Zápisky (m)učitele

25. ledna 2012 v 23:26 | Lucka |  Co mě ještě baví
Tento článek měl původně vzniknout až mnohem později, ale okolnosti ukázaly, že by to nakonec mohlo být ještě později než později a že bych za tu dobu mohla zapomenout, co že jsem to sem vlastně původně chtěla napsat. Takže se do toho pustím hned a budu doufat, že se mé zápisky neprovalí dřív, než budu od anonymních osob zde níže zmiňovaných dostatečně daleko...tedy pokud to vůbec je možné.

Jak už asi mnohým svitlo z názvu článku, ocitla jsem se z čista jasna, nečekaně a sama řádně překvapená na půdě školní a tou půdou zde nemyslím jakési pochybné podkrovní prostory, nýbrž školu celou jako takovou. K mému přerodu z matky v domácnosti na paní učitelku došlo doslova z hodiny na hodinu a vrhla jsem se do toho bez nadechnutí, rovnýma nohama napřed. Než bych řekla švec, obdržela jsem rozvrh svých pracovních hodin a taky vlastní židli a stůl v kabinetu a dostala jsem se tak skokem do zákulisí toho, co jsem dosud znala jen z pozice školní lavice (konkrétně páté lavice zpředu).

Náhle jsem stála na chodbě s učebnicí matematiky v ruce a chystala jsem se otevřít dveře třídy, ve které mě očekávalo třicet osmáků. Pocity...asi jako člověk, který právě hodlá skočit do řeky a při tom si není jistý, jestli umí plavat. Po vstupu do třídy se ukázalo, že voda je poměrně hluboká - zjistila jsem, že několik žáků je o hlavu vyšších než já. (Ještěže mě tohle dřív nenapadlo!)
V nejisté situaci vždy uplatňuji své osvědčené pravidlo - pravidlo "kamenná tvář". Netvářím se nijak. Odpovídám mechanicky. Žádné emoce, žádný výraz, jako starý Indián (vzpomeňme na Klekí - Petru).
A protože teď píšu tyto řádky, už je každému jasné, že jsem přežila. Pár dní jsem sice šlapala vodu, než jsem konečně pocítila pod nohama pevné dno a získala pocit jistoty, ale ověřila jsem si svou dříve tušenou vlastnost (a teď potenciální zaměstnavatelé pozor!):
Hodíte - li mě do hluboké vody, plavu.

K učiteli patří žáci a k žákům třída. A ačkoli by se to zdálo být samozřejmostí, pro mě se právě rozmístění učeben stalo poněkud tvrdým oříškem. Na rozvrhu mám sice všechno přesně vypsáno ve zkrátkách, ovšem ve skutečnosti se třídy jmenují úplně a naprosto jinak. A není nic divného, když nad rozvrhem kroutí hlavou žáci i učitelé a já nakonec chodím od dveří ke dveřím a hledám, kdeže je mé třídě konec. Pátrám - li dostatečně dlouho, nakonec žáky najdu zcela neomylně...totiž podle řevu.

Kromě výuky ve třídě mám také v rozvrhu občasný dozor na chodbě. Smyslem této hlídky je dávat pozor, aby si žáci mezi vyučovacími hodinami z legrace nepolámali ručičky a nožičky, aby na chodbě neskákali po hlavě a aby po sobě nemetali roztodivnými předměty.
V praxi to vypadá tak, že bloumám chodbou tam a zpět a skupiny dětí s ranci na zádech kolem mně rychle proudí od třídy k třídě a připomínají tím miniaturní stěhování národů.
A člověk si mezi tím hemžením začne najednou připadat důležitě. Prochází chodbou vážným krokem a říká si, jak to kolem všechno pěkně šlape a jak je on sám nad věcí. A právě v takovám okamžiku povznesení přede mnou znenadání stanul jakýsi žák, o dost vyšší než já, nejspíš z deváté třídy a v dobrém úmyslu se mě zeptal:
"Paní, jestli něco hledáte, mohu vám poradit...?"
"Ne-e, děkuji", odpověděla jsem.
Tupče jeden zabedněnej, to nepoznáš učitelku, nebo co...?!
A idyla je v háji...

(Pozn. Druhý den jsem se s tímto žákem měla čest potkat ve třídě tváří v tvář. Na jeho výraz v ten moment nikdy nezapomenu...)


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 0:34 | Reagovat

:) dokážu si představit obličej onoho "galantního" deváťáka :)) :-D

2 bretislav bretislav | Web | 26. ledna 2012 v 6:36 | Reagovat

Často se hovoří o šikaně učitelů od žáků v dnešní době. Z rodného města mám kamaráda učitele (výbornej šachista, lidsky bezvadnej..), kterého žáci a někteří rodičové ze školy vyštípali. Jeho dobrotu a kamarádský přístup dětičky vyloženě zneužívaly (mobily, drzost, nekázeň). Jednoho specielně drzého hocha z třídy vynesl(!) a to byl malér. Dokonce o tom psali tehdy v novinách. Tak přeju dobré nervy a lepší vyhlídky.
Z rodičovského mého soudku: jednou jsem přišel na třídní schůzku (dcera na gymplu) do třídy trochu opožděně, při čtení hodnocení na konci schůzky jsem zjistil, že sedím v jiné třídě. Kdo pozdě chodí...

3 Sikar Sikar | 26. ledna 2012 v 7:39 | Reagovat

ách, no tak to tedy hodně štěstí, mám dojem, že dnešní děcka jsou nevycvalané stádo

4 Naďa Naďa | Web | 26. ledna 2012 v 7:50 | Reagovat

Taky přeju hodně štěstí, jsi určitě skvělá učitelka, k tobě do školy bych chodila ráda :-)

5 Yominis Yominis | Web | 26. ledna 2012 v 9:39 | Reagovat

Pořád dobré, že byl alespoň galantní. Když jsem já byla sedmákem na ZŠ(kdeže loňské sněhy jsou), v návalu proudících studentů jsem od sebe se slovy: "Dávej sakra bacha." odstrčila nějakého deváťáka, jehož loket byl nebezpečně blízko mým žebrům. Až později jsem zjistila, že se nejednalo o žáka, nýbrž nového učitele angličtiny... Pro jistotu jsem se mu vyhýbala až do konce studia :-D

6 Filomena Filomena | Web | 26. ledna 2012 v 11:06 | Reagovat

Takovéhle pohledy z druhé strany jsou nejlepší. Moje mamka je učitelka, tak to moc dobře znám :) Hezký článek.

7 Jarmila Jarmila | Web | 26. ledna 2012 v 11:17 | Reagovat

Teda Lucko, čekala jsem lecos, ale školu ani ve snu. Spíš jsem myslela, že budeš mít nějakou práci u zvířat. Ale svým způsobem je žactvo někdy také zvěř. :-D
Škola, to bude výživné téma pro tvé články. Už se těším. :-)
Přeji ti hodně úspěchů a nenech si tu bandu přerůst přes hlavu. :-D  ;-)

8 Vendea Vendea | E-mail | Web | 26. ledna 2012 v 14:14 | Reagovat

No tak nevím - mám ti gratulovat k nové práci nebo popřát upřímnou soustrast? :-D

Upřímně máš můj velký obdiv a já se už teď těším na další zážitky, o které jistě nebude nouze O_O  :D

9 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 26. ledna 2012 v 16:41 | Reagovat

Tak pozor na to , ať se o tobě taky brzy neříká , že být učitelka neznamená povolání , ale diagnóza :-D . Známpár takových a bohužel se to potvrzuje. :-x

10 Jezurka Jezurka | Web | 26. ledna 2012 v 17:30 | Reagovat

Tak tě vítám v rodině! Ne, že bych já osobně někdy učila, ale moje dcera učí už dlooouho na gymnáziu a snacha se svou hlavně sociální pedagogikou učí hlavně dislektiky a disgrafiky. Vím, co tě asi čeká, ale věřím, že to zvládneš! Držím ti všechny pěsti, ať máš štěstí! :-)

11 brabi brabi | Web | 26. ledna 2012 v 22:58 | Reagovat

[7]:

[8]: Mám stejné pocity jako tyhle dvě čtenářky. To bude nových témat! Snad budeš mít čas je aspoň občas zpracovat do blogu :-D

12 Čerf Čerf | Web | 27. ledna 2012 v 8:15 | Reagovat

To je dobré! Měl jsem to potěšení učit čtyři roky a dodnes (tj.skoro po 15 letech) se považuju za učitele na zkušené v reálném světě :-). Tak se drž, jednoduché to není, ale umí to být nezapomenutelné.

13 katka katka | 27. ledna 2012 v 10:50 | Reagovat
14 Radka Radka | Web | 27. ledna 2012 v 21:02 | Reagovat

Páni, takže ty vlastně pracuješ v takové malé zoo :-) (z pozice vlastníka dvou již dospělých hochů si to dovoluji takto nazvat)
Gratuluji a přeji dobré brnění (kolem sebe, ne v nohou ani v hlavě). Dětičky jsou fajn..hmm..A hele, vracíš se teď ke svýmu dobytečku o malounko raději, než předtím? :-D

15 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. ledna 2012 v 17:44 | Reagovat

Šlapala jsi vodu - nááááádhera. Přeju, aď další šlapot klape... :-D

16 MirekČ MirekČ | Web | 29. ledna 2012 v 9:12 | Reagovat

Při čtení prvních řádků mě nenapadlo nic jiného než: "No nazdar!" O_O

17 MirekČ MirekČ | Web | 29. ledna 2012 v 9:16 | Reagovat

Co mi to jen připomíná...??? :-D

18 zadny zadny | 1. února 2012 v 22:43 | Reagovat

dalsi matikarka :D paraaada

19 adaluter adaluter | Web | 2. února 2012 v 21:35 | Reagovat

Že do školy, dobrá, ale rovnou mezi osmáky?! To už chce odvahu, možná i větší, než skok do hluboké vody. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.