Temná tvář tchýnina jazyku

3. dubna 2012 v 21:49 | Lucka |  A co mě nebaví
Znáte tchýnin jazyk? Nemyslím teď jazyk jakési ženštiny, nýbrž mám na mysli onen známý zelený tchýnin jazyk. Tak doufám, že si rozumíme, neboť toto je pro pochopení dalších řádků opravdu klíčové. Nerada bych se v příštích dnech dočkala jedovatých komentářů.

Tchýnin jazyk jsem kdysi dostala. Ano, i takovou věc je možné darovat. Tato nenáročná rostlina stála půl roku tiše a klidně na okně poblíž mého počítače a nedělala nic. Začátkem léta mě napadlo, že i kytka si zaslouží svou fytorekreaci a přesunula jsem rostlinu z vnitřního okenního parapetu na parapet vnější, neboli na balkon. A zde po několika týdnech tchýnin jazyk vykvetl (!). No a to je vlastně všechno, zpátky jsem kytku vrátila začátkem školního roku.

V říjnu jsem si prvně všimla zvláštní věci. Když jsem se večer posadila k počítači, měla jsem dojem, že pod stolem cosi lehce zapáchá. Tehdy jsem vinu svalila na Sama, kterého jsme coby malé štěňátko měli doma jen krátce. Spal mi u nohou a já si tenkrát řekla, že už mu zbytek vajíčkové pomazánky k večeři nikdy nedám.

Jenže situace v místnosti se zhoršovala. Jednoho večera jsem už nevydržela, rozsvítila jsem všechna světla, zavolala tatínka a v předtuše čehosi odporného jsme s baterkou v ruce po kolenou prohledávali skrytá zákoutí podstolu. Bylo jasné, že si tam ten mizera Sam ukryl něco, co už možná žije svým vlastním životem a nebo že tam nalezneme cosi ještě mnohem, mnohem děsivějšího.
Ale nenašli jsme vůbec nic.

Kolem Vánoc už přestával být vzduch kolem počítače dýchatelný, zvlášť pokud člověk vlezl do místnosti nepřipraven. Umyla jsem koberec (i když jsem nevěřila, že by tam děti mohly vylít něco tak strašlivého), znovu jsem se ponořila s baterkou pod stůl a nakonec jsem nabyla dojmu, že viníkem jsou tatínkovy pracovní oblečky (myšleno montérky a spol.) přehozené ležérně přes židli. Výsledkem byla slovní roztržka. Oblečky putovaly do pračky, tatínek se zlobil, ovšem zápach z místnosti nezmizel. Dokonce to chvíli vypadalo, že ještě zesílil.
Trpěla jsem.
I přes vánoce.

Po novém roce mi to konečně došlo. Bude to od toho terárka se šneky. Možná, že úplně správně nestrávili ten poslední hlávkový salát. Nojo, to je ono. Okoralá zelenina je prevít.
Vynesla jsem přiklopené terárko ven a v předtuše plynové bomby jsem opatrně sundala víko. Dost dlouho jsem nedýchala, ale nakonec mi nic jiného nezbylo, takže jsem se nadechnout musela a nadešel okamžik pravdy (udusit se, nebo umřít smradem).
Jenže jsem ucítila rašelinu, kus mokré kůry a slupku z jablka. To bylo vše.
Šneci byli nevinní.

V následujích dnech vzduch u počítače dále houstl a mě se začínala zmocňovat podivná schizofrenie. Ó hrůzo! Koberec je normální, i stůl, i pes, i tatínek s pracovními oblečky, dokonce i šneci, takže tu smrdím...!


* * * * * *

Přišlo jaro.
Před několika dny jsem se pustila do mytí oken. Na parapetu poblíž počítače stál tiše a klidně květináč s rostlinou. Tchýnin jazyk tam tak mlčel celou zimu a krom letmého zalití si ho nikdo nevšímal.
Vzala jsem rostlinu, vynesla ji na balkon a teprve na světle jsem si všimla, že dlouhé krajní listy mají divnou barvu. Na jaře to bývá normální, ošklivé listy je zkrátka třeba odstranit.
Střihla jsem nůžkami a v tu ránu jsem byla doma. Zapáchatel byl odhalen! Tohle by možná prolezlo i plynovou maskou. Před další vlnou smradu jsem zbaběle utekla a skryla se za zabouchnutými balkonovými dveřmi. Rozdýchávala jsem to...

Na podzim jsem totiž rostlinu uklidila pozdě. Okrajové listy namrzly. Vnější slupka držela tvar i dekor, ale uvnitř poškozených listů probíhaly kvasné a hnilobné pochody. Když jsem do toho střihla, vystříklo na mě cosi jako jícha. Znáte jíchu?
Tak vidíte.
Tchýnin jazyk ukázal svou nejtemnější stránku.
Celou zimu jsme chodili kolem něj a navzájem jsme jeden druhého obviňovali jako Deset malých černoušků na ostrově děsu. Koho by to napadlo, teď se zapáchatel konečně vyjevil v celé kráse!
Bylo to strašné, bylo to silné, bylo toho moc a neslo se to vzduchem dost daleko. A drželo mi to na rukou. Se sebezapřením jsem se vrátila na balkon tu hrůzu ostříhat, hnědé listy jsem rovnou házela dolů na cestu. Nakonec jsem upravenou rostlinu nechala do večera vyčichnout venku. A hlavně - řádně jsem zavřela dveře.

A než slunko zapadlo, listy pod balkonem vyčenichal náš pejsek Sam (nebylo to nic složitého). Sam má co se vůní týče poněkud svérázný vkus a tyto dlouhé hnědožluté odstřižky se mu do něj přesně trefily.
Nikdo ho neviděl.
Nikdo ho neslyšel.
Pokochal se a pak smradolisty sebral a tiše odtáhl o patro výš až k tetě do kuchyně.
Nebyla zrovna doma.
Škoda.
Jistě brzy provoní celý byt.
Neboť je to vůně co trvá...a trvá...a TRVÁ!



(Obr. zdroj: Obrázky.cz)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veki Veki | Web | 3. dubna 2012 v 22:21 | Reagovat

A sakra: Tchýňák nám začal kvést, i když tedy venku nebyl. Asi ho začnu hlídat, kdy si chtěl začít vyrábět své vlastní svérázné parfémy.

2 Jezurka Jezurka | Web | 3. dubna 2012 v 22:22 | Reagovat

To musel být ale hrozný puch a tak dlouho jste všichni trpěli, chudinky? No, nedivím se, mne by to také nenapadlo, že může kytka takto smrdět. ???

3 Lipetka Lipetka | Web | 3. dubna 2012 v 22:30 | Reagovat

Právě jsi mě opětovně odrovnala. Díky.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. dubna 2012 v 22:33 | Reagovat

To je zvláštnost zrovna takového poškození rostliny. Nenapadlo by mě to stejně. Kvete  normálně a kvítky nesmrdí. Ale toto? A že si to Samík uklidil? Bude se v tom válet a pro něj to bude pravé ořechové. Tu jeho získanou vůni nezávidím = pořádně hlídat všechny tchýně i rostlinné "tchýniny jazyky" a psa! :-P

5 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 4. dubna 2012 v 5:56 | Reagovat

Lucko, čtu tvůj článek a válím se smíchy, takhle po ránu je to dobrý start do nového dne. :-D

6 zastavit zastavit | 4. dubna 2012 v 8:27 | Reagovat

Shodou okolností mám taky jeden příběh se smradem a tchýniným jazykem.
Protože jsem kluk líný, nepořádný, a zároveň šetřivý, nenapadlo mě nic jiného než svůj jazyk v pokoji zalít sirupem s vodou, který již nebyl pitelný avšak byl tekoucí. Přes týden doma nebydlím, a když jsem se v pátek vrátil dostal jsem takovou pecku do nosu. Taky jsem hledal kde jsem nechal zas nějáké jídlo, protože jsem prase. Nakonec jsem to zavětřil z květináče, kde probíhala fajn reakce. Tak jsem tu misku pod květináčem vypláchl a bylo po smradu. Tchýně smrad přináší :D

7 Naďa Naďa | Web | 4. dubna 2012 v 8:51 | Reagovat

Dobře jsem se pobavila "cizím neštěstím", kytky umí někdy smrdět parádně, zvláště pak masožravky :-)

8 Clea Clea | 4. dubna 2012 v 9:50 | Reagovat

Lucko, tvé příběhy jsou fantastické, pláču smíchy při představě, jak se všichni včetně šneků vzájemně podezíráte ze zapáchavosti a tchýně se tomu hnilobně šklebí :-D  :-D  :-D  A co Samík, už vyčichl?

9 Ajec Ajec | Web | 4. dubna 2012 v 17:51 | Reagovat

:))) tak to se jdu hned kouknout, jestli nemam v kuchyni takecaovanou bombu, mne akorat vykvetl, to jsem v zivote jeste nevidela, asi se mu u nas dari :))))

10 Čerf Čerf | Web | 5. dubna 2012 v 0:40 | Reagovat

Dobrá zbraň hromadného ničení :-)

11 Ella Ella | Web | 6. dubna 2012 v 2:00 | Reagovat

Tak to zase bylo krasne cteni a konec me opravdu rozesmal .Preji vam vsem krasne a vonave proziti Velikonocnich svatku. :-D  ;-)  :-D

12 jobe jobe | Web | 6. dubna 2012 v 7:35 | Reagovat

Teda, chudák tatínek :-) Všechny a každého podezříváš a pak je to siláž z tchýnína jazyku. :-D

13 MirekČ MirekČ | Web | 6. dubna 2012 v 16:26 | Reagovat

Ty zlomyslné jazyky jsme měli také, až jsme uvěřili pověře, že přinášejí smůlu a u příležitosti manželské krize v sedmém výročí svatby je vyhodili. O_O  ;-)

14 brabi brabi | Web | 10. dubna 2012 v 10:50 | Reagovat

Tchýniny jazyky nemám, ale měla jsem rostliny, kterým se říká smrdutky- Stapelia variegata. Vykvetou krásnými květy, ale voní po zkaženém mase. Musela jsem je vynést na dvůr, nedalo se to dýchat. Zato naši psi chodili kolem s nosem nalepeným ke květům a byli zjevně nadšeni :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.