Jak se do výběhu volá...

17. května 2012 v 23:43 | Lucka |  Kozy
Jsou události, o kterých se neodvažuji psát hned začerstva jako o hotové věci, neboť nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní. Některé novinky chtějí prostě trochu času, aby mohly dozrát a maličko okorat a aby měly za tu dobu možnost ukázat, že stojí na pevných nohou a že se těmto čerstvě upečeným událostem nepodlomí kolena, sotva o nich napíšu a oznámím je veřejně světu.

A protože je tomu již více než týden, mohu zde konečně s trochou jistoty napsat, že máme opět o tři kozy více, přesněji o tři kůzlata, konkrétně a jasně řečeno narodili se Mahuleně tři prťaví kozlíci. Žádné dráma ani dobrodrůžo se letos nekonalo, nikoho jsem neoživovala, ani nekřísila, dokonce ani mléko jsem nesháněla po všech čertech (a že jsem si v mrazáku vytvořila pekelně pěknou zásobičku a také že jsem tentokrát kůzlatům domluvila s prodavačem v ZZN modré z nebe, nic z toho nebylo třeba).
Rozhodně však nemohu napsat, že by mi tato fádnost nějak vadila, právě naopak - pěkně si ji užívám. (Ahoj fádnost!)




Možná to ode mne není hezké, ale já to sem klidně napíšu: kůzlata se rodí tuze krásná a naprosto tupá. To je taky hlavní důvod, proč se o nich zde zmiňuji až po týdnu, neboť teprve nyní nabývám chatrné jistoty, že snad přežijí všechny své sebevražedné pokusy, když už se jim nevydařily doteď.
Pokud se během prvního týdne nestihnou utopit v kbelíku plném vody ani se udusit pod překlopeným kbelíkem prázdným, když všechna kůzlata pochopí, že mléko teče koze z vemene a ne z ocasu a když se nenechají zalehnout, jakmile tento zdroj potravy konečně najdou a když se některé nerozhodne umřít do rána zkrátka jen tak, dalo by se říct, že je napůl vyhráno.

V ten moment nastává okamžik důležitého kroku - kroku z kozího boxu na pastvinu. Ze zvé zkušenosti se nepokouším vypustit kůzlata dříve než ve věku 5-7 dní. Ne že by to nešlo, ovšem úplně maličká kůzlata se chovají trochu jako pacienti s Alzheimerem. Na všechno zírají, každé vyráží úplně jiným (a všechna špatným) směrem a hlavně naprosto ignorují opodál hystericky mečící kozu. Následovat matku je evidentně nad jejich chápání.
Teprve v pěti dnech dostanou mrňavé kozy rozum a jsou schopny se celkem spořádaně přesunout do výběhu.
A to nastalo právě včera...

První den ve výběhu...

...vyžaduje průzkum terénu...

...a taky průzkum kocoura!
("Errrg, jděte k šípku, vy dva...!")

Do výběhu to celkem jde. Kůzlata se nejprve rozhlížejí, pak si dodají odvahy, začnou kolem kozy obíhat kruhy a ty stále zvětšují a zrychlují, až prckové úplně zapomenou, kde jsou. A protože nejlepší je v nejlepším přestat, v tom momentě otevřu ohradu a vedu kozu zase domů. A právě v tomhle jsou všechna mláďata stejná, pochopitelně se jim nechce. Skoro jako bych slyšela notoricky známé:
"A próč? My ještě nechceeem. Ještě chvilkůůů...!"
S kůzlaty je těžká domluva. Obvykle potřebuji jednoho nebo dva pomocníky, abychom ten potěr zahnali zase domů za jejich mámou.

Když pomocníci nejsou, je to těžká věc.

Loni byla zrovna taková kozí pidirodinka ve výběhu, když se nečekaně přihnala bouřka. Vítr začal ohýbat stromy, padaly první kapky, hřmělo, až v uších zaléhalo. Popadla jsem kozu a běžela s ní domů. Myslela jsem si, že i prckové pochopí dramatičnost situace a budou taky spěchat pod střechu. Chyba lávky! Začátek vypadal slibně, neboť směr nabrali dobrý. Pak se ovšem cosi zvrtlo a místo aby zahnuli do boxu ke koze, minula skupinka kůzlat stáj a vydala se do polí. Vyšla jsem tedy za nimi a představovala jsem si, jak je předejdu a zaženu zpět. Koza, zavřená v boxu, zoufale jódlovala do rachotu přicházejících hromů. Nejdřív jsem šla pomalu a kůzlata taky. Když jsem viděla, že to nikam nevede, trochu jsem zrychlila a oni taky. Abych se ocitla před nimi, popoběhla jsem a...oni taky! A to už jsme byli za stájí v lukách.

Říkala jsem si kam až s nimi asi půjdu. Nedalo se říct, že bych o tu procházku zvlášť stála. A vtom konečně bouřka udeřila a byla to taková šupa, až se zem otřásla. Do koz jako když střelí, každá se rozběhla jinam a zmizely mi ve vysoké trávě. Na cestě jsem v momentě zůstala sama jako voják v poli. Začalo pršet, což mé náladě nepřidalo. Vrhla jsem se do porostu, rozhrnujíc traviny rukama, a zmatená kůzlata vyskakovala do výšky jako blechy, až jim uši plandaly. Napadlo mě, že kdyby mě kdosi zdáli pozoroval, bude si myslet, že tam v trávě chytám bílé králíky.
(A možná si pak ten chudák bude opakovat: Ode dneška už nepiju...)



"Ale kdežeee, takhle to vůbec nebylo! To bych o tom musela něco věděěět!"

Koza stará mě umlčela!
Tak pro dnešek tedy dobrou noc!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jobe Jobe | Web | 18. května 2012 v 0:46 | Reagovat

Jóóó, kůzlátka... To je fakt nádhera. A ten čumák na poslední fotce, člověk by mu hned vystřih jednu velkou pusu s rozeběhem... ... teda kdyby to nebyla koza, že... No jó, všechny mláďátka jsou prostě specifická, pro exměšťáka tak nejvejš k mazlení a chovaeli pro zlost. [:tired:] Tak si je teda Lucko s M. užijte vrchovatě. :D  :D  :D A kdyby snad moc zlobila, najmeme je na chvilku místo sekačky. Nakonec už ve Slavnostech sněženek jsme viděli, že není spokojenější kozy než té, co se veze na pastvu limuzínou :-D

2 Čerf Čerf | Web | 18. května 2012 v 8:27 | Reagovat

Moc pěkné vyprávění, vypadá to, že s kůzlaty umí být občas ouvej ale občas taky pěkná sranda.

3 jezinka jezinka | Web | 18. května 2012 v 8:46 | Reagovat

To je nádherné vyprávění, jakobych u toho byla. :D Jsou nádherná a k pomuchlání- i kdy jak vidím, tak by se z nich někdy člověk střelil :D  :D

4 Housenka Housenka | 18. května 2012 v 9:02 | Reagovat

Mě připadá úžasné, že pětidenní kůzlata takhle pobíhají po výběhu. Pětidenní lidské miminko má do jakéhokoliv koordinovaného pohybu ještě pěkně daleko! Zvláštní jak to ta příroda zařídila a že lidi jsou po porodu tak bezbranní.

5 Lucka Lucka | 18. května 2012 v 9:26 | Reagovat

[1]: Dávat koze hudlana mě tada neláká, zvlášť poté, co jsem jednu z úst do úst rozdejchávala. Žádné pralinky to nejsou... :-D
[2]: Už jsi někdy pozoroval osobu, která v lukách chytá skákající bílé králíky? ;-)
[3]:Střelil. A dvakrát! :-?
[4]: No, ono je to totiž tak, že ta kůzlata se narodí prakticky hotová, zbývá jim jen fyzicky dorůst matku. Ale po mentální stránce se od té dospělé kozy zas tak moc neliší. Zato člověk, to je jiná. Ten potřebuje hlavu a od toho se odvíjí vše ostatní. Hlava (a její vnitřek) je pro člověka zásadní. Dokud nezačně fungovat hlava (a pak podle ní i ruce), je člověk zcela nanic. Bez hlavy by byl leda tak dobré krmení pro zvěř. Nejdřív se musí řádně vyvinout mozek a vše ostatní jde za ním a to trvá dlouho. (No, někomu se to holt nepodaří za celý život... :-D  :-x )

6 Jarmila Jarmila | Web | 18. května 2012 v 10:00 | Reagovat

To jsou roztomilá kůzlátka. :-) Honění kůzlat v trávě za bouřky ti vůbec nezávidím. Byla bych strachy bez sebe, že je nepochytám a z bouřky. Nemáš o horrorové zážitky nouzi. ;-)

7 Naďa Naďa | Web | 18. května 2012 v 12:12 | Reagovat

Achachacha, čtení mě nezklamalo, jen tobě se dějí tak bezvadné příhody, na které číhám :-)

8 Veki Veki | Web | 18. května 2012 v 14:17 | Reagovat

:-D Tak jsem měla vždycky ten dojem, že mláďata se drží mámy. Evidentně jsou i tuláci. Když jsem viděla jen vrchní kousek té první fotky, tak jsem si říkala, proč tam máš ty králíky! :-D Kozokrálíky.
Tak ať hezky rostou!

9 Jobe Jobe | Web | 18. května 2012 v 20:21 | Reagovat

K prozkoumání kocoura si dovedu představit i jiný doplňující text, nebo přímo komiks.:-) Třídení kůzle druhému třídennímu kůzleti: Ty, poslyš, a tohle je čert, kůň, nebo černý kůzle?!" O_O

10 MirekČ MirekČ | Web | 19. května 2012 v 7:27 | Reagovat

Nádherná zvířátka!!! Prosím, nekamenujte mě, ale jedna kacířská myšlenka. Neskončí nakonec na pekáči??? O_O  :-!

11 Lucka Lucka | 19. května 2012 v 8:13 | Reagovat

[6]:[7]:[8]: Kdo s čím zachází, tím taky schází. Jednou mě z nich klepne pepka... 8-O  :D
[9]: "Poslyš, kdo je ten blb, který se nám válí ve výběhui?" ;-)
[10]:Nekamenuji. Málo koz odchází z tohoto světa sešlostí věkem. A o kozlíkách to platí dvojnásob. To není kacířství, to je život. Pokud ovšem někdo nezatouží po kozlíkovi na mazlení... ;-)

12 Jezurka Jezurka | Web | 20. května 2012 v 17:20 | Reagovat

Kůzlátka jsou nádherná! Pamatuji si, že rodiče mého prvního muže měli také kozu a kůzlátka. To jedno bylo nějaké moc malé a krmili jsme ho z lahve. Oni ho pak ale zabili, aby mělo maso do klobás! Jak já ty klobásy nenáviděla, i když je jinak miluji! Chudinka malá, já vím, ale já bych fakt nemohla! :-)

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. května 2012 v 18:05 | Reagovat

Nezávidím a stály mi všechny chlupy všude.
Nám vloni málem umlátil déšť a kroupy nové slepičky. Stály na největším dešti pod proudem vody jak blbé. Zahnat jinam se nedaly, kutálely se ve vodě.
A jak to dopadlo? Vlastně - koza ví... :-P

14 Janah Janah | Web | 20. května 2012 v 18:32 | Reagovat

Moc se mi líbí třetí fotka - kůzle v akci. ;-)  :-)

15 Sheila Sheila | 20. května 2012 v 20:05 | Reagovat

jestli máš ráda svoji maminku tak tohle pošli dalším dvaceti lidem dívka na to nerágovala a 365 dní na to ji matka umřela­ :( ne nazpátek. :(

16 Jobe Jobe | Web | 21. května 2012 v 6:57 | Reagovat

[15]:Ty hloupá!!! Své vyděračské zprávy si strč...  ...za klobouk. Lidé, co mají rádi své maminky, nemusejí posílat podobné stupidnosti, stačí maminky sem tam navštívit a občas jim dát třeba kytku. A nějak jsi zapomněla na tatínky. U těch, až na tu kytku, to platí naprosto stejně, žádný dementní mail nenahradí společné setkání, splečně opečeného buřta a společně vypitou sklenku něčeho ostrého. Až jednou rodiče nebudou, bude na co vzpomínat. Tvé zprávy vzpomínky nenahradí, a aní nikomu neprodlouží život. Všechno má svůj předem daný čas. Jen ty jsi asi usnula na sluníčku a teď máš úpal. Led na čelíčko ti snad trochu pomůže, žel IQ ti zvednout nedokáže :-(

17 Lucka Lucka | 21. května 2012 v 8:17 | Reagovat

[15]:[16]: Sheila mi tou zprávou chtěla pouze sdělit, že dívce umřela maminka a že nepřišla nazpátek. Mně se to zdá celkem logické. Jen nevím, proč to Sheila píše právě sem. ;-)
[14]: V akci a stále v akci. :D
[12]: Do klobás se nedávají malá. Teda alespoň nevidím důvod. A pokud nepreferuji klobásy sojové ani jinak fujtajblové, nezbyde než se smířit s tím, že jsou z masa. A to nevyrostlo na stromě. Tak nějak na to pohlížím já. :-)
[13]: No, taky pěkné! :-? Doufám, že koza ví, že to dopadlo dobře...

18 Jobe Jobe | 21. května 2012 v 9:56 | Reagovat

[17]:Ne, je to jinak, ne, že maminka nepřišla nazpátek, nemáš tu zprávu poslat nazpátek. :-)Sheila tu šíří spam a bojí se jak čert kříže, aby jí to všichni obeslaní neposlali zpátky :D Dost povedená taškařice :-)

19 Lucka Lucka | 21. května 2012 v 10:35 | Reagovat

[18]: Nerozumím. Bojí se, aby se maminka nevrátila s křížem? Tak to já jí to klidně pošlu zpátky! :-)
Eh...eh...chybí adresa! :-(
*smajlík, dělající ze sebe blbce*

20 Jobe Jobe | 21. května 2012 v 13:31 | Reagovat
21 Jitka Jitka | E-mail | Web | 25. května 2012 v 19:12 | Reagovat

Kůzlátka jsou krásná . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.