O rybách a lidech

4. září 2011 v 0:21 | Lucka |  Cesty
V minulém týdnu jsme v rámci naší adrenalinové dovolené navštívili výstavu Země živitelka v Českých Budějovicích. Jak jsme později zjistili, zřejmě jsme si pro tuto akci vybrali nejteplejší den z celého roku. Slunce žhnulo na nebi již od rána, chodníčky se rychle rozehřívaly a stíny se s blížícím se polednem zmenšovaly, až se nakonec nebylo před žárem kam schovat, protože všechna místa v chládku již byla dávno obsazena zemdlenými návštěvníky. Ale ani ti neměli klid. Na nakumulovaný, odpočívající, nehýbající se a povětšinou občerstvující se dav čekaly neskrytě vosy pohodofučky. A když řeknu, že lidí tu bylo jako máku, pak musím dodat, že ke každému návštěvníkovi přináležela nejméně jedna vosa, ale dost možná i vosy dvě nebo tři. Zkrátka vos tam bylo strašně moc, byly všude, odehnat se nedaly a nebraly si servítky.

Procházeli jsme kolem traktorů, zemědělských strojů a nářadí a horko bylo stále větší. A když se už stalo vedro nesnesitelným, narazili jsme na stánek s ledovou tříští. Děti zajásaly a hned si vybíraly, která barva je ta pravá. Taky bych si šla vybrat, ale tušila jsem, že se sem bude stahovat žluté vosí nebezpečí, takže jsem zůstávala ve střehu. Pochopitelně bylo u stánku vos jak naseto. Honem jsme vyzvedli kelímky se sladkým ledem a prchali do bezpečí.

Azyl jsme našli u rybníčku nedaleko Rybářské bašty v areálu výstaviště. Je to trochu stranou hlavního davu, je tam stín a taky jsem doufala, že ryby vosy tolik netáhnou a že snad konečně nebudeme muset vychutnávat ledovou tříšť v poklusu.
Usedli jsme se na břeh rybníčku hned vedle kmene silného stromu a ulevili znaveným nohám.

Tomu, co se děje z druhé strany stromu, jsem dosud nevěnovala pozornost. Usadila se tam totiž paní v šatech, ovšem seděla tam ze zcela jiného důvodu než my. Opřela se zády o kmen a kojila miminko. Kousek od její levé ruky šplouchal umělý potůček a v něm pluly sem a tam tiše a klidně výstavní kapříci, pstruzi a plotičky. Jenže zatímco my jsme si vychutnávali okamžik prchavého klidu s brčkem v puse a paní taktéž s děckem u prsu, jihočeskému kaprovi se v ten moment cosi zmotalo v hlavě (já vím, co to bylo - byl to chlapec, který kolem proběhl s velikým bílým balónkem s nápisem AGRO) a rozhodl se, že půjde z umělého potůčku jinam.
Ozval se ŠPLOUCH a pak BÁC. Paní vykřikla a rychle ukryla miminko do šatů. V prvním okamžiku jsem nevěděla, co se jí stalo. Skrčila se instinktivně k patě stromu, ve tváři výraz zděšení, zdálo se mi, že zpod šatů slyším tlumené zakuckání.
A BÁC! Kapr se plácal kousek od její levé ruky. Měl hubu dokořán asi jako ta paní ústa. Dívali se jeden druhému do očí a tvářili se oba blbě.

Co asi se dá dělat s takovým kaprem na suchu? A co s vyděšenou paní? Dle mého soudu je nejjednodušší rybu sebrat a hodit zpátky do potůčku. Možná se jí to nebude úplně líbit, ale přecejen k rybníku to měla ještě dost daleko. Takže jsem popadla uprchlíka a vrátila ho, kam patří.
Paní vydechla ulehčeně asi jako Angelika vyrvaná ze spárů šíleného Beje:
"Děkuji!"
Hlas se jí při tom zlomil.
Pak si otřela zpocené čelo a znovu odkudsi vybalila miminko.
"To jsem se lekla! Já bych na rybu v životě nesáhla!"
Kapr se poslušně vmísil mezi své hejno. Umyla jsem si ruce v potůčku a vychutnávala si slávu toreadora. Všimla jsem si, že balónků kolem ještě přibylo. Asi je někde poblíž rozdávají...
Najednou se na druhé straně rybníku objevila zelená postava s podběrákem. Přestože neměla megafon, její zvučný hlas se nesl hlasitě nad vodou:
"Děkujeme paní v červeném tričku za záchranu kapra!!!"
Lidé zvedli oči od ryb a všichni ihned vyhledali červené tričko, které bylo u vody jen jediné.
Rozpaky.
Tatínek se kdesi za mými zády dusil smíchem...
"Děti... už máte vypito? Tak rychle, ještě stihneme kolotoče!"
Honem!
Tam mají naštěstí jen dřevěné koně a ti zachraňovat nepotřebují...


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naďa Naďa | Web | 4. září 2011 v 7:47 | Reagovat

Ano, děkujeme paní v červeném tričku za záchranu kapra a taky kojící paní, která mohla pokračovat v krmení.
Lucko, ty si prostě se vším víš rady! :-)

2 Hwi Hwi | Web | 4. září 2011 v 8:15 | Reagovat

To je překrásný článek... :) Tedy, takový kapr-sebevrah... to by jeden neřekl. :))

3 Lúthien Lúthien | Web | 4. září 2011 v 8:38 | Reagovat

:-D Možná se chtěl kapr taky přitulit. Nicméně obdivuji vaši odvahu a pohotovost (a nechápu paní, že se kapra bála, vždyť chudák nemá ani zuby).

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 9:33 | Reagovat

"Vosy pohodofučky" - přesný. Letos je jich a dostala jsem už i žihadlo, i když jich jsou všude mraky. A navíc - vyhazuju masově na kompost zbytky přezrálého ovoce :-? Kompost je ale na zahradě a byla jsem ráda, že si sedly tam a nenačínaly zrající hrušky a brosvičky... :-D

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. září 2011 v 9:38 | Reagovat

Proč nezachránit kapra? Taky mu chudákovi asi chyběl kyslík! Ať si dál žije a zdobí potůčky. Pán v zeleném měl dobrý rozmar a pochválil. V tom parném dni to asi osvěžilo, ne? Chválím taky. Hezký článek... :-)

6 Čerf Čerf | Web | 4. září 2011 v 15:26 | Reagovat

A pak že červená zabírá jen na býky! :-). Motivace ryb bývá občas obtížně dešifrovatelná, což vím jako Ryba moc dobře. Tak děkuji za záchranu kolegy :-)

7 AjA AjA | 4. září 2011 v 23:45 | Reagovat

teda Lucko, kolem tebe se dejou takovy veci, ze nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdybychom nekam vyrazily spolecne my dve :D:D:D:D: to by mel Blesk na celomesicni special, a TV Nova predtoceneho borce na konec na pul roku dopredu :D:D:D

8 Jobe Jobe | Web | 5. září 2011 v 8:07 | Reagovat

Napadlo mne, že ten kapr možná vytušil tvé vlohy a chtěl ti potřást ploutvičkou. A třeba to bylo setkání s vílou Inspirací. Po včelích úlech, klecích na morčata a perličky, po koňských výbězích a kozích chlívcích, po políčku, kde v potu tváře pleješ pcháč oset, přišel nový skvělý nápad. Vybudovat rybník... :-P

9 jezura jezura | Web | 5. září 2011 v 18:17 | Reagovat

Ať žije zachránkyně! Nejen kapra, ale i kojící maminky! No já se jí ani nedivím, já bych asi raději utekla než bych na toho kapra sáhla taky! :-)

10 lucka345 lucka345 | Web | 5. září 2011 v 22:06 | Reagovat

[1]: V té chvíli to bylo zcela logické řešení situace. Když nad tím teď přemýšlím, taky jsem mohla hodit kapra do toho rybníka. Určitě by tam byl spokojenější než v umělém potůčku. Ale co by pak hlásil zelený pán těžko říct... :D
[2]: Ryby obecně jsou notoričtí sebevrazi. Stačí jen nechat na chvilku odkryté akvárko. ;-)
[3]: Kapr zuby nemá, jen je slizský. Ale té paní to bylo jedno. Ta by se lekla i kdyby se kapr představil. :D
[4]: Jojo, vos jsou teď všude mraky. Už se na ta shnilá jablka ani nevejdou, tak otravují kolem. :-?
[6]: Motivaci ryby poznáš podle toho, na co ti na háčku zabere. 8-)
[7]: No to teda rozhodně! Myslím, že se jednou někde potkáme - nejspíš na pohotovosti, nebo v nějakém zaseklém výtahu. A potom pánbůh s vámi a zlý pryč! :-D  :-D  :-D
[8]: Oh, rybník! :-P Vida - to je nápad! 8-)
Náhodou jsme kdysi dávno s dědou rybník už naplánovali. Zatím jen teoreticky. Jenže teď zrovna si tam kdosi kolíkuje stavební parcely. Tak nevim, nevim... :-?
[9]: Hmmm..taky jsem ho mohla sbalit do tašky. :-? A pak by za mnou ten zelený mužík vyběh! O_O :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.