Dovolená mezi uhlím

30. srpna 2011 v 19:41 | Lucka |  Cesty
Tak hlásím, že jsem opět zde!
Za sebou mám týdenní rodinnou dovolenou na Šumavě a cítím se jako král. Někdy je krásné dovolenou prožít a jindy je zase vítězstvím ji přežít. Ono to totiž bývá tak, že na vysněnou, dlouho a pracně plánovanou dovolenou se v poslední chvíli vždycky nějak nalepí podivné neočekávané problémy, které celý zbytek roku číhaly skryté někde v koutě a všichni kolem si mysleli, že do zimy už tyhle problémy vůbec vylézt nestihnou, nebo že už možná chcíply docela.
To je ovšem fatální omyl! Pochopila jsem, že problémy to mají obráceně. Celý rok se válejí a rekreují a netrpělivě čekají na svoji chvilku, která přichází právě v momentě naší dovolené.

Jako každý rok i tentokrát se z našich jinak poměrně spořádaných dětí staly v okamžiku odjezdu bytosti abych tak řekla akční, což znamená rozjívené, hlasité a nezvykle pohyblivé, takže si mnozí kolemjdoucí mohli myslet, že máme děti hluché nebo naprosto zvlčilé a i já jsem musela uznat, že mi občas připomínaly pár špatně cvičených opiček.

Když už se poněkolikáté stalo, že Vašík šermoval v restauraci příborem jako Zorro mstitel a když si Honzík stihl na skluzavce během krátké chvilky roztrhnout kalhoty a uškubat tři parádní knoflíky od nové košile (které jsme pochopitelně už nenašli), začala jsem přemýšlet o nějakých funkčních kázeňských postupech.



A jelikoš jsem nechtěla přivézt z dovolené děti vlastní rukou roztržené na kusy a druhá hlava mi začínala pučet již od prvního dne, nakonec jsem vymyslela poměrně banální pedagogický systém - načmárala jsem na papír pár čar a nadepsala jména (včetně maminky a tatínka - regule musí být spravedlivé). Sem budu zapisovat výhry a postihy - za dobrý skutek červená hvězdička, za chování zvířátka, které právě prchlo z klece, černý puntík. Černý puntík maže červenou hvězdičku. Kdo bude mít při odjezdu červených hvězdiček nejvíc, získává bonus.
Bonus je magické slovo.
Bonus voní vítězstvím.
I když bonus blíže nespecifikuji, předem vím, že o něj bude zájem.
Bonus je totiž něco, co nemají ti ostatní.

Papír jsem viditelně přišpendlila na nástěnku v našem apartmánu. Hvězdičky a puntíky na něm v průběhu dalších dní přibývaly a postupně mi docházelo, že jejich sled začíná tvořit jakýsi deník, ve kterém příčiny předcházejí neodvratné následky a naopak. Z mého pedagogického snažení vznikla osnova, podle které lze napsat článek o naší letošní dovolené...




* č. 1 - Vašík - za půjčení lopatičky
Funkčnost systému jsem testovala hned při první příležitosti, kterou bylo seznámení s pískovištěm, přiléhajícím k apartmánu. Že to bude fungovat jsem poznala hned. Vašík s vidinou první červené hvězdičky půjčil bez reptání Honzíkovi lopatičku, kterou by ho za jiných okolností spíše praštil do hlavy. Budoucnost naší dovolené vypadala v ten moment hned růžověji.

* č. 2 - Honzík - za snědení zeleniny
Večer jsem sklízela další plody svého výchovného snažení. Když má Vašík hvězdičku, musí ho jeho bratr dohnat stůj co stůj! V restauraci snědl Honzík celý řízek s bramborami, ale v zájmu hvězdičky do sebe ukázkově nasoukal i celou zeleninovou oblohu o kterou běžně ani neumaže příbor.

* č. 3 - Vašík - za jídlo příborem
Vašík dobře viděl, že se z bratra stal zcela náhle býložravec. Bylo to podezřelé a on věděl proč - Honzík to hraje na hvězdičku! Zorro s nebezpečnými vidličkovými výpady zmizel jako pára nad hrncem. Vašík se v téže restauraci najedl zcela způsobně a nakonec si ubrouskem decentně utřel ústa.
Nevycházela jsem z údivu.

Ale jak jsem již řekla, příčina předchází následek a mému divení nebyl konec. Honzík zřejmě snědl v restauraci zeleniny nepřiměřeně mnoho. Vzhledem k tomu, že jindy se této barvě vyhýbá velikým obloukem, byla pro něj obloha na talíři tak veliká, že organismus tuto vitaminovou bombu zkrátka neustál.
Ráno se synek probudil s nehorázným kroucením a následovaly abych tak řekla střevní problémy rychlého rázu. Následující den jsem tudíž trávila s toaletním papírem v ruce mezi synkem a záchodem. Napadlo mě, že jestli to tak půjde dál, čeká mě dovolená dosti kuriozní - dovolená mezi uhlím. Zní to pěkně i když se jedná o uhlí živočišné.

* č. 4 - Honzík - za samostatné dopoledne
Tato hvězdička hovoří o tom, jak jsme vyrazili do Vimperku pro další zásobu léčiv, zatímco Honzík trpěl v apartmánu sám a své dojmy nám v krátkých pravidelných intervalech akčně telefonoval mobilem.

* č. 5 - Tatínek - za nákup alkoholu
Tatínkova hvězdička nepotřebuje komentář.

Třetí den se situace trochu stabilizovala. Odvážili jsme se vyrazit všichni společně do známého pralesa Boubína. V baťohu jsem nesla náhradní oblečení a tatínek zásobu toaleťáku. Naštěstí jsme nic z toho nakonec nepotřebovali. Honzík měl barvu jako ta snědená zelenina, ale statečně kráčel s námi. Nakonec se usadil na pařezu a nazval naši lesní cestu Stezkou smrti. Něco na tom bude, protože se mi v té chvíli vyklubal na noze zcela nový puchýř.

* č. 6 - Honzík - za zdolání Stezky smrti


O kus dál jsem chtěla vyfotit děti pod vzrostlým dubem. Moc nechybělo a bylo by nám horko (ono horko bylo stejně, ale mohlo být ještě větší). Vašík si včas všiml, že u paty stromu je nenápadné, ale veliké vosí hnízdo. Tím nás nejspíš zachránil před katastrofou.

* č. 7 - Vašík - za objevení vosího hnízda

Svoji novou hvězdičku stačil ovšem ve stejném dni vykompenzovat černým puntíkem za nadávání. A že Vašík nadávat umí, to je už známá věc.

č. 1 - Vašík - za nadávání Honzíkovi

Další den následovala výprava k prameni Vltavy. Bylo takové vedro, že mě tatínek moudře upozornil, abych nedávala do batohu celou šišku salámu jako obvykle, neboť by po dni stráveném v tropickém horku mohla jít večer domů vlastním krokem a jeden záchod by nám v takovém případě sotva stačil.
Jistě, koupím tedy v krámu přiměřeně salámu krájeného a obligátní rohlíky k tomu. Nevím, jestli se to stalo tím vedrem, nebo jsem se už viděla u pramene, z krámu jsem zkrátka přinesla jen ty rohlíky a na salám jsem si vzpomněla až když nás kousek od cíle začal trápit hlad. U Vltavy jsme byli tím pádem odkázáni na rohlík a vodu jako ten Dalibor, co se učil housky.
Černý puntík jsem si dala sama.

č. 2 - Maminka - za zapomenutý salám

Ale hlady jsme nezemřeli. Naštěstí synek po chvíli objevil kus od cesty plantáže borůvek. Zde jsme abych tak řekla zabivakovali a modrými bobulemi doplnili naši zoufalou rohlíkovou stravu. Jak příjemné!


* č. 8 - Honzík - za nalezení borůvek

Ani z této hvězdičky se ovšem synek dlouho neradoval. S modrou pusou a černými dlaněmi jsme došli až k prameni. Nálada byla výborná. Obrátili jsme se zpět, kluci utíkali nejdřív napřed, pak zase zůstávali vzadu za námi a nakonec si zpříjemňovali cestu hrou Kámen, nůžky, papír.
A to byl právě kámen úrazu. Zrovna když vytáh Honzík papír a chystal se zabalit Vašíka, objevil se v zatáčce cyklista. Cyklista jel svižně vpravo, všichni pocestní uhnuli vlevo... tedy až na Honzíka. Rozhodl se uskočit právě na tu stranu, kde se řítilo cyklistovo kolo. Skřípot kamení, drnčení plechu a strašná rána - synek letěl dlouhým obloukem přes příkop do borůvek a cyklista přes kolo na ústa.
Jako zázrakem se nikomu nestalo nic vážného. V batohu jsem měla malou lékárničku. Cyklistu jsme zvedli, pošramocený byl pěkně, ale ošetřit nechtěl. Zato Honzík, když se probral z leknutí a vylezl z křoví, spustil svou sirénu. Naštěstí měl přejeté jen prsty u nohy a rozbité koleno, což spravilo lepíčko.
Ale (hodně) černý puntík ho neminul.

č. 3! - Honzík - za sejmutí cyklisty

Druhý den ráno Vašík koukl na nástěnku a viděl, že opět nadešla jeho chvíle. Rozhodl se na sobě zapracovat....

* č. 9 - Vašík - za rychlé oblékání

...což mu však dlouho nevydrželo. Muselo to být dost drsné, neboť další puntík za nadávání psal dokonce tatínek.

č. 4 - Vašík - za nadávání

No a to je k naší pedagogické nástěnce vše. Jak vidno, vítězem se stal Honzík a já si teď budu chvilku lámat hlavu nad tím bonusem. Co se slíbí, to se má splnit. Ale nebude to hned, protože mě těsně po návratu domů přepadlo nehorázné kroucení.

Dovolená s dětmi je vždycky trochu adrenalinová. Netřeba skákat bunji jumping ani potápět se mezi žraloky. Nemusíte mít na nohách mačky a v ruce cepín ani padák na zádech a záchranná vesta vás stejně nezachrání.
Ale jedno je jisté.
Musíte mít s sebou železné nervy.
A hlavně, hlavně nezapomenout lepíčka a živočišné uhlí!



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lin Lin | 30. srpna 2011 v 20:10 | Reagovat

Vážně super , takhle jsem se dlouho nezasmála. Nemá to chybu :-D

2 Lin Lin | E-mail | 30. srpna 2011 v 20:12 | Reagovat

jsem si pozdě přečetla, že chcete kontakt ;-)

3 Janah Janah | Web | 30. srpna 2011 v 20:34 | Reagovat

Maminka - hvězdičku za vtipný a svižný článek :-D

4 ovesná vločka ovesná vločka | Web | 30. srpna 2011 v 21:03 | Reagovat

Muhaha, moc povedený článek. Onehdá jsem někde četla parádní systém na "sprostá slova". Za každé sprosté slovo jest sankce v podobě odevzdání drobné částky do prasátka. Vše se zaznamenává, kdo mluví nejslušněji, shrábne na konci roku bank.

PS: Smích mě přejde zítra. Jedu za hurikánem říkajícím si Joja. Hlídací kmotro, nástup!

5 Mami Mami | Web | 30. srpna 2011 v 21:06 | Reagovat

:D

6 jobe jobe | Web | 31. srpna 2011 v 7:44 | Reagovat

Teda řeknu ti, kdyby mojí mámu v dávných časech mého dětství napadlo, udělat soupis mých hříchů, mám pocit, že bych měl popsaný list za jediný den. A všechno by se to černalo černými puntíky, dvojpuntíky, pětipuntíky a desetipuntíky, protože jeden jediný maličký puntíček černé barvy by pro mne bylo jen velmi ale opravdu velmi mírné ocenění. Byl jsem totiž sígr. :-) Na Schumavě obyčejně sídlíme ve Františkově, tam je blaze a je to trochu za větrem. A k pramenům jsme ťapali na běžkách. Protože jsme promazali, (na louce dobré a v lese zlé) dost jsme se nahoru nadřeli. Za to dolů jsme byli jako ten cyklista, svištěli jsme a protože nešlo brzdit, sbírali jsme džkopády jako jiní sbírají céčka. Zvlášť vyvedená byla poslední zatáčka, když končí les nad Kvildou. Tam jsme si střihli trojitého odpíchnutého Ritbergra s bržděním nosem. :-) Šumava je krásná...

7 Čerf Čerf | Web | 31. srpna 2011 v 8:07 | Reagovat

Tohle je na hvězdičku s jedničkou! :-) Moc pěkný a energií nabitý článek.

8 Naďa Naďa | Web | 31. srpna 2011 v 8:24 | Reagovat

Fakt maminka zabodovala. :-) A jak s tím bonusem? Už byl vymyšlen a předán vítězi? A co on na to?

9 lucka345 lucka345 | Web | 31. srpna 2011 v 21:43 | Reagovat

[1]:[3]: Oh, oh, děkuji. Vtipné mi to přijde až teď. :-D
[4]: Nojo. To by šlo. Akorát kluci by mohli do té kasičky na sprostá slova házet leda tak knoflíky (nejlépe uškubnuté z pyžama). Na konci roku bych byla vybavená jak krejčová. ;-)
[6]: V té poslední zatáčce u lesa před Kvildou byla tentokrát sada kravinců. Vím to přesně, protože kluci remcali a málem jsme je přes to museli přenášet. Hodit tam nyní odpíchnutého Ritberga, poletíš do měkkého. ;-)  :-D
[7]: O energii radši nemluv...
[8]: ...bonus bude, až se tentokrát já budu moci vzdálit od toalety. :-?  8-O

10 Jobe Jobe | Web | 1. září 2011 v 7:48 | Reagovat

[9]:To je cenná informace. Až tam v zimě pojedeme, nesmíme se moc tím nosem zabořit. Ono je lepší se na běžkách přerazit, než v zatáčce nad Kvildou usmrdět. O_O  :-?

11 lucka345 lucka345 | Web | 1. září 2011 v 18:58 | Reagovat

[10]: V zimě to je jiná. Zmrzne kravinec, zmrzne i smrad. ;-)  :-D

12 MirekČ MirekČ | Web | 3. září 2011 v 11:05 | Reagovat

Tak to je? Lucko, pregnantní ukázka perfektně zvládnuté pedagogiky!!! ;-)

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 10:01 | Reagovat

[6]:Téda! :-D

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 10:03 | Reagovat

[11]: Bóže, to je jako nabíječka na vtipy. Hééééský!!! :-D

15 adaluter adaluter | Web | 10. září 2011 v 13:04 | Reagovat

Skvělý článek, skvělá dovolená, kam se na to hrabe móře. V tvém podání se i katastrofy zdají být k popukání. Jeden by ti pomalu záviděl i ten průjem. :-D

16 mstajer mstajer | Web | 13. října 2011 v 1:35 | Reagovat

Mám ten pocit, že se píše bungee jumping. Jinač ten adrenalin chápu. Kam se hrabou Himaláje.

17 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 6:53 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.