Pošťák žere žížaly

7. června 2011 v 22:02 | Lucka |  Honzík *02
Zrovna jsme se odkudsi vraceli domů. Vašík jako vždy utíkal s klíči napřed, já spěchala rychle za ním a Honzík kráčel daleko za námi a rozvážně ujídal z papírového pytlíku kyselé žížalky. Už jsme se blížili k domovu, když kolem projela pošťácká dodávka. Nebylo pochyb, že veze něco právě pro nás. Proto jsem ještě přidala do kroku, když modré auto zmizelo na příjezdové cestě.

Než jsem došla ke dveřím, Vašík již odemkl a zmizel uvnitř domu, zatímco pošťák vystoupil z dodávky a hledal v přivezeném nákladu ten správný poštovní balík. Tenhle pošťák k nám jezdí často. Je to veselý chlapík a jako spolujezdce vozí malého pejska. Mávl mi na pozdrav. Papír s dodejkou ležel připravený, koukla jsem do něj a spěchala domů pro peníze. Honzík se pomalu táhl v dáli po cestě za mnou.

Chvilku mi trvalo, než jsem našla všechny potřebné drobné, takže když jsem se konečně vracela ke dveřím, synek si již zouval boty. Papírový pytlík se zbylými žížalkami ležel na botníku. Už z dálky jsem slyšela, že se synek nahlas směje.
"Mami, honem pojď sem, něco ti povím... Pošťák žere žížaly!!!", volal zvesela.
"Cos to řek?"
"POŠŤÁK ŽERE ŽÍŽALY!!!", hlaholil na celé kolo
"Kuš! Copak takhle se mluví? Ještě tě uslyší!"
"Kdo?"
"Přece pošťák!"
"To nevadí, vždyť on mi to sám řekl."
"Cože?"
"Řek mi, že sežral žížalu."
"Povídám ti buď zticha a koukej se jít převléknout.", ukončila jsem tuto podivnou debatu a vyšla ven za mužem v modrém.

Zásilka už byla připravena přede dveřmi. Zaplatila jsem pošťákovi a když jsem podepisovala dodejku, promluvil o Honzíkovi:
"Šikovný kluk..."
"Jo.", raději jsem sama dál nic nekomentovala.
"...Nabízel mi kyselou žížalu. Ty jeho žížaly vypadají jako pravé..."
S obavou jsem čekala, kam ta slova míří.
"...Tak jsem mu vyprávěl, jak jsem sežral žížalu."
"Cože jste mu vyprávěl?", nevěřila jsem svému uchu.
"Když jsem byl velký jako on, vsadil jsem se, že sežeru klasickou žížalu. Tu dlouhou. A vyhrál jsem."
"Aha. A co na to synek?"
"Řek, že takovou žížalu ještě nejed."
"To doufám", napadlo mě.
"A vy jste to fakt sněd? Huh! Tak tohle mu příště raději nepovídejte."
"Nemějte obavy. Taky jsem mu řek, že jsem se hned druhý den nato poblil."
"Tak to jsem si oddechla. Doufám, že jste mu ten konec dostatečně zdůraznil."
"Myslím, že ano."
"No...tak ještěže to tak dopadlo."
"Jo, dopadlo. Tak nashledanou."
"Nashledanou a hezký den."
Pošťák zamával a byl pryč. Vrátila jsem se dovnitř. Na botníku ležel zapomenutý papírový pytlík se žížalkami.
Kyselými.
Barevnými.
Cukrovými.
Odpornými.
A vůbec ne BIO.
Ale když jsem si vzpomněla na pošťáka, musela jsem uznat, že jsou mi tyto žížalky někdy docela sympatické.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mercy Mercy | E-mail | Web | 7. června 2011 v 22:18 | Reagovat

Směju se jako blázen xD Už jenom kvůli tomu názvu :-D

2 signoraa signoraa | Web | 7. června 2011 v 22:35 | Reagovat

Chechtám se u toho taky a navíc proto, že já jako dítě taky sežrala žížalu. Byla to sázka, kterou jsem vyhrála a na krátký čas jsem se stala vůdcem party dětí v naší ulici. Ostatními to bylo pokládáno za hrdinský čin. Můj žaludek to zvládl, ale mamince bylo ze mně špatně dva dny a kdykoli potom při práci na zahradě narazila na žížalu, zvedal se jí žaludek. :-)

3 Sikar Sikar | Web | 7. června 2011 v 22:55 | Reagovat

Mno, kamarád kdysi spolkl chlupatou housenku poté, co jsme dali dohromady 300,-. žížalu pár týdnů poté rozžvýkal za 200,-

podnikavec

4 Janah Janah | Web | 8. června 2011 v 0:00 | Reagovat

Taky jsem byla nucená žížalu ochutnat, ale naštěstí ne pozřít, i tak mi bylo divně :-!  ;-)

5 MirekČ MirekČ | Web | 8. června 2011 v 6:41 | Reagovat

Tak mě napadá jestli opravdu ta živá, skutečná není zdravější, než ta všemožná Ë-čka!!! ;-)

6 brabi brabi | Web | 8. června 2011 v 7:39 | Reagovat

Můj maličký synovec taky na zahradě slupl půlku žížaly a zatím co mě se obracel žalůdek, děda se ho zeptal "jaká byla?" "Kyšelá." :-?  :-D

7 Naďa Naďa | Web | 8. června 2011 v 9:07 | Reagovat

Mno, můj žaludek se viditelně rozhoupal. Jsem zvědavá, zda Honzík zůstane jen u těch gumových :-)

8 adaluter adaluter | Web | 8. června 2011 v 10:04 | Reagovat

No popřemýšlej, kvalitních bílkovin je málo, jsou drahé, je to jen otázka zvyku :-D, stačí nějaká ta vhodnější kuchyňská úprava, asiati je jedí smažené, u nás by to vyhrál spíš trojobal a bramborový salát, nebo kombinace knedlo zelo. Tatarák zkrátka taky nemusí každý :D
Jen je nechat vyhladovět, aby neskřípaly mezi zubama. Nakonec, čím už se tak moc liší žížala od šneka, nebo žabího stehýnka? :-?

9 Janah Janah | Web | 8. června 2011 v 11:00 | Reagovat

Vsadím se, že to kluci taky zkusí ochutnat. Viděla jsem je sice jenom jednou, ale k tomuto odhadu mi to stačilo. :-D

10 jobe jobe | 8. června 2011 v 11:13 | Reagovat

No, to je vážně bašta! :-)I já, jako mnozí další se přinachomýtl k sázce, že kdo zbaští žoužel, dostane nějaký směšný obolos. A protože jsem estét a zdaleka netoužím vyzkoušet úplně všechno, zůstal jsem k vlastní škodě chudý, nicméně ušetřen potupnému vrhání šavlí a mečů, blití a vůbec veskrze nepříjemných zážitků, nutně následujících po takovýchto gastronomických experimentech. :-D Vážení, co je moc, to je moc. Dnes už, po bohatých zkušenostech z čínským bistrem v domě, kde více či méně žiji, nepojídám už ani jídla čínské kuchyně. Jeden mírný zážitek za všechny. Kdysi jsem z práce občas zašel na oběd k Červenému jablku na Výtoni. Vietnamka u výčepu měla jednou hroznou rýmu. Protože jsem chtěl baštu s sebou, počkal jsem si u barpultu a tak jsem viděl, jak vietnamská skwaw smrká do utěrky na sklo a pak s ní v potu tváře leští pivní sklenice. A na pivních sklenicích se vyjímyly docela pěkné obrazce a šmouhy. Tehdy jsem se zvedl a odešel středem. Ona za mnou volala: Pán, nechala tu čů žou švééj! A mně to bylo, nedivte se, oplně šumák. Svůj rozklepaný, rosolu podobný žaludek jsem svíral v dlaních a doufal, že onen skvostný zážitek zaženu dýcháním velmi ale opravdu velmi z hluboka.  :-! :-x

11 Lucka Lucka | Web | 8. června 2011 v 11:19 | Reagovat

Dnes nám to tu koukám žije! Asi jsem měla dát na začátek článku nějakou výstražnou formuli. :-D
To bych nikdy neřekla, jak je ta žížala v kurzu. A já myslela, že je ten pošťák exot!
Ale jak řekl Mirek:
[5]: Hnojová žížala je určitě zdravější než ta barevná z pytliku. :D

12 MirekČ MirekČ | Web | 8. června 2011 v 17:56 | Reagovat

[10]: No, když už, tak už. Ať se boblijem všichni. Nedávno jsme pozoroval devítiletou Adélku jak "pucuje maštale" - dloubá se v nose. A pak ty "holuby" jedla. Prý je to sladké...No, nakonec, nevíš po čem stloustneš... :-!

13 jobe jobe | 9. června 2011 v 7:48 | Reagovat

[3]: Ten kamarád by se teď hodil. Máme skleník plný chlupatých housenek, které nám celkem úspěšně decimují naše saláty. :-D

14 jezura jezura | Web | 9. června 2011 v 15:12 | Reagovat

Tak se žížalou já osobně zkušenosti nemám, ale moje sestra jako holka je ráda sbírala a půlila, chlubila se, že udělá z jedné hned dvě. To ale nevěděla, že žít bude jen ta jedna půlka, že? [:tired:]

15 cocok cocok | Web | 9. června 2011 v 19:18 | Reagovat

Ahoj! :)
Mám nový blog a moc bych chtěla, aby tam aspoň pár lidí chodilo. Proto bych Tě chtěla poprosit jestli bys nemohla odpovědět na anketu. Děkuju předem :))

16 Lucka Lucka | Web | 9. června 2011 v 19:59 | Reagovat

[13]:[3]: A myslíš, že by zvládl i slimáky? 8-O
[14]: No, já bych ani té jedné půlce moc nefandila... 8-O  :D

17 otavinka otavinka | Web | 9. června 2011 v 23:33 | Reagovat

Dobrou půlnoc!
Báječný článek! Úplně jsem se probudila.
Je tu příjemně. :-)

18 brabi brabi | Web | 10. června 2011 v 11:44 | Reagovat

:-! Samá chuť! Kdybyste si chtěli rozšířit svoje vědomosti přes další nechutnosti, tentokrát v kosmetice, zvu vás k nahlédnutí mého posledního příspěvku na mém blogu. ;-)

19 Karfigolka Karfigolka | E-mail | Web | 22. července 2015 v 12:43 | Reagovat

Mezinárodní kurýrní služba je pro mě nejlepším řešením, využívám jí a jsem spokojená http://www.intimekuryr.cz/ Zásilky odchází včas a vše je doručeno na čas :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.