Ten kozel je k ničemu!

23. prosince 2011 v 1:00 | Lucka |  Kozy
S přírodou to máte těžké. Ona je to taková mrška s hezkou tváří, slibuje, usmívá se, ale pak skutek utek. Žádné záruky od ní čekat nemůžete, protože ona umí být navíc taky pěkně škodolibá a poťouchlá a pak se někde za bukem směje až se za své zelené břicho popadá, když vidí, jak jí zase nějaký zoufalec naletěl.

U koz nám s končícím podzimem nastalo připouštěcí období. Ve skutečnosti začaly kozy vystrkovat růžky už v září, ale komu by se chtělo poskakovat kolem narozených kůzlat v mrazivém únoru. Místo toho jsem si vedla přesné záznamy, abych mohla lunární koloběh kozy Mahuleny pěkně koordinovat s koloběhem našich prací a povinností a taky abychom připustili tak akorát, aby se kůzlata narodila až do první svěží trávy.

Záznamy byly přesné a data odpovídající, takže nastalo to, čeho jsem se nejvíc obávala - Mahulena se začala prskat právě ve chvíli, kdy odjelo naše auto do servisu, kdy jsem byla dlouhodobě objednána k zubaři a synek na rehabilitaci a kdy byl tatínek v práci vytížen asi jako středověký soumar.
Každý rok si říkám jak to ta koza dělá, že si ke svým touhám vybere vždycky tu naprosto nejnemožnější dobu. (Z mých záznamů je patrné, že všeobecně se asi nejvíc koz prská večer na Mikuláše a to zejména v rodinách s více dětmi.)
Nakonec jsme v denním plánu pracně našli několik desítek volných minut, nacpali jsme mektající Mahulenu do auta a ujížděli s ní za kozlem rychle jako zloději.

Nejdobrodružnější část výletu nás vždycky čeká u statku. Jsou to budovy u cesty, můstek, vrata, ale hlavně žádný zvonek. Je již nepsaným pravidlem že v tomto hektickém okamžiku je navíc mobil zdejší majitelky koz zcela mrtev. Chvilku halekáme ze silnice, chvilku bušíme a když to nikam nevede, vylezu jako Tarzan nahoru na vrata a pískám na prsty. Psi se rozštěkají jako pominutí, ale to je tak vše. Když už jsme úplně bezradní, objeví se chovatelka na zcela opačném konci ulice a kroutí hlavou, proč jsme jí my hlupáci nezavolali...

Tatínek sice ví, že nemáme ani vteřinu nazbyt, ale nedává na sobě nic znát. Naopak. Vede s chovatelkou veselý družný rozhovor před stájí, zatímco já se ocitám v boxu s kozlem, držíc Mahulenu na vodítku.
Pro jistotu nás tam všechny zavřeli, aby někdo neutekl.

Ten kozel mi byl od začátku podezřelý. Takový mrňous vykulený, dokonce i Mahulena si všimla, že je divný a trkala do něj. Přidržela jsem ji tedy za obojek, aby nás ve statku nepomluvili a stoupla jsem si před ní. A ten prťavý kozel pořád běhal okolo a dlouho se k ničemu neměl a nakonec tedy párkrát skočil, možná ze slušnosti. Ale jak to doopravdy bylo tvrdit nemohu, protože jsem hleděla Mahuleně zpředu do očí a tatínek s chovatelkou byli za vraty, takže nám z druhé strany kozy svědci zcela chybí.

Uběhly klidné tři týdny.

V pondělí jsem otočila kalendář a zjistila, že úterek bude po dlouhé době docela hektický den. Ráno přivezou balíky slámy, dopoledne jde synek na kontrolu s rovnátky, potom musím vyzvednout Vašíka ze školky a rychle s klukama na flétnu. Tatínek přijde z práce pozdě. K tomu všemu jsem zrovna sváděla nerovný boj s chřipkou.
Bylo by toho dost kdyby...se nezačala znovu prskat koza!
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Mahulena začala v noci pomekávat a ráno už řvala jako sexuální otrok. Tiše jsem ji proklela...
Abychom vše zvládli, zapojili jsme do akce dědu. Vybavila jsem ho instrukcemi, penězi i medem pro řidiče náklaďáku se slámou a hned ráno jsme hnali za kozlem. Ani jsem se nepřevlékla, skočila jsem do auta v kulichu, v kalhotách a botách ze stáje. Koneckonců, jedu přece zase do stáje...
K dokonalosti načasování tohoto výletu už nám chyběl jen půlmetr sněhu.

Majitelka zde tentokrát vůbec nebyla, zato tu byl zase ten mrňavý zakomplexovaný kozel. Chtěla jsem promluvit se zaměstnancem a nahlásit mu, že při naší poslední návštěvě byl tento plemeník zcela nemožný, ale nebylo to třeba. Zatímco minule kozel skákal alespoň z povinnosti, tentokrát stál v boxu vedle kozy doslova jako blbec.
Ukrajinec pronesl něco jako:
"Já povedal to uže..." čímž chtěl nejspíš říct, že on by si na toho kozla rozhodně nevsadil a hned telefonoval majitelce. Když se dovolal (!), vzal mi z ruky vodítko s Mahulenou a řekl:
"Iďom!"
Tatínek nasedl do auta, ale já se zcela neprozřetelně vydala pěšky za Ukrajincem s kozou. Šli docela rychle, šli kamsi dál rovně po silnici, držela jsem se jim v patách a uvědomila jsem si, že za nimi v těch svých luxusních botkách a v kulichu s bambulí skotačím jako trpaslík. Prošli jsme celou vesnicí a potkávali jsme různé lidi a ti lidé se otáčeli. Říkala jsem si, že si prohlížejí naši dobře stavěnou Mahulenu, která se pěkně natřásala a kroutila zadkem, ale v této chvíli už mohu uznat, že nejspíš civěli spíše na mě jako na tichého blázna.

Nakonec jsme došli k zadním výběhům a zde jsme našli kozla zcela jiné kategorie. A o tom, že to byl chlapík, svědčí fakt, že vše proběhlo naprosto standardně a velice rychle a že snad jedinou potíží bylo to, že koze i kozlovi ujížděly na ranním náledí nohy. Hop a skok a hotovo.
Pokud by někoho celá situace zajímala detailněji, již dříve jsem se tomuto fenomenu věnovala ZDE.

Takže věřím, že máme připuštěno.
Další eventuelní termín (ke kterému ovšem už nedojde) vychází na 3.1.
Dívám se do kalendáře.
Již je tam cosi napsané.
V úterý 3.1. jde naše auto opět do servisu...


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 23. prosince 2011 v 2:44 | Reagovat

To jsou starosti s kozama. Ale zákony schválnosti funguje vždy, přesně, neomylně a bez vyjímek. :-D

2 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 23. prosince 2011 v 6:57 | Reagovat

Lucko, zase jsi mě pobavila, tvůj život je plný nevšedních zážitků a umíš je mistrovsky popsat. :-D

3 signoraa signoraa | Web | 23. prosince 2011 v 9:14 | Reagovat

Vtipně napsané, přečetla jsem to jedním dechem a báječně se při četbě pobavila. :-D

4 bretislav bretislav | Web | 23. prosince 2011 v 9:48 | Reagovat

A co děti? ;-)

5 Naďa Naďa | Web | 23. prosince 2011 v 10:12 | Reagovat

Přeju krásná kůzlátka a pozor na vlka, ať neotvírají vrátka!

6 Albert Pes Albert Pes | 23. prosince 2011 v 10:39 | Reagovat

"... o tom, že to byl chlapík, svědčí fakt, že vše proběhlo naprosto standardně a velice rychle ..."

Jó, to u lidí, to jsou jinačí nároky... Někdy bych chtěl bejt ten kozel.

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. prosince 2011 v 11:37 | Reagovat

Kopu kůzlátek pro radost ve vhodném čase přeje Kitty. Zase jeden šťavnatý článek z přírodního dění. Krásné Vánoce...

8 Ella Ella | Web | 23. prosince 2011 v 20:27 | Reagovat

Krasne jsem se pobavila,umis to moc hezky napsat rekla bych ze tve pribehy z vaseho zivota by mohly byt psany v knize urcite by si ji mnoho lidi rado precetlo.Preji tve cele rodine vesele vanoce a stastny novy rok a budu se tesit na tve dalsi humorne vypraveni. :-D  ;-)  :-)

9 brabi brabi | Web | 23. prosince 2011 v 23:25 | Reagovat

Lucko, opět skvělé. A vidíš, další čtenář je pro knižní vydání. Přeji ti do Nového roku zdraví a lásku a nabroušené pero, ať se máme u čeho řechtat! :-D

10 Radka Radka | 26. prosince 2011 v 8:10 | Reagovat

ty se nadřeš a já se pobavím :-D není to špatně rozdělené ;-) Každopádně přeji, aby kůzlátka přišla podle očekávání a vy jste měli poslední týden v tomto roce poklidný a bez nežádoucích překvápek. Ale asi je to dost naivní, že? :-) Už teď se těším na další fantastické příběhy z vašeho života. Bez nich bych se hodně nudila. :-)

11 Lucka Lucka | 27. prosince 2011 v 22:09 | Reagovat

[1]: V některých případech ještě přesněji. :D
[2]:[3]: Děkuji vám z celého srdce. :-)
[4]: Mají si kde hrát.
[5]: Nevím jak s vlkem, ale nad psem jsou kozy jasná přesila. ;-)
[6]: Nojó, jenže ten kozel musí zvládat půl okresu! Nemůže se s tím moc crcat, protože by to by nevydržela tělesná schránka, to dá rozum. A takový zhuntovaný kozel, to je teda pohled - to ti řeknu, to by jeden plakal... :-?
[7]: Snad.
[8]:[9]: No, uvidíme, neříkám nikdy nikdy. A děkuji. :-)
[10]: Já se taky bavím, ale až když to píšu. :-D Každopádně děkuji za kompliment. Potěšení je na mé straně. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.