Je tomu sotva pár dní, kdy jsme seděli na zahradě na lavičce a kdosi si všiml vosího hnízda, přilepeného nedaleko nás pod stříškou chajdy. Jen tam tak tiše viselo, ani kolem něj nic nelétalo, kdo ví, jestli bylo to hnízdo vůbec obydlené. A seděli bychom tak dál a jedli bychom sušenky, kdyby si hnízda nevšiml také Vašík. Nevím, co mu proběhlo hlavou, netuším, co ho v jednom momentě tak vyděsilo, zkrátka ho zachvátila neovladatelná panika. S křikem opustil naší lavičku, oběhl chajdu velikým obloukem a z dálky nás pak volal, abychom se uchýlili k němu do bezpečí. Napadlo mě, že už si asi představil, jak ho po louce ty vosy nahánějí, a proto se dal do nešťastného pláče a stál tam tak vzadu zcela osamocen jako ztělesněná beznaděj.
Došla jsem k plačícímu synkovi a vysvětlovala jsem mu, že jeho strach je zcela zbytečný. Že mohl klidně dál sedět s námi na lavičce a jíst sušenky, že hnízdo je malé a jeho obyvatelek je v něm jen pár (jestli vůbec nějaké) a krom toho mají zcela jiné zájmy než nás honit dokola po zahradě, když (kromě těch sušenek) není nic, čeho by si na nás mohly ukousnout. A navíc snažit se utíkat před vosami je úplně ta největší pitomost, to dá rozum.
Ale vše bylo marné, Vašík měl svou hlavu.
Všechny argumenty mi došly, ale v duchu jsem si říkala, že snad budu mít ještě jinou příležitost, jak synka zbavit jeho neovladatelného strachu.
Vosí hnízdo pod stříškou chajdy:
Dneska jsem s Vašíkem opět vyrazila na chajdu. Zdálo se, že na vosí hnízdo zcela zapomněl. Sedl si klidně na lavičku, rozbalil sušenky a já zatím nakoukla do úlů a šla si připravovat nové nástavky, aby měly včely dost místa k žití. Nástavky jsem položila na kolečko a postupně do nich skládala rámky, které visí v nedaleké boudě pod stropem.
To jsem ještě netušila, že chvíle mé výchovné lekce právě nadešla.
Když jsem měla nástavky asi zpoloviny plné, natáhla jsem ruku pro osudný rámeček. Vše bylo dílem vteřiny. Sundala jsem rámeček od stropu a hned si všimla, že na něm visí z druhé strany nějaké svinstvo. Ale co by to mohlo být už jsem nedomyslela, protože mi to prozradil divoký hukot. Vosy si totiž tu kouli postavily mezi dva visící rámečky a já jsem jim právě v tom momentu roztrhla hnízdo vedví. A než bych řekla švec, rejdily mi vosy přímo před obličejem a své rozzlobené smyčky rychle zvětšovaly.
Každý ví, že v takovém okamžiku nejlepší obranou je útěk. Ani netuším, kam letěl rámeček, zato vím dobře, kam jsem letěla já. Vrhla jsem se střelhbitě k východu, jenže jsem pozapomněla, že už tam stojí to kolečko s naloženými nástavky. Všimla jsem si ho ještě v posledním momentě, kdy už byla srážka neodvratná, a pokoušela jsem se překážku zdolat zoufalým jelením skokem, který nevyšel. Ozvala se strašná rána, padající kolečko, letící já, řítící se nástavky, hučící vosy, kletby, apokalypsa. V předtuše útoku shora jsem se rychlostí blesku vyhrabala z hromady harampádí a jako patřičně efektně zdevastovaný Bruce Willis jsem pajdavě prchala k chajdě.
Dosáhla jsem lavičky bez jediného žihadla, ovšem ve stavu značně zdrchaném a vyděšeném. Vašík klidně seděl a jedl dál sušenky.
"Máš roztržené kalhoty, koukej." řekl.
A nejen ty. Pod dírou už se rýsovalo řádně rozbité koleno. Druhou nohu jsem si celou sedřela, jak jsem se při pádu zamotala do řídítek kolečka. A ruku jsem si narazila v lokti.
No, mohlo to dopadnout i hůř, ale letní šatečky asi nechám nějakou dobu viset ve skříni.
Řekněme si upřímně, tato výchovná lekce se nepovedla. Možná můj nepodařený výstup pustí synek brzo z hlavy, každopádně s argumenty jsem si moc nepolepšila.
Během psaní tohoto článku mi nohy podezřele tuhnou, zítra tu budu chodit jako Džofre a děti z toho budou mít srandu.
Už zase.
Ach jo.
No, ale zase je to lepší, než kdyby brečely...
Svým odvážným (pitomým) kaskadérským kouskem jsem provedla anatomický řez vosím hnízdem:
Vlastně jsem ho skalpovala:
.
Naďa | 
. Na bebinka ti foukám, vím, jaké to je, dělat nedobrovolné salta 
![[:tired:]](http://bs.jxs.cz/ublog/emoticons/tired.gif "[:tired:]")
Vozit vosy, to by mi ještě tak chybělo! 
Až začnu psát o tom, že vezu vosy, tak to už rovnou přestaňte číst a volejte Chocholouška. 
![[Lucienne] dog fanatik ♥](http://bd.jxs.cz/pu/pudl-pes/avatar.png?62545521){kind=avatar}
Lucko, normálně jsem měla při čtení tvého popisu útěku před vosami husí kůži. Vos se příšerně bojím a když vidím to rozpůlené vosí hnízdo, obdivuju tě, žes měla ještě chuť ho vyfotit. A neboj, myslím, že Vašík na tvoji lekci nezapomene a ve vhodné chvíli ti ji připomene