Vše záleží na rytmu!

14. července 2011 v 16:14 | Lucka |  Co mě ještě baví
Strejda přivezl beránka. Ne čokoládového, ani porcelánového, zkrátka klasického čtyřnohého. Jenže tenhle nebyl na mazlení, neboť byl stažený z kůže a byl v úpravě kuchyňské. A strejda přivezl taky k beránkovi náležející vnitřnosti, řečené droby neboli pajšl, protože bez pajšlu je takový beránek jen polovina skopového.
Úplně vidím, jak se teď kdekdo otřásá a šklebí, a diví se, jak mohu psát o něčem tak ošklivém. (Fůj!) Ale je třeba si uvědomit, že ten pajšl má nárok vypadat hnusně, protože pajšl není žádná modelka a není tu pro krásu. Pokud se pajšl ocitne ve škopíku, znamená to, že jeho fyziologická role skončila a nyní přichází role gastronomická, tedy pro nás stolovníky důležitější. Zde už záleží pouze na lidech, aby si s ním správně poradili a aby ten nevábný obsah škopíku pěkně popadli a s láskou přetvořili v něco dobrého, esteticky dokonalého a hlavně chutného. A co může být v takovém případě lepší, než pěkně na ohni pečený šašlik.

Dá se říci, že má tento pokrm má u nás již jistou tradici, i když nepečeme obvykle maso skopové, ale kozlečí. Pokud snad někdo tápe a neví oč tu běží, odkazuji ho na starší článek ZDE.
Jak jistě každý pochopí, napichování špízů je docela hračičkování, které mi vždy zabere i několik hodin práce. Tentokrát však bylo vše snadnější - beránek byl jen jeden a s přípravou mi přišel pomoct strejda Milan.

Úplně nejdůležitější je správně zvolit pořadí použitých surovin na jehle. Aby bylo dílo dokonalé, nesmí se potkat dva stejné kousky masa u sebe, slanina musí být správně rozložená a všeho je třeba tak akorát. Každoročně si před prvním špízem lámu hlavu, jak to všechno budu napichovat po sobě, aby to celé nakonec ladilo v jeden harmonický, oku i hubě lahodící celek. A když už mám konečně pořadí vymyšlené v hlavě, bez problému si ho zapamatuju až tak u desátého špízu a to je, jak každý uzná, dost pozdě.

Ovšem letošní šašlik byl v tomto směru průlomový. Strejdovi i mě po několika nezdařených pokusech s nesprávně řazenými surovinami na jehle došlo, že to chce nějaký zlepšovák. Dali jsme tedy chytré hlavy dohromady a vymysleli jsme způsob, který zde píšu nejen pro případné další tápající napichovače, ale taky hlavně pro sebe, abych to tu celé jednou našla, až to za pár dní všechno zapomenu.

V čem je vtip?
Jak řekl filmový klasik: "Vše záleží na rytmu!"
Napichovači si stoupnou vedle sebe, do pravé ruky vezmou každý prázdnou jehlu a levou rukou nabodnou nejprve silnější kousek cibule, který poslouží jako základní kámen celého špízu.
Potom všichni sborově spustí následující popěvek, který doprovází také činností:

Napíchneme masíčko,
na masíčko srdíčko,
na srdce je slaninka,
po slanince ledvinka,
ještě maso mohu-li,

Ref: já rád játra,
ty rád játra,

zamkneme to cibulí.

Verše se pochopitelně opakují, dokud není jehla plná, melodii může zvolit každý vlastní. Již u druhého špízu napichovači synchronizují pohyby i nápěv a začnou připomínat černochy na bavlníkové plantáži. Práce jde pěkně od ruky, jeden špíz je jako druhý, nikdo nemá zbytečné prostoje s přemýšlením. Popěvek se stává s každou jehlou jistější a dokonce i rychlejší, stejně jako práce rukou.
Na množství napichovačů nezáleží, každý odvede svůj stejný díl práce a nikdo se nemůže zašívat, jinak ztratí verš a těžko pak bude naskakovat do rozjetého vlaku.
Navíc by ho ostatní rychle odhalili a kdo nepracuje, ať nejí!

Tak to je asi tak všechno, co jsem k tomuto postupu chtěla napsat. Vlastně to není nic nového, protože tajemství rytmu znali již staří galejníci a jakpak jim to pěkně šlapalo!
A to jedli po práci jen šlichtu!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Achren Achren | Web | 14. července 2011 v 17:27 | Reagovat

Berana jsem ještě nikdy nejedla.. Teda možná tak toho čokoládového :-D .. A popěvěk se povedl, s ním musí jít práce hezky od ruky :D

2 Karoll Karoll | Web | 14. července 2011 v 18:21 | Reagovat

no fůůůůůj, pajšl.. :D nicméně ten systém napichování nemá chybu :) galejníkům to jelo opravdu pěkně, sice s bičem na zádech... :)

3 Naďa Naďa | Web | 14. července 2011 v 19:25 | Reagovat

Jasně, Lucko, my burlaci z Volhy to známe, ééééj uch něěěěm, ééééj uch něěěěm.
:-)

4 Janah Janah | Web | 14. července 2011 v 22:03 | Reagovat

:-D Nezapomeňte rytmus zrušit na mostě. ;-)

A jinak děkuji za "vypálenou" stopu v mozku, protože hádej, co si teď prozpěvuji u psaní? - Napíchneme masíčko... 8-O  :-D

5 M. M. | 15. července 2011 v 9:18 | Reagovat

Biju, peru, klepu,
    klasy cepem tepu;
    mlat je moje pole
    tady ve stodole.
    Pamatuje si to
    mlátíte-li žito.
    Takto šesti cepy
    perem do otepi!

pomocné říkání (popěvek) z Lukavice u Rychnova pro práci šesti mlatců.
(http://www.bilyujezd.cz/bu/kronika/ch36.html) ;-)

6 Sikar Sikar | 15. července 2011 v 14:50 | Reagovat

představil jsem si modelku oblečenou do pajšlu.

to che panáka

7 Lucka Lucka | Web | 15. července 2011 v 16:12 | Reagovat

[1]: V tom případě je třeba dohnat mezeru ve vzdělání. Ten čokoládový se s grilovaným nedá srovnat. :-P  :-D
[2]: Jo. A s roubíkem v hubě... :-?  8-O
[3]: Vida, na burlaky jsem ani nevzpomněla! :D Ale těch na to bylo opravdu mnógo a byli rádi, že nejsou v té Volze. 8-O  :D
[4]: Tos mě uklidnila. Mě hučí "Vezmu talíř, meju talíř..." :-x
[5]:A už jsme doma! Netřeba chodit k Volze, jak vidno, zde se sborem zpívalo taky, aby se nikdo neflákal. 8-)
[6]: No, kdyby byl ten pajšl řádně umytý a propraný...modelka by v něm beztak nebyla vidět, takže by tam být vlastně ani nemusela. Možná by miss vyhrála i tak. V těchto dobách už mě nic nepřekvapí. :-?

8 Jobe Jobe | 15. července 2011 v 20:39 | Reagovat

Proč mi tu proboha pořád tečou sliny? Ten blog je děsnej, pořád mi jen probouzí děsnej slinotok. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.