Sněz co zmůžeš, aneb smrt z přejedení opravdu existuje!

22. listopadu 2011 v 0:00 | Lucka |  Cesty
Tak daleko, kam se dojde za jeden den, je v lese místo, které je rozděleno roklí. Na jižní straně je vysoká hora a ta se snižuje k veliké řece. Tam když přijdete, najdete muže, jak vyrábí ze dřeva práh. Od tohoto prahu pojmenujte toto místo Praha. I knížata a lidé silní jako lvi se sklánějí ve dveřích, aby do nich nenarazili hlavou, stejně mocný bude i hrad, který se tam postaví.
Vidím město veliké, jehož sláva se bude dotýkat hvězd!
Kněžna Libuše


V pátek jsme vyrazili s tatínkem do Prahy. Pro někoho běžná věc, pro jiného povinnost, pro nás od dob studenstských ne zcela obvyklý cíl cesty. Upřímně zde napíšu (a Pražané prominou), hlavní město není tak docela můj šálek kávy. Tedy přesněji řečeno, do Prahy klidně - porozhlédnout, pokochat, vyřídit nezbytné a honem rychle zase pryč, děkujeme, stačilo.

V pátek ovšem nastala zcela výjmečná situace, kdy jsem se do našeho hlavního města dokonce těšila. Možná už někdo tuší, co mohlo být příčinou mého nevysvětlitelného nadšení. Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše, důvod je zcela jednoduchý.
Jídlo.
Ovšem není to tak, že by nám došly zimní zásoby, nebo že bychom do Prahy prchali před armádou hladových polních myší. Tím jídlem mám na mysli jídlo s velkým J.
Dostali jsme darem poukaz do Brazilské restaurace v centru města.

Když nad tím teď přemýšlím, do středu Prahy jsem ani za dob studentských moc nezašla. Tehdy jsem na jednom konci města nastoupila do metra, na druhém zase u školy vylezla a střed Prahy jsem cestou zanechala kdesi daleko nad sebou. Takže nemohu posoudit, jak moc se za tu dobu centrum hlavního města změnilo.

Zaznamenala jsem několik postřehů:


Kousek od výstupu z metra nás uvítal tento bosý bezdomovec na lavičce. Při pohledu na něj mě přeběhl mráz po zádech - okolní teplota byla kousek nad nulou. Přispěla bych mu do klobouku, aby si moh koupit aspoň papuče, ale klobouk měl stále na hlavě. Nekomunikoval. Jen tam tak seděl jako dřevo. Tak jsme šli dál...



Václavák.
Všude klid a pořádek.



Svatý Václav se tvářil tak jak se tvářil. A neříkal radši nic. Dokonce i kůň mlčel.



Rozzářený Obecní dům

A pak už jsme vpluli do restaurace. Že nevstupujeme do žádné druhořadé hospody nám došlo hned ve dveřích, kde nás uvítal personál a dovedl nás pěkně až ke stolu.
A pak to začlo. Bufet s výběrem připravených předkrmů, saláty, rolky, krevetky, houbičky a salámky, kuchaři rolující suši, omáčky, zelenina a roztodivné sosíky, dokonce zde bylo i pár ústřic, které jsem měla v puse prvně v životě. Lastury jsem si chtěla schovat, ale než jsem se nadála, přiskočil číšník a řekl:
"Dovolíte, hned vám přinesu čistý talíř..."
S těmi slovy mi prázdné ústřice sebral a v mžiku podstrčil talíř nový. Moje chyba - měla jsem si ten starý držet.
Hned kousek od nás se již na velikém grilu točilo maso - kuřata, kachny, nějaký ten zebu, brazilský býk a podobně. Když je maso dost upečené, personál ho sundá a číšník i s obrovským špízem tančí mezi stoly a na talíře hostům odkrajuje voňavé plátky. Každý stůl je opatřen zeleným a červeným terčíkem. Zelený znamená: "Hola, hrňte to sem! "a červený zase číšníkovi říká: "Klidně můžete jít o stůl dál." Jenže kdo by ho použil?!

Původně jsem si představovala, že v restauraci "sněz co zmůžeš" strávíme několik dlouhých hodin. Jenže rotující špízy nám nedaly pokoje. Talíř se pořád plnil masem zas a znova, číšníci neustále skotačili kolem a musím říct, že po hodině hodování už jsem začínala pomalu věřit na smrt z přejedení. Hodovali jsme zkrátka moc rychle a nepoužili jsme ten proklatý červený terčík, což byla ta největší chyba. Tedy, my jsme ho vlastně nakonec použili, ale to už bylo pozdě. Číšníci se zkrátka rozdováděli, potom nevěděli kdy přestat, na náš červený terčík úplně kašlali, šibalsky na nás mrkali a plnili nám talíře dalšími grilovanými kousky ať jsme mávali červenou nebo zelenou.

Měla jsem s sebou foťák, jenže jsem nevyfotila vůbec nic. Jednak se to v restauraci moc nehodilo, ale hlavně fotit nebylo kdy.
Z celé velkolepé akce mám jen snímek této bizarní sklenky se slivovičkou. Tou dobou už jsem sotva dýchala a číšníky jsme od stolu museli plašit jako drzé vrabce.
Takhle nějak si představuji Lomikarův konec...



Toto je jeden malý "panák". Soustavou rafinovaně spojených trubiček je rozveden do tří "podpanáků", kteří zabraňují tomu, abyste do sebe mohli "frťana kopnout naráz".

A pak už jsme se vyvalili z restaurace ven. Ovanul nás chladný větřík a ozářila nás noční Praha. Cizinců všude kolem jak naseto. Přesto jsem si všimla, že většina restaurací zeje prázdnotou. Zaplněné byly jen zahrádky na Staroměstském náměstí. Tyto zahrádky jsou důmyslně obehnané průhledným plexisklem a opatřené venkovními teplomety, aby cizinci při jídle nezmrzli.


Staroměstské náměstí.
Vánoční strom tu ještě nebyl, ale tou dobou už kdesi cestoval.



Nebyla tady dřív hospoda U Švejka? Tohle by nevymyslel ani sám Hašek!



Staropražská štětka - vhodný dárek pod stromeček!



A nakonec - koho nepotkám. Starý známý! Jen se přesunul o pár ulic dál.
A zase seděl jako dřevo...

Závěrem přidávám varování. Když vám někdo bude říkat ´jez co zmůžeš´, neznamená to, že musíte sníst úplně všechno. V praxi se nakonec ukáže, že to ani není technicky možné. V některých případech dokonce nedoporučuji ani všechno ochutnávat. Může se stát, že pokud do sebe nacpete úplně vše, co se na pohled líbí (a navíc pekelně dobře chutná), vznikne z toho v útrobách cosi podivného.
A to něco bych nikomu nepřála a můj žaloudek by mohl vypravovat.
Takže až se budu podruhé na takovýto výlet chystat, předem si ujasním priority, co jíst budu a co ne. Grilované špízy patří pochopitelně do kategorie první.
A co je nejdůležitější - hlavně od začátku používat ten pitomý červený terčík!

(Videa si tu dnes opět skáčou dle své vůle a zvůle. Takže pokud zde níže právě nevidíte ing. Čerta, pak prosím, znovu aktualizujte načtenou stránku.)


Starší článek na téma ´návštěva Prahy´ naleznete ZDE.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 saryyysek saryyysek | Web | 22. listopadu 2011 v 8:23 | Reagovat

ty fotky jsou božží :)

2 Jajika Jajika | Web | 22. listopadu 2011 v 12:18 | Reagovat

Chceš sa učiť v online škole prihlás sa na moju
ďalšiu stránku  http://rpg-school.blog.cz/1107/registracia a uč sa na tejto stránke alebo uč
a nauč sa skrotiť neposlušných žiakov. Diki
prihlás sa je to môj sen........

3 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 22. listopadu 2011 v 13:00 | Reagovat

Chudák bezdomovec, při tom čekání úplně zdřevěněl. :-D A na co vlastně čeká? Ještě že sedí na lavici a ne na zemi. :-D  :-D

4 mstajer mstajer | Web | 22. listopadu 2011 v 15:29 | Reagovat

Hm, to je dokonalé.
Samozřejmě i ing. Čert, ten mi taky někoho připomíná.

5 Naďa Naďa | Web | 22. listopadu 2011 v 15:33 | Reagovat

To není bezdomovec, je to František Knobloch a stále tam čeká na Helenku Vosáhlovou, která ještě před tím, než se šla vdát, mu řekla: "Františku počkej tu na mě, přinesu ti svatební koláčky".
A tak František pořád čeká a čeká a už ho nebaví každému vysvětlovat, proč tam čeká, proto mlčí a dokonce si už ani nedělá laskominky na ty koláčky, jen Helenku by ještě chtěl vidět, protože jí zapomněl říct, že zdědil luxusní vilu na Hřebenkách...

6 Sikar Sikar | 22. listopadu 2011 v 15:40 | Reagovat

"i kůň mlčel"

(praštil hlavou o stůl)

7 Mami Mami | Web | 22. listopadu 2011 v 21:42 | Reagovat

Taky bych se mohla zajít podívat do centra, když mám Prahu u nosu, poslední dobou trávím víc času v podzemí a ani nevím, co se nahoře vlastně děje :-)

8 brabi brabi | Web | 23. listopadu 2011 v 1:13 | Reagovat

Věřím, že takový poukaz většinu mužů nadchne, přežrat se do němoty musí být sen, ale můj sen to není. Přesto bych se také zúčastnila ráda :-) Už jen pro ty špízy a tanec číšníků :-D

9 Jarmila Jarmila | Web | 23. listopadu 2011 v 15:18 | Reagovat

Já slivovici nesnáším, ale pro ten plezír trojitého panáku bych koštla. :-D Doufám, že by mě ty dva zbývající nepolily. :-D
Moc prima článek. :-)

10 adaluter adaluter | Web | 23. listopadu 2011 v 16:03 | Reagovat

Člověk by snad zvládl říkat ne, kdyby se mu podobná situace nabízela pravidelně, třeba jednou týdně.
Ale napoprvé, když dost možná i naposled? Já bych červenou vlaječku hodila pod stůl hned na začatku večera a na stěžni by vítězně vlála zelená. :-D  :-D

11 Jezurka Jezurka | Web | 23. listopadu 2011 v 18:12 | Reagovat

Krásně jsem si početla! Je vidět, ať už to dopadlo jakkoliv, že sis ten výlet užila. Fotky parádní, bříško plné, nemlčel jen bezdomovec ale i kůň :-D ! No já bych asi zůstala jen u těch špízů, protože ryby a ty mořské potvory to není moje parketa a suši už vůbec ne! ???

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 17:48 | Reagovat

Z principu - takový jeden nezdravý den bych chtěla zažít. Z rozumu - proč ne, jen nezapomenout mávat červeným terčíkem. A kdeže to vlastně je? Kdybych náhodou nezvládla hlad... Video - je to ještě pes, když si s koulemi hraje na zemi? :-P
Dávám si tě do oblíbených, dnes jsem si vás pod svá křídla dala víc, abych nemusela moc hledat; jsi dobrá!!! :-D

13 Čerf Čerf | Web | 25. listopadu 2011 v 8:17 | Reagovat

Měl jsem kdysi to potěšení si systém zelených a červených terčíků v Brasileiru taky vyzkoušet a jen můžu potvrdit a podtrhnout tvé dojmy. A jako studijní materiál mohu doporučit starší film Marca Ferreriho Velká žranice. Pozor, jen pro silné nátury :-)).

14 lucka345 lucka345 | Web | 25. listopadu 2011 v 8:25 | Reagovat

[3]: To by mě taky zajímalo, na co čeká. Tváří se spokojeně. :D
[4]: Ale to snad ani není možné... 8-O
[5]: Jo tááák! O_O A vila se nakonec privatizovala, takže už z té lavičky nemusí vstávat vůbec! :-?
[6]:Náhodou, někteří koně nemlčí. To je pak hrozný...
[7]: Někdy je to v podzemí lepší. :-D
[8]: Jojo, číšníci mají hosty zmáknuté. Myslím, že o perných chvilkách přežranců by mohli tito číšníci vyprávět historky. :-D
[9]: Nepolily. Tohle je opravdu rafinovaný panák. :D
[10]: To je pravda. Ale bacha - večer zelená vlaječka, ráno zelený host! 8-)
[11]: Já, chytrák , jsem to smíchala všechno. Nedoporučuji. :-x
[12]: Jestli je to pes a ne ing. Čert, tak jsi právě narazila na zvůli tohoto serveru, který ti tam naservíroval úplně jiné video. No, ještěže nevidíš kozla... :-?
A restaurace je zde:
http://www.ambi.cz/ambi_brasiliero2_kontakt.php

15 lucka345 lucka345 | Web | 25. listopadu 2011 v 8:34 | Reagovat

[13]: Já si zas vybavila pana Creosota ve Smyslu života. Taky pro dost, dost hodně silné nátury. Odkaz sem radši ani nebudu dávat. :-x  :-D

16 Čerf Čerf | Web | 25. listopadu 2011 v 11:18 | Reagovat

[15]: Ano, tu scénu si dobře pamatuji. Tak to končí, když člověk někam založí červený terčík :-)

17 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 6:53 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.