Komu uletěly včely?

5. června 2011 v 12:55 | Lucka |  Včely
Znáte ten pocit, když vám něco chybí a vy to hledáte, ale nenajdete, protože nevíte, že tam, kde to mělo být, to už dávno není? Nebo okamžik, kdy zjistíte, že jste žili v domnění, že máte všechno naprosto pod kontrolou, ale ve skutečnosti jste byli vedle jak ta jedle? A zažili jste moment překvapení, když náhle potkáte svého starého známého na naprosto nepochopitelném místě?
Mě se dnes podařilo vtěsnat tyto tři dojmy do jediného okamžiku. A řeknu vám, zkameníte v tu chvíli jako Lotova žena a ústa necháte otevřená dokořán, že by tudy projel malý vlak.

Možná si někdo vzpomene, že jsem v polovině května sbírala u nás na návsi roj. Slovo sbírala je v tomto případě velmi krásné a velmi nepravdivé. Ve skutečnosti jsem se drápala po obecním stromě, zraňovala si ruce o akátové trny, sklepávala včely kousek po kousku do pytle a u toho jsem nadávala. Pršelo mi na hlavu, žebřík klouzal a celé to nebylo vůbec pěkné. Co jsem sebrala, odvezla jsem domů a vysypala do úlu. Naštěstí včely proti svému novému obydlí neprotestovaly, pěkně spořádaně naťapaly dovnitř a tam už zůstaly. Sice jsem pěkně zmokla, ale mohla jsem mít alespoň pocit z dobře odvedené práce, o kterou jsem zpočátku moc nestála.

Včelstvo se v ůlu pěkně zabydlelo, uložilo zásoby a začalo se množit. Dnes se mi již zdálo, že jim jejich první úlový nástavek začíná být těsný, takže jsem se rozhodla přidat další. Ale než pustím včely do nových bytových prostor, ještě si najdu a označím matku. Přecejen v 1+0 se hledá snadněji než v plánovaném rozlehlém mezonetu.
Připravila jsem si k ruce svou červenou značkovací tužku, její víčko odklopila do pohotovostní polohy a vyndala z úlu první rámeček.

Jak jsem se již dříve zmiňovala, jsem včeloslepá. Hledat mezi ostatními včelami matku je pro mě jako hledat jehlu v kupce sena. Koukám na ni, ona na mne mrká, ale já ji stejně nevidím. I když se obrním železnou trpělivostí a pozorností ostříže, po pár minutách mi začnou včelí tanečky splývat v jediný mumraj, začnu vidět včely i tam, kde vůbec nejsou a matka může být velká třeba jako slon a mě je to stejně pendrek platné.
Ale dnes to bylo jiné. Vyndala jsem dva, tři rámečky a právě v tom okamžiku, kdy se mi začaly před očima míhat mé první obvyklé včelí halucinace, jsem si jí všimla. Matka byla pěkně velká a štrádovala si to rychle napříč celým rámečkem. Nečekala jsem ani vteřinu - popadla jsem červenou tužku, rychle sundala víčko z pohotovostní polohy a...
...a nic.
Okamžik poznání.
(Lotova žena.)
Ta matka už totiž označená byla. Včelaři to někdy dělají - přilepí si na ní miniaturní barevné číslíčko. Jenže tahle žádné číslíčko neměla, tahle matka byla zmalovaná jako indián na válečné stezce červenou značkovací tužkou. A nebylo zde pochyb - mojí červenou tužkou.
Pomalu mi docházelo, komu tady toho 14. května vlastně uletěly včely. Rozhodně to nebyl můj kolega, kterému jsem se chystala dát to při první příležitosti k dobru. Nechce se tomu věřit, ovšem výtvarné dílko na zádech té včely mluví zkrátka jasně - tyto včely byly moje a musím říct, že na tu náves to měly trochu z ruky, stejně jako já.
No, nakonec jsme se na tom stromě sešly, takže to vlastně dobře dopadlo.
Nemám tedy o včelstvo víc.
Nemám ani o včelstvo míň.
Jsem v rovnováze a to se cení.

Přidávám pár obrázků našeho políčka, které tatínek zjara osel hořčicí:

Hořčice nyní vykvetla a hučí to v ní jako v úle.

Včely se domů vracejí obalené žlutým pylem.

Ve žlutém poli jsem našla také zlatohlávka. Bohužel, dělal mrtvého brouka.

Také baboček tu létalo hodně. Květy hořčice pro ně byly zajímavější než můj foťák.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inspirational Blog Inspirational Blog | E-mail | Web | 5. června 2011 v 14:14 | Reagovat

Ahoj, hledám lidi, co by psali na inspirační blog, nechceš to zkusit? ;) Byla bych moc ráda! V případě zájmu, klikni na web.

2 Sikar Sikar | Web | 5. června 2011 v 15:12 | Reagovat

jako se vrací dobří holubi, tak i dobré včely...

3 jobe jobe | 5. června 2011 v 16:11 | Reagovat

Teda řeknu ti, to je síla. Pracně si v akátu vybojovat svoje vlastní, vlastní barvou označené včelstvo, to je vážně skvělej nápad. E.A.Poe by to líp nenapsal.
:-D

4 Naďa Naďa | Web | 5. června 2011 v 16:59 | Reagovat

No téééda, to by člověk nečekal. To je tedy rozuzlení :-)

5 jezura jezura | Web | 5. června 2011 v 18:16 | Reagovat

Laik by netušil, co všechno chov včel obnáší! Díky zase za lepší poznávání něčeho, co jsem nikdy neznala.

6 MirekČ MirekČ | Web | 5. června 2011 v 19:38 | Reagovat

Vlastně jsi tu královnu našla jen díky tomu, že jsi si ji už dávno označila... ;-)

7 brabi brabi | Web | 6. června 2011 v 21:56 | Reagovat

:-D Tady vlastně platí obrácené pořekadlo. Lehko pozbyl, těžko nabyl :-D

8 NitraM NitraM | 6. června 2011 v 22:34 | Reagovat

Tak snad matka nikde nechybí. Pokud tomu tak je a kmenové včelstvo si vychovalo náhradnici a tato neztratila kompas na snubních letech, je nakonec ona rovnováha přeci jen do značné míry ve výsledku přebytkem... A tedy i důvodem k radosti a tou nejlepší náplastí na škrábance způsobené trny akátu... Ať se včelkám daří.

9 Lucka Lucka | Web | 7. června 2011 v 0:10 | Reagovat

[2]: Ano. Jenže pro dobré včely musíš nejdřív vyšplhat na strom. :-?
[3]: Já to nevymyslela! :-D
[4]:[5]:[6]: Co je psáno, to je dáno. To platí o na včelích zádech. ;-)
[7]: :-D Tohle mě dostalo! Skoro jako od tety Kateřiny! :-D
[8]:Ano, matka nikde nechybí a všechna včelstva jedou dál. Pravda, dá se říct, že o tu jednu matku jsem teď v plusu. :-)

10 mstajer mstajer | Web | 12. června 2011 v 22:52 | Reagovat

Probůh, je hořčicový med něčím specifický? Třeba že by se mazal na buřty?

11 Lucka Lucka | Web | 12. června 2011 v 23:54 | Reagovat

[10]: I ty Brute!!! Z řepkového medu si taky bionaftu nevypálíš! :-? Ale pro mě za mě si na buřty maž co chceš! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.