Nejlepší obrana je útěk

12. června 2011 v 23:42 | Lucka |  Příroda
Je tomu sotva pár dní, kdy jsme seděli na zahradě na lavičce a kdosi si všiml vosího hnízda, přilepeného nedaleko nás pod stříškou chajdy. Jen tam tak tiše viselo, ani kolem něj nic nelétalo, kdo ví, jestli bylo to hnízdo vůbec obydlené. A seděli bychom tak dál a jedli bychom sušenky, kdyby si hnízda nevšiml také Vašík. Nevím, co mu proběhlo hlavou, netuším, co ho v jednom momentě tak vyděsilo, zkrátka ho zachvátila neovladatelná panika. S křikem opustil naší lavičku, oběhl chajdu velikým obloukem a z dálky nás pak volal, abychom se uchýlili k němu do bezpečí. Napadlo mě, že už si asi představil, jak ho po louce ty vosy nahánějí, a proto se dal do nešťastného pláče a stál tam tak vzadu zcela osamocen jako ztělesněná beznaděj.
Došla jsem k plačícímu synkovi a vysvětlovala jsem mu, že jeho strach je zcela zbytečný. Že mohl klidně dál sedět s námi na lavičce a jíst sušenky, že hnízdo je malé a jeho obyvatelek je v něm jen pár (jestli vůbec nějaké) a krom toho mají zcela jiné zájmy než nás honit dokola po zahradě, když (kromě těch sušenek) není nic, čeho by si na nás mohly ukousnout. A navíc snažit se utíkat před vosami je úplně ta největší pitomost, to dá rozum.
Ale vše bylo marné, Vašík měl svou hlavu.
Všechny argumenty mi došly, ale v duchu jsem si říkala, že snad budu mít ještě jinou příležitost, jak synka zbavit jeho neovladatelného strachu.

Vosí hnízdo pod stříškou chajdy:

Dneska jsem s Vašíkem opět vyrazila na chajdu. Zdálo se, že na vosí hnízdo zcela zapomněl. Sedl si klidně na lavičku, rozbalil sušenky a já zatím nakoukla do úlů a šla si připravovat nové nástavky, aby měly včely dost místa k žití. Nástavky jsem položila na kolečko a postupně do nich skládala rámky, které visí v nedaleké boudě pod stropem.
To jsem ještě netušila, že chvíle mé výchovné lekce právě nadešla.
Když jsem měla nástavky asi zpoloviny plné, natáhla jsem ruku pro osudný rámeček. Vše bylo dílem vteřiny. Sundala jsem rámeček od stropu a hned si všimla, že na něm visí z druhé strany nějaké svinstvo. Ale co by to mohlo být už jsem nedomyslela, protože mi to prozradil divoký hukot. Vosy si totiž tu kouli postavily mezi dva visící rámečky a já jsem jim právě v tom momentu roztrhla hnízdo vedví. A než bych řekla švec, rejdily mi vosy přímo před obličejem a své rozzlobené smyčky rychle zvětšovaly.
Každý ví, že v takovém okamžiku nejlepší obranou je útěk. Ani netuším, kam letěl rámeček, zato vím dobře, kam jsem letěla já. Vrhla jsem se střelhbitě k východu, jenže jsem pozapomněla, že už tam stojí to kolečko s naloženými nástavky. Všimla jsem si ho ještě v posledním momentě, kdy už byla srážka neodvratná, a pokoušela jsem se překážku zdolat zoufalým jelením skokem, který nevyšel. Ozvala se strašná rána, padající kolečko, letící já, řítící se nástavky, hučící vosy, kletby, apokalypsa. V předtuše útoku shora jsem se rychlostí blesku vyhrabala z hromady harampádí a jako patřičně efektně zdevastovaný Bruce Willis jsem pajdavě prchala k chajdě.

Dosáhla jsem lavičky bez jediného žihadla, ovšem ve stavu značně zdrchaném a vyděšeném. Vašík klidně seděl a jedl dál sušenky.
"Máš roztržené kalhoty, koukej." řekl.
A nejen ty. Pod dírou už se rýsovalo řádně rozbité koleno. Druhou nohu jsem si celou sedřela, jak jsem se při pádu zamotala do řídítek kolečka. A ruku jsem si narazila v lokti.
No, mohlo to dopadnout i hůř, ale letní šatečky asi nechám nějakou dobu viset ve skříni.

Řekněme si upřímně, tato výchovná lekce se nepovedla. Možná můj nepodařený výstup pustí synek brzo z hlavy, každopádně s argumenty jsem si moc nepolepšila.
Během psaní tohoto článku mi nohy podezřele tuhnou, zítra tu budu chodit jako Džofre a děti z toho budou mít srandu.
Už zase.
Ach jo.
No, ale zase je to lepší, než kdyby brečely...

Svým odvážným (pitomým) kaskadérským kouskem jsem provedla anatomický řez vosím hnízdem:


Vlastně jsem ho skalpovala:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 13. června 2011 v 6:55 | Reagovat

Lucko, normálně jsem měla při čtení tvého popisu útěku před vosami husí kůži. Vos se příšerně bojím a když vidím to rozpůlené vosí hnízdo, obdivuju tě, žes měla ještě chuť ho vyfotit. A neboj, myslím, že Vašík na tvoji lekci nezapomene a ve vhodné chvíli ti ji připomene :-D

2 Čerf Čerf | Web | 13. června 2011 v 7:14 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, jak na svém blogu líčí zážitek s rozzuřeným monstrem obyvatelky hnízda :-).

3 Sikar Sikar | 13. června 2011 v 8:37 | Reagovat

Nabízím své služby jako hmyzobijec. Vosích hnízd jsem odstranil nepočítaně.

4 Naďa Naďa | Web | 13. června 2011 v 8:38 | Reagovat

Fakt hustý! :-) Možná by se ta scéna dala prodat do filmu :-)

5 pavel pavel | Web | 13. června 2011 v 8:55 | Reagovat

Kalhoty můžeš vyhodit, ale fotky se ti povedly. :-D

6 AjA AjA | 13. června 2011 v 9:41 | Reagovat

to je moje hruzna nocni vosa... ani ne mura, ty mi nevadej, ale na vosy jsem alergicka, a to jako fest... fuuuuj

7 Jobe Jobe | 13. června 2011 v 9:46 | Reagovat

Není tak dlouho, co jsem vyprávěl velmi podobnou story. Sázeli jsme rajčata a když byly v zemi, nadešel čas spirál na vinutí se rajčat. Tedy jsem strčil nos do kůlny, zrekognoskoval jsem terén jako bezpečný a pak jsem popad svazek spirál. Leč velmi brzy jsem ho pustil a držel si otékající hubu po žihadle jedné z aktivních obránkyň hnízda. Došel jsem tedy pro sprej vosí umrtvovač a pomstil se na nich. Pak proběhla úspěšná instalace spirál. A já? Ještě týden jsem vypadal jako havajský domovník. :D
Vosy mi někdy připadají maličko zpozdilé. Uplácají si hnízdo tam, kde zákonitě musí dojít k jeho rozpolcení. Buď je to tím, že hledají záminku, aby si mohly ďobnout, nebo jsou fakt s inteligencí na roveň kočce Micce. :-)

8 brabi brabi | Web | 13. června 2011 v 22:38 | Reagovat

Díky za ten vosí skalp, aspoň vím, jak to vlastně vypadá ve vosím hnízdě ;-). Na bebinka ti foukám, vím, jaké to je, dělat nedobrovolné salta ;-)

9 adaluter adaluter | Web | 14. června 2011 v 9:55 | Reagovat

Co se týká výchovy dětí, není nad osobní příklad, proč dlouhé minuty něco vysvětlovat a planě argumentovat, když stačí pár vteřin a provedená demonstrace se zapíše do dětské paměti navždy. :-D
Jinak au, au, au, bolí, bolí, takhle jak si to člověk může přečíst pomalu a plně si uvědomit každý moment toho fujtajbl pádu. Příště si ty názorné příklady nejdřív trošku promysli, už teď se děsím, jak by to dopadlo, kdyby se tvoje instruktáž netýkala jen vos, ale třeba zacházení s rozčíleným býkem. :D

10 Jarmila Jarmila | Web | 15. června 2011 v 9:56 | Reagovat

Pěkně jsem si u tebe početla. Nejen o stěhování vos od Pepy, ale i o útěku před vosami. Obojí jsi barvitě vylíčila, že jsi mě tím utvrdila v dojmu, že bych nechtěla být ani jednou na tvém místě.
Bolavé koleno ti foukám. ;-)
Jen by mě zajímalo, co to mají vosy v hnízdě za ty bílé bublinky. Tam mají mladé vosičky? Hnízd už jsem pár viděla, ale ne takto rozkuchaných. :-D

11 Lucka Lucka | Web | 15. června 2011 v 11:48 | Reagovat

[1]: Jojo, dokonce tu scénku viděl i Ondra, který byl v tom momentě dost daleko a nevěřila bych, že si mě může vůbec všimnout. Takže připomenuto už bylo. :-D
[2]: To raději nečíst! O_O  :-x
[3]: Děkuji za nabídku, již není třeba.
[4]: Hm. Příště instaluji kameru na stativ a dálkovým ovládáním ji v pravém okamžiku spustím. 8-O  :-D
[5]: V žádném případku! Kalhoty mé dobré, zlaté, stříbrné pěkně spravím a budou sloužit dál. :-)
[6]: Žádné strachy, žihadlům jsem se vyhla. 8-)
[7]: Přemýšlím jak vypadá havajský domovník... 8-O
Už asi vím. :-D
[8]:[10]:Myslím, že ty bublinky budou larvičky.
Probůh, od Pepy jsem vezla přece včely!!! [:tired:] Vozit vosy, to by mi ještě tak chybělo! :-! Až začnu psát o tom, že vezu vosy, tak to už rovnou přestaňte číst a volejte Chocholouška. :-D
[9]: Býk má výhodu - je jen jeden. ;-)

12 Jitka Jitka | Web | 16. června 2011 v 19:12 | Reagovat

Vosy se nám usadily na balkoně.Přišla jsem na to, až jsem se o balkon opřela. Naštěstí jsem utekla dřív, než si mě všimly. Večer dostaly dávku biolitu a bylo vystaráno.

13 Jitka Jitka | Web | 16. června 2011 v 19:13 | Reagovat

Hurá, blog cz se pochlapil. Už jdou vkládat komentáře.

14 [Lucienne] dog fanatik ♥ [Lucienne] dog fanatik ♥ | Web | 24. června 2011 v 14:21 | Reagovat

Juj! pěknéé!

15 Michal Michal | 5. srpna 2014 v 10:39 | Reagovat

Narazil jsem na tento blog úplnou náhodou když jsem hledal nějaké obrázky, nebo schémata s průřezem vosího hnízda. Dokážu si živě představit ten hukot když jste jim to hnízdo roztrhla, jednou jsme likvidovali vosí hnízdo ukryté ve starém komíně a pamatuji jak jsme s otcem prchali od místa činu ihned poté doprovázeni zlověstným hučením...

16 lucka345 lucka345 | 6. srpna 2014 v 11:44 | Reagovat

[15]: To chápu. Člověk je najednou rychlý, ani neví jak! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.