Pařez hřeje třikrát

6. července 2011 v 23:58 | Lucka |  A co mě nebaví
"Víš, chlapče, takový pařez hřeje hned třikrát. Poprvé když ho sám celý zpocený vykopáváš, podruhé když ho štípeš na polínka a potřetí tě ještě pěkně zahřeje v zimě v kamnech.
Pařez hřeje třikrát."
(Čítanka základní školy)

Není to tak dávno, kdy se nad námi čisté nebe zatáhlo a přehnala se bouře, za kterou by se nemusel stydět ani jednonohý kapitán John Silver. Blesky křižovaly oblohu, po silnici tekly potoky vody, vítr ohýbal stromy a stěrače naprosto zbytečně lítaly po předním skle sem a tam jako dva blázni. Tou dobou jsem se zrovna nacházela za volantem auta a s vyděšeným dědou a s rojem včel v kufru jsem se ploužila nocí křivoklátskými lesy.
Domů jsme dojeli pozdě, ale v pořádku.
Když došlo ráno konečně na sčítání škod, našla jsem pár shozených květináčů, polámané divizny, metráky hlíny usazené na ulici, povalené tyčky u výběhu a ještě něco, co by mohlo být vcelku nezajímavé, kdyby tomu správně sehrané okolnosti nedaly punc závažnosti.

Na okraj výběhu stál na hranici lesa dub. Žádný drobeček, koruna jak hrom, kmen jedním slovem mnohomužný. Když přišla zmiňovaná bouřka, zkrátka s tímhle dubem zavrtěla, párkrát se zatočila a letitý strom jen tak vyvrátila a povalila. Žuchl do výběhu, zlámal pár ohradníkových kolíků, ale co bylo nejhorší, lehl rovnou na Honzíkův dlouho a pracně budovaný bungr. Z bungru zbyla placka a přestože uvnitř v okamžiku katastrofy nikdo nebyl, stala se tak faktická tragédie. Když synek uviděl apokalypsu svého díla tváří v tvář, propukl v zoufalý pláč a jeho nářek se nesl spletí tlustých dubových větví a ozvěnou mu byly jen mlčící žaludy.

Nakonec se do celé věci vložil děda. Nic není tak horké, jak se to uvaří. Dub se zkrátka rozřeže, odvozí, na podzim se s ním ještě pěkně zahřejeme a bungr se prostě postaví nový a bude.
Jak jednoduché, jak prosté.
Na takový kus stromu je ovšem třeba se řádně připravit. Děda si k tomu účelu zvlášť promazal a seřídil celou motorovou pilu a řetěz zavezl pro jistotu nabrousit do odborné firmy. Nic nenechal náhodě.
Dnes ráno konečně vyrazil na dub.

Zrovna jsem se ponořila do džungle políčka a vytrhala prvních pár drzých plevelů, když se z lesa ozvaly zvuky motorové pily. Byly pravidelné, takže bylo zřejmé, že práce jde dědovi hned po ránu pěkně od ruky.
Netrvalo dlouho a u políčka se objevila babička. Zřejmě neměla doma stání. Ptala se, kde přesně dub leží a vydala se tím směrem. Nebylo to těžké, stačilo jít po zvuku.
"Jdu se za tím dědkem radši podívat, aby si neuříz hlavu. Prý je to strom jak hrom..."

V poledne jsme se všichni sešli u oběda.
"Je to strom jak hrom", hlaholil děda, "to bude dřeva, to uvidíte! A z toho spodku nařežu sedátka k ohništi!", mnul si spokojeně ruce.
"A jak to šlo?", ptala jsem se.
"Dobře. Akorát ten řetěz budu muset znova nabrousit. Ke konci se mi tam zakous a nemoh jsem s ním vůbec hnout. To víš, je to tvrdé dřevo. Ale já si poradím..."

Už bylo dávno po obědě, Vašík se ukládal k spánku, když mě z odpoledního klidu vytrhl tatínek:
"Honem mi podej hasičák, v lese hoří!"
S hasičákem je to zapeklitá věc. Pokud si vzpomínám, když naposled hořelo u nás v kuchyni, byl uklizen právě za těmi dvířky, které hořely nejvíc. Z toho jsem tehdy usoudila, že toto místo není pro hasičák vhodné a přemístila jsem ho jinam. Takže teď byl na místě naprosto správném, jenže jsem si nemohla zaboha vzpomenout na kterém. Pochopitelně, okamžik paniky činil své nepěkné dílo.

Má rada: Hasičák nikdy nestěhuj! I hasičák umístěný na naprosto pitomém místě je lepší než hasičák na místě správném, ale neznámém, tedy hasičák žádný.

V okamžiku, kdy jsem přístroj konečně objevila a tatínek s ním odběhl do lesa, jsem se stala jen přihlížejícím divákem. Z okna jsem sledovala černý dým, který stoupá z místa ne nepodobného místu dědova ranního konání. Mýlka byla vyloučená. Po pár minutách přiběhla udýchaná babička Jitka:
"Honem mi dej nějaké kanystry, natočíme vodu. Děda zapálil les!"
Potěš koště, napadlo mě!
Hodili jsme kanystry do traktoru a už jsem viděla, jak s nimi babička míří k vodě a do valníčku ještě přiskakuje zvědavý Honzík.
Vašíkovi jsem raději nic neřekla, jinak by se tam chtěl jistě rozběhnout taky.
Co je horší než hasit les? Stát v okně, hlídat hrající si mrně a sledovat nezúčastněně kouř. Když už mám být jen divákem, stanu se i bonzákem. Vzala jsem mobil a zavolala dědovi. Zvedla to babička. Opatrně jsem jí sdělila, že tatínek právě odešel hasit požár a Jitka s Honzíkem zrovna plní kanystry vodou.
Netrvalo dlouho a děda se kolem nás prohnal zrovna jako vítr při té osudné bouři.

Všichni zmizeli v lese a já zůstala sama s Vašíkem a vířícími představami. Naštěstí kouř viditelně slábl, takže postupně s ním mizely i mé nejčernější myšlenky.

Když se ruka k ruce přidá, tak se dílo podaří. Oheň zdolali bez hasičského záchranného sboru, ale zapotili se pěkně. Což o to, plameny se podařilo zadusit hned, ale v zemi doutnaly trouchnivé dubové kořeny. Nezbývalo vzít krumpáč a sekeru a celý kořen (viděli jste někdy dubový kořen?) vykopat a vyvalit ven, osekat hořící části a pak vše ještě řádně prolít vodou.
Stále si lámeme hlavu, jak to ten děda motorovou pilou vlastně dokázal?
Musela odletět jiskra, uchytit se kdesi dole v pilinách, zakutálet se pod zem do suchého koření (včera pršelo celý den), jiskru tam rozfoukal asi krtek...
Svým způsobem se jedná o unikátní věc, takové nedopatření, ke kterému dochází maximálně jednou za deset let. Kdyby děda opravdu chtěl zapálit les, tímto způsobem se mu to nemůže nikdy povést.
Kouzlo nechtěného, které umí jen on.

A co čítanka neví?
Některé pařezy hřejí i čtyřikrát!

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naďa Naďa | Web | 7. července 2011 v 8:31 | Reagovat

Jak jinak, opět jsem si náramně početla. Je to vtipné, napínavé a s tím hasičákem je to jako se všemi věcmi. Jakmile se přemístí, jsou ztraceny :-)

2 Sikar Sikar | 7. července 2011 v 8:43 | Reagovat

Tedy, k tomuhle mám hned několik poznatků.

Ztráta bunkru je sice záležitost nešťastná, ovšem už fakt, že protivníkem byl mocný dub, o něčem svědčí.

Brousit řetěz u odborníků je vír v peněžence. Otecko si prostě koupil brusku, s níž sice musí brousit častěji, ovšem už během jednoho roku se zaplatila.

Krtkové jsou zákeřní, protože požár za podobných okolností je unikát.

3 Jobe Jobe | 7. července 2011 v 10:56 | Reagovat

Ahoj, zdravím poťouchlého krta. :-)Ale říkám si, že mu možná byla děsná kosa. Napršelo mu do krtiny, namočil si kožíšek a chudák se klepal jako vyzrálý rosol zimou. Když mu do krtiny přistála jiskra, rozzářil se. Jéé, to se hezky ohřeju a usuším, u ohýnku budu mít hnedle lepší náladu. A jak si usmyslel, tak učinil. Foukal a foukal, až se z jiskřičky rozhořel maličký ohýnek. Jenže maličký ohýnek málo hřeje a tak nanosil větvičky a polínka a rozfoukal trochu větší ohýnek. Ten už docela hřál, jenže od něj chytla krtkovi postel, od ní kořen, který mu sloužil za stůl a lavici a od něj veliký dub. A pak měl najednou celou krtinu plnou vody. Brrrr. zaskřehotal krtek, když si na poslední chvíli zachránil před přívalovou vlnou život. Teda sirky prý nepatří do ruky dětem a krtci by zase měli vědět, že jiskry jsou tuze nebezpečné pro krtky. Sotva na ně trochu fouknete, hned se objeví povodeň. :-)

4 Čerf Čerf | Web | 7. července 2011 v 12:35 | Reagovat

Tedy musím uznat, že se nenudíte. Požár lesa a navíc ještě krtčí rozplavby :-). Ale podnikat něco takového zrovna na svátek Mistra Jana se mi zdá být skoro rouhačské, a výsledku se proto není možné divit :-).

Článek je napsaný jako obyčejně - svižně, vtipně a poutavě. Škoda bunkru, byl moc pěkný, ale však - jak by řekl Jára C. - "oni si Češi, jak je znám, brzy nastřádají na nový." Doufám, že byl dobře pojištěn! :-)

5 AjA AjA | Web | 7. července 2011 v 20:16 | Reagovat

joooo, deda je radnej rizek.. je to muj nejoblibenejsi akcni hrdina!!! A to mam latku sakra vysokou - v teto kategorii figuruji jedinci jako Rakosnicek, Pat a Mat, Barbanek, pradedecek Berka a spousta dalsich!

6 Janah Janah | Web | 7. července 2011 v 21:11 | Reagovat

Myslím, že vás pařez zahřál ještě víckrát než 4x - dítě bylo rozpálené doběla, když zjistilo, co se stalo s bunkrem, dědečka aspoň chvíli hřála dobře vykonaná práce,  tebe dobře napráskaná informace... ;-)

7 Lucka Lucka | Web | 7. července 2011 v 22:26 | Reagovat

[1]: Hasičák si sám říká o to, aby byl ztracen. Je neforemný, řvavě červený, neskladný a za normálních okolností naprosto nepotřebný. Co s takovým krámem? 8-O
[2]: Myslíš, že kdyby na ten bungr spadla třeba bříza, byla by katastrofa ještě horší? :-?
Bruskou děda disponuje taky. Jenže tohle byl zvláštní případ, takže se pro vír v peněžence dobrovolně rozhodl.
A krtkovi víme všichni své... 8-)
[3]: Jo, tak nějak to bylo. :-D
[4]: Safra, vidíš, s tím mistrem Janem mě to vůbec nenapadlo! O_O No, naštěstí tentokrát uhořel jen ten krtek.
A aby tu nevznikla mýlka - bungr, který jsi navštívil, dosud stojí. Zničena byla jeho lesní verze. Jenže bungr ti nikdo nepojistí, tím jsem si jista. Takže máš pravdu, Češi mohou začít střádat. Ale naštěstí je v okolí ještě dost nevykopaných pokladů. ;-)
[5]: Kdyby tě hrdina slyšel! :-x  :-D Rákosníčkovi se podobal, když ho naposled poštípaly včely. :-?
[6]: Ano, je to zásloužilý pařez. Doufám, že tím to jeho ohřívání končí. :-?

8 M. M. | 8. července 2011 v 10:53 | Reagovat

[6]: Tatínka propálené kalhoty... :-D

Dovolím si přispět se svou troškou do mlýna:
- při obědě vyřčené: "ke konci to znělo, že je ten řetěz pěkně tupej a docela se pálí", se zdá být nechutně trefné;
- pro E. T. Seton-a neznalé doplním, že poradní ohně se mají rozdělávat třením dřev, to na náš malý potlach se rozdělávalo třením železa o dřevo  :-D
- hasičák (malý Pyrocool) byl promptně nalezen a účinně spotřebován; vřele doporučuji a dávám mu 1*
- v hašení lesních ohníčků máme docela praxi :-)

M.

9 Sikar Sikar | 8. července 2011 v 11:02 | Reagovat

[7]: bříza?! no to je můj zapřísáhlý alergo-nepřítel

10 Amelie Amelie | Web | 8. července 2011 v 20:09 | Reagovat

Pařez hřeje 3x...to mě rozesmálo... Hezký blog.

11 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 10. července 2011 v 8:10 | Reagovat

Lucko, pobavila jsem se, tady se taky říká, že dříví hřeje 3x, ale ten váš pařez je hotový úderník, zahřál vás přesně jak píše Jannah - nejmíň 7x :-D

12 Lucka Lucka | Web | 13. července 2011 v 15:25 | Reagovat

[9]: Jestliže je bříza tvůj nepřítel, zde by ses ocitl v minovém poli. 8-O
[11]: Moc mě potěšilo, že se tohle přísloví opravdu někde užívá. Já si ho pamatuju právě jen z té čítanky jako kuriozitu a bohužel už nejsem schopna zjistit z jaké dětské knížky byla tenkrát tahle ukázka. :D
A to si piš, že to se musí stát zrovna našemu dědovi  - vyrazí do lesa  a hned narazí na úderníka! :-D

13 Jarmila Jarmila | Web | 16. července 2011 v 10:59 | Reagovat

Lucko, díky. Zase jsem si u tebe pěkně početla, včetně požáru v kuchyni. :-D Vaše rodinka se nemůže nikdy nudit i kdyby kdovíjak chtěla. Když se o jakoukoliv zábavu nepostaráte sami, připraví vám ji různé živly. ;-) V zimě na vás budu vzpomínat, jak se krásně hřejete u dubových polínek a jistíte to medovinou. :-D

14 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 16. července 2011 v 16:34 | Reagovat

Muhehe, nevím, zda je moudré si v horečkách číst o ohni, ale smích lečí, takže Ti děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.