Výlov rybníka v Popovicích

23. října 2011 v 22:52 | Lucka |  Cesty
Je několik věcí, které se přicházejí každý rok, opakují se a nemění se. Jednou takovou každoroční událostí je naše návštěva výlovu rybníka.
Ta atmosféra mě vždy fascinovala. Obrovská vypuštěná plocha, zápach bahna, sítě, kádě, nákladní auta, cesta politá od rybníka až k silnici, na zbylém jezírku pár pramiček, nad nimi hejna kříčících ptáků a všude kolem na suchu i ve vodě pilně pracující rybáři, mokří a špinaví, ale táhnoucí za jeden provaz jako jeden muž.
A taky stánky s rybí polévkou, smaženým kaprem, s párkem v rohlíku a se svářem a kutálka a zmrzlí prodavači živých ryb se zkřehlýma rukama a s hrnkem grogu postaveným hned vedle váhy.
A samozřejmě ryby. Tuny ryb.

Tentokrát jsme naši návštěvu výlovu pojali poněkud skromněji, neboť se vylovoval malý rybník nedaleko v Popovicích. Akce nebyla nikde hlášena a dozvěděli jsme se o ní zcela náhodou, takže nám bylo předem jasné, že nepůjde o věc masovou, ale spíše komorní až rodinnou.
Tento stav jsem kvitovala s povděkem. Stále mi totiž v hlavě straší náš poslední výlet k výlovu rybníka Rožmberk, kde jsme byli nadšeným rybomilným davem málem zašlapáni do temného rybničního bahna. Z výlovu jsme tenkrát moc neměli. Na začátku hráze jsme se vmísili mezi pohyblivou masu lidí, která nás donesla až daleko za stánky. Tam jsme se chvilku natahovali, ale protože jsme odtud nic neviděli, vpluli jsme nakonec zpět do davu a nechali se za zvuku kutálky odvléct zase zpátky k parkovišti. Během našeho nedobrovolného pohybu vystála babička hodinovou frontu na kapry a když jsme se chtěli zmoženi občerstvit, zjistili jsme, že polévku už nemají, smažený kapr právě došel, ale protože jsme byli na výlovu, objednala jsem si kousek úhoře a trvám na tom, že to byl ten nejdražší rybí ocásek v celé EU.
S notnou dávkou škodolibosti musím dodat, že jediným veselým momentem dne je vzpomínka na pána, kterému praskla taška s obrovským kaprem. Zavazadlo se pánovi pomstilo právě uprostřed davu, kapr hupsnul mezi lidi a téměř zaječími skoky prchal po hrázi. Dav se zavlnil, začal skákat taky a pánovi tím hodně zkomplikoval pronásledování zakoupené ryby. Nakonec pán kapra přece dostihl, ale protože už neměl žádnou tašku, obejmul ho jen tak rukama a přitiskl ho pevně k tělu jako zlobivé děcko. Když ho spokojeně odnášel, kapr se zmítal, hlavou pána políčkoval do tváře a mokrým ocasem šmajchloval záda lidem, stojícím v řadě na hrázi rybníka.

Bylo nám předem jasné, že nic takového se v Popovicích dít nebude. Řádně jsme se oblékli, přibalili svačinu a už jsme jeli. Rybník jsme nemuseli hledat dlouho - politá silnice a hejna křičících ptáků nás navedli lépe než GPSka.
A zase bylo všechno jako obvykle - vypuštěný rybník v mlhavém oparu, sítě, povely pracujících rybářů, kádě s rybami, jen davy tam nebyly, ani stánky, ani hudba, ale to nám nevadilo.


Vypuštěný rybník...

Rybáři pilně pracující...


A pracující...

Náklaďák na hrázi

Přestože jsme se opravdu dost oblékli, nakonec se do nás přecejen dala zima. Na hrázi jsme dlouho nečinně přihlížet nevydrželi. Muži, stojící po pás v ledové vodě a ráchající ruce mezi rybami, mají můj hluboký obdiv. Není divu, že mezi nimi putovala láhev z ruky do ruky a mám dojem, že někteří rybáři neměli červené uši a nosy jen z té zimy.

Ryby byly úplně všude. V kádích, v sítích, v rybníce, v náklaďáku, docela mrňavé čudly se dokonce mrskaly i v rozlitých kalužích na cestě. To bylo pochopitelně něco pro kluky! Nejprve jsem jim chtěla ráchání v loužích zakázat, ale když se k nim nadšeně přidal i děda a společně všichni capkali v blátě a sbírali rybky do pytlíku od sušenek, mé výchovné ambice rychle vyprchaly.
Zmohla jsem se jen na skromný dotaz k čemu že nám budou pololeklé rybičky dobré.
Ach ano - na štiku přece! Je to tak jasné, jak se jen mohu tak hloupě ptát!
Představila jsem si naše tři rybáře, jak číhají na štiku přimrzlí k rybářské židličce se sněhem za krkem, ale neřekla jsem ani popel.

Rybopád - kapři se z náklaďáku stěhují do sádek

Když už nás zábly ruce i nohy, rozhodli jsme se udělat si procházku kolem celého rybníka. Obejít rybník nebylo tak těžké, neboť se s Rožmberkem velikostí opravdu nedá srovnávat. Mrzelo mě jen, že sluníčko zůstalo schované za bílou záclonou, takže mi fotografování dosti ztížilo.
Vraceli jsme se domů zmrzlí, ale spokojení.
A dokonce i toho kapříka jsme přivezli.


Bahno

Alej na hrázi

Bahno

Hejna racků

Hnízdní budky pro kachny

Stádo ovcí na břehu
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 23. října 2011 v 23:17 | Reagovat

hmm, provedl bych pak i výlov ovcí...

2 Malkiel Malkiel | Web | 23. října 2011 v 23:58 | Reagovat

Ta historka z výlovu rybníka Rožmberk mně opravdu pobavila. :D Úplně si to představuju v barvách. ;-)

3 AjA AjA | 24. října 2011 v 0:28 | Reagovat

hmmm, a zkouseli jste v Popovicich paberkovat? :)

4 Naďa Naďa | Web | 24. října 2011 v 11:57 | Reagovat

Hezky jsem si početla. Nikdy jsem výlov rybníka neviděla, ještěže jsou ty blogy a vtipní autoři!

5 jezura jezura | Web | 24. října 2011 v 17:14 | Reagovat

Já jsem nikdy ani netušila, že se něco podobného někdo koná! Ale včera byla docela zima, tak nevím, abyste si nedonesli rýmu! Já osobně ryby nejím, tak bych si určitě žádnou nekoupila, ale podívat, to bych se asi šla. Ale tady, tady bohužel není kam. ???

6 bretislav bretislav | Web | 24. října 2011 v 17:38 | Reagovat

Kdepak přespolní pangas z regálů Billy, kam ten se hrabe na takového kapříka z českého rybníka!! :-)

7 M. M. | 24. října 2011 v 19:23 | Reagovat

Pro případnou návštěvu -
http://www.trebon.rybarstvi.cz/podzimni-vylov-rybniku
tady lze najít nějaké výlovy :-)

8 brabi brabi | Web | 24. října 2011 v 19:29 | Reagovat

Prozradím těm, kteří to mají blíž, že od čtvrtka do neděle bude výlov rybníka u Pohořelic. Naše rodina se tam chystá. Tomu kapříkovi, který utíkal fandím, škoda, že neutekl docela až do vody, šlo mu přece o život ;-)

9 lucka345 lucka345 | Web | 24. října 2011 v 19:57 | Reagovat

[1]: Ani nevíš, jak blízko jsi pravdě. Sledovali jsme stádo z opačného břehu, jak se tam pasou a najednou ŠUP - ovce sjela z náspu dolů do bláta rybníka. Kluci se smáli jak blázni a dívali jsme se, jak se ta ovce drápe zase zpátky nahoru ke stádu. :-D
[2]: Barvy byly duhové - proto tam bylo tolik lidí. 8-)
[3]:Kdybych se o tom před dětmi zmínila, lozíme tam ještě teď! :-x  :-?
[4]: [5]: Vidíte, já myslela, že je to běžná věc, kterou zná úplně každý. Kdybych to byla tušila, bývala bych udělala detailnější dokumentaci. Tak holt příště. :-)
[6]:Nebe a dudy!!! :-P
[8]: Škoda, to máme opravdu hodně z ruky. Mohly jsme se setkat u kádě. :-D
No, ona ta voda byla povětšinou vypuštěná a tam kde zůstala stejně vartovali rybáři nebo paběrkující děti. Jedině že by to kapřík vzal přes cestu do výpustě potoka. :-?  ;-)

10 Ajec Ajec | Web | 24. října 2011 v 20:15 | Reagovat

[9]: [3]: no paraave, a vis, jaky by ta situace mela historkotvorny potencial??? Takhle nas, verne ctenarstvo, CILENE ochuzovat :)))))

11 Ajec Ajec | Web | 24. října 2011 v 20:16 | Reagovat

jinak, kapry nejim, co kdyby to byl Kebule nebo Cesilko????? Jak to vysvetlite svoji dusicce, ze jste zblajzli vodnika, kterych je, jak vime, v Cechach uz i tak malo... jestli uz jim neni konec...

12 lucka345 lucka345 | Web | 24. října 2011 v 20:50 | Reagovat

[10]: Historkotvorný potenciál se ne mě lepí i bez paběrkování. Ale máš pravdu, úplně vidím, jak jede děda za svahu do rybníka jako ta ovečka. :-x
[11]: Pravda, o Kebulovi a Česílkovi už jsem dlouho neslyšela. Asi už nežijou.
To myslíš, že bychom snědli Matyldu? O_O Ne, ne. Tu bych poznala! 8-)

13 primula primula | Web | 25. října 2011 v 7:06 | Reagovat

Moc hezké povídání i fotografie. Také mám takovou zkušenost s výlovem velkých rybníků. U některých dokonce fungují kolotoče. I pro děti je ale daleko lepší výlov těch rybníčků, vnuci si to moc užívají.

14 Jobe Jobe | 25. října 2011 v 22:54 | Reagovat

[11]: Jasně, Matylda je velká a má lidské uši a na čele mouku. No kdo by ji nepoznal?! Mne už ale taky každý pozná. Nejsem ani ryba ani rak, ani Matylda. Na dovolenou jezdím na maltu, na beton a na sádru, poslední dobou taky na dráty a na jističe. Jediná má cizokrajná destinace je hospoda Na Krétě, ale kolem ní jenom jezdím. A podle čeho mne každý pozná? Mám na brejlích sádru, primalex, maltu, beton, nějakou barvu, na xichtě zdrchaný výraz a tvářím se uondaně. A přes ten ondoň pohled se blaženě a pozitivně šklebím, protože jsem zrovna zahlédl konec jedné etapy. Mimochodem, neplánuje se někde nějaký výlov na leden? Nějak mám do konce roku plno. :-(

15 lucka345 lucka345 | Web | 25. října 2011 v 23:09 | Reagovat

[14]: Jéééžiš! V lednu se přece neloví - v lednu se bruslí! [:tired:]  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.