a čarodějnice se v plamenech kroutí a hroutí, až zmizí mezi popelem hranice.
Napadá mě, že bych nechtěla stát na jejím místě...


A na vlně právě takového nadšení jsem udělala věc, které jsem hned za okamžik hořce litovala. Popadla jsem koště (které Vašík právě odložil), zapálila ho v ohni a v představě jakési show s ním zamávala ve vzduchu. Potom jsem koště okázalým obloukem hodila do ohně a čekala jsem potlesk. Ale ozval se srdceryvný pláč. Vašíka jsem se totiž zapomněla zeptat.
Maminka mu zrovna spálila lítací koště, večer pro synka skončil a nebyl nikdo, kdo by ho utišil.
V záchvatu zoufalství jsem mu nakonec slíbila koště nové a poslala jsem ho s babičkou domů.
Brečel dál, ale šel.

Pustila jsem celou věc z hlavy a konečně se mohla ponořit do večerního reje...


V neděli ráno mě probudil mobil - volala babička. Do telefonu řekla jen: "Předám..." a pak už jsem slyšela smutný Vašíkův hlásek:
"Mami, dneska mi koupíš to nové koště? Když jsi mi večer to lítací spálila...?"
Chvilku jsem přemýšlela, co jsem včera vlastně naslibovala...Pak jsem zkusila vyjednávat:
"A nestačilo by ti to koště, co je opřené u stáje?"
Zdálo se mi, že opět slyším vzlyky:
"Ne-e-e"
V ten okamžik mi bylo jasné, že není úniku...

Dnes dopoledne jsme sedli do auta a vyrazili koupit nové koště. V prodejně měli několik typů, ale Vašík přesně věděl, který model je ten pravý. Zkrátka šel najisto.
Dotáhl koště až k pokladně a na tváři měl blažený výraz. Potom s koštětem klopýtal k autu a při jeho nakládání si o něj málem vyrazil zuby. Ale nakonec jsme se všichni vešli a spokojeně jeli k domovu.
Nové koště dobře mete.
Proč by také dobře nelítalo?

Na závěr přidávám filmovou ukázku toho, jak slavili tento den naši prapředci. Řeknu vám, naše sobotní vatra a buřty jsou hodně slabý odvar...

(Oldřich a Božena - O. Vávra)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lipetka Lipetka | Web | 2. května 2011 v 23:32 | Reagovat

Hezkýýý :-D

2 Čerf Čerf | Web | 3. května 2011 v 0:02 | Reagovat

Jak se tak dívám na tu ukázku, je asi fakt lepší vyrazit bez dětí :-). Tak gratuluju k novému koštěti, ať lítá i mete vždycky, jak bude třeba.

3 Ajec Ajec | Web | 3. května 2011 v 0:10 | Reagovat

hmmmm, ja chodim ale ven na filipojakubskou noc, jako mala carodejnice, ktera se tam schovavala perd starejma :)

4 adaluter adaluter | Web | 3. května 2011 v 1:05 | Reagovat

Tedy, to jsi matka? :-D Na co jsi myslela, pálíc jeho milované koště? Jediné, co tě omlouvá, je nákup nového pometla. :-P
Jejda, jak já tyhle potoky slz znám. Naposledy jsme se bezmyšlenkovitě zmínili o tom, že až našemu autu propadne technická, půjde už do šrotu, to jsme ovšem narazili, to bylo pak konejšení a utěšování a vysoušení slzí a vysvětlování. :D  :D  :D
A co teprve, když jsme chudáčka koníčka (rozumněj, dlouhou větev) chtěli vyhodit! na dvorek. Jediné, co jsem prosadila, že nesmí do postele. :-D

5 Mami Mami | Web | 3. května 2011 v 2:05 | Reagovat

Nádherné fotky.

6 Šárka Šárka | Web | 3. května 2011 v 7:40 | Reagovat

To je tak mile a hezky napsaný, Lucko :-)
Škoda, že já to tak pěkně podat neumím, pár podobných příběhů by se u nás taky našlo ;-)

7 Naďa Naďa | Web | 3. května 2011 v 7:46 | Reagovat

Pane jo, to byl tedy horror. Myslím tím to upálení čarodějnice. Brrr, byla to děsná doba a to je ještě před tím mučili, asi aby se pak na to upálení těšily.

Ach jo.
Tak ať dobře mete! :-)

8 Alexandra Gryffin- Fox Alexandra Gryffin- Fox | Web | 3. května 2011 v 8:19 | Reagovat

Tedy velký obdiv za fotku upálené čarodějnice. :)

9 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 3. května 2011 v 8:23 | Reagovat

Vsaď se, že příští rok, až zase budete pálit čarodějnice, ti to spálené koště Vašík ještě několikrát připomene. :-)

10 Jobe Jobe | Web | 3. května 2011 v 8:39 | Reagovat

Pěkný. :-) Ale ty slzičky pro starý koště byly na rozdíl od čarodějnice až neskutečně opravdový.

11 MirekČ MirekČ | Web | 3. května 2011 v 10:00 | Reagovat

Ještě, že už se pálilo...dnes by to moc nešlo...sněží!!! O_O  8-O  [:tired:]

12 Sikar Sikar | Web | 3. května 2011 v 11:02 | Reagovat

To se dělá, spálit milované koště?! Mně jednou na milované dubové holi kdosi opekl buřty a děsně se divil, že mi to vadí...

13 Míra.P Míra.P | E-mail | Web | 3. května 2011 v 16:58 | Reagovat

No já bych mu tam snad jako odškodné ještě namontoval i řidítka se zvonkem. ;-)
A lítá ještě dneska a nebo už zametá? :-D

14 MirekČ MirekČ | Web | 3. května 2011 v 18:43 | Reagovat

Je to asi typická ukázka rozdílu v chápání věcí mezi dospělými a dětmi. Zatímco pro tebe to bylo jen staré koště - škrtačka, které už se k ničemu nehodí a stejně by mělo přijít do sběrného dvora jako tříděný odpad :-D , tak pro Vašíka to byl zázračný létající stroj. Takže se nedivím, že řval, jako by mu brali dítě. A tebe obdivuji, že jsi i v neděli byla ochotná jet do obchodu a koupit nový létající nástroj. ;-)

15 Janah Janah | Web | 3. května 2011 v 20:07 | Reagovat

Ty jsi spálila dobře zajeté koště a ještě jsi se zpěčovala koupit nové? Se nediv, když na tebe přijde sociálka... ;-)  :-D  :D

16 Lucka Lucka | Web | 3. května 2011 v 20:30 | Reagovat

[2]: Oni to měli tak - vyrazili bez dětí a vrátili se s dětmi. 8-O :-x
[3]:Proč se schováváš? Proč nelítáš?
[4]: Jojo, každá rada drahá. Koště naštěstí zůstalo přede dveřmi. :D
[5]: :-)
[6]: Tak je zkus napsat, rádi si počtem. ;-)
[7]: Ano, přesně tohle mě vždycky napadne. Jak kdysi lidé úplně stejně jásali... 8-O
[8]: Ona je fotogenická. ;-)
[9]: To je jasný, už mi to koště nikdo neodpáře. :-D
[10]: Bohužel. :-|
[11]: Sníh nevadí, u vatry je teplo. :-D
[12]: Dubová hůl? Ta se shání těžko... :-?
[13]: Už zametám jenom já. :-D
[14]: Omyl - nejeli jsme v neděli, ale v pondělí. V neděli by nás prodavačka tím koštětem akorát tak hnala! 8-O  :-D
[15]: Nebylo zajeté, spíš dojeté. Hodilo by se opravdu akorát k lítání nebo do ohně. Bohužel, jedno vylučuje druhé. :-?

17 brabi brabi | Web | 3. května 2011 v 22:52 | Reagovat

Je to trošku jako kdo jinému jámu... Ale Lucy, co když to nové koště nebude lítat? A to staré by bylo bývalo určitě lítalo... ;-)

18 iveta iveta | Web | 4. května 2011 v 12:51 | Reagovat

Pompézní hranice, že by se s tím koštětem a atmosférou probudili pudy našich předků nemáš v předcích nějakého dávneho inkvizitora :-D

19 Lucka Lucka | Web | 4. května 2011 v 15:34 | Reagovat

[17]: To staré lítalo, ale už špatně startovalo... :-?
[18]: No, prapředci si to asi užívali ještě mnohem víc, jak je z ukázky patrné (i s těmi pudy). :D Ale i tak tou sobotní atmosférou načichl dav jako houba, přestože byla čarodějnice jen atrapa. to byl nějaký rachot! ;-)
A na ty předky se raději neptej... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.