Ale pračlověk na tom byl hůř

23. července 2012 v 23:40 | Lucka |  A co mě nebaví
Jaký to byl asi pocit, když dávnému našemu prapředku vzklíčilo první zrno, na políčku vzešlo první praobilí a ukázala se první maličká úroda prapšenice? Jak úchvatné, jak neuvěřitelné, jak velkolepé! Tolik práce, tolik dřiny a hle - zde roste dílo, které překlene staletí!
A jaký to byl asi pocit, když se přes toto políčko přes noc proběhlo stádečko pravěkých prasat...

Vlastně to byl takový pokus. Přes zimu na tom místě stál stoh slámy a když se spotřebovala, zbyl tu na zemi uprostřed louky čtverec bez vegetace. Proč toho nevyužít? Proč půdu nezrýt a nezasít něco užitečného?
Nápad se proměnil ve skutek a v květnu už na tomto místě pučely ze země brambory, rašila řepa a kukuřice zvedala k nebi své zelené lístky. Byl to pěkný pohled. Rostlinám se na odpočaté půdě dobře dařilo i bez valné péče. A v červnu to vypadalo ještě o dost lépe.

Potom jsme odjeli na Berounku. Na těch několik dní jsme hodili zvířenu a vše co k ní patří na krk babičce. A když jsme se vrátili, dozvěděli jsme se o zlepšováku - kozy netřeba pást na vodítku, kozy jsou samostatné a pokud se dovedou až za hranici výběhu, napasou se tam úplně sami a nikoho k tomu nepotřebují. No a když mají dost, zkrátka zase přijdou domů.

Bylo mi to trochu podezřelé, ale proč si nezjednodušit práci, pokud to jde. Druhý den jsme tedy vyhnali kozy za ohradu a vypustili je. Zdálo se, že si tam za těch pár dní samostatnosti opravdu zvykly. Ukously trochu trávy, pocuchaly maliníky u cesty, probraly nejnižší větve plané jabloně a pak vyrazily jako jeden muž rovnou k políčku.
Tentokrát stál však strážce (doslova) za bukem, takže honem běžel vypoklonkovat nájezdníky z úrody. Jenže zjistil, že přestože se drží vandalům vysloveně v patách, přichází takříkajíc s křížkem po funuse. Plenilo se totiž již o pár dní dříve a na políčku zbyly už jen paběrky. Kukuřice to měla spočítané.
"Ještěže brambory nežerou a řepy si nevšimly!" optimisticky hodnotil situaci Honzík.

Před pár dny odjel synek do Krkonoš. Nezbylo mi tedy než vzít úlohu pasáčka do vlastních rukou a vyrazit s kozami na louku. Dnešní ráno bylo nezvykle mlhavé. Šly jsme kolem lesa, kozy ukusovaly vršky trávy a já si v tom bílém oparu všimla dvou siluet, které nebyly úplně tam, kde by být měly. Vysvětlení bylo poměrně snadné - naši koně si udělali výlet mimo výběh. Ohradník ležel spadlý na zemi, těžko říct čí vinou, a Sendy s Arií se pásli na zcela opačném konci louky.

Safra!

Uvázala jsem kozu Mahulenu k nejbližšímu křovisku a s rohlíkem v ruce (neboť bez rohlíku nedám ani ránu) vyrazila pro koně. Sendy mi s vidinou křupavého pečiva dokonce vyrazil pár kroků vstříc. Chytila jsem ho za stájovku a vedla ho zpátky do výběhu. Předpokládala jsem, že Arie, která jindy neudělá bez svého koňského kámoše ani krok, nás bude automaticky následovat. To byl omyl. Tentokrát se rozhodla nás vyjímečně ignorovat. Museli jsme oba ještě jednou přejít louku tam a zpět, aby kobyla přehodnotila situaci a ráčila vyrazit k výběhu s námi.
Když jsme se Sendym překročili spadlý ohradník, Arie se zastavila. Jsou totiž věci, které se dají překročit jen směrem z výběhu, zatímco obráceně je to zkrátka nad koňské síly. A tak Arie změnila plán. Pozorný čtenář už jistě tuší kterým směrem. V její cestě se ocitlo políčko s bramborami, řepou a zdecimovanou kukuřicí.

Přemýšleli jste někdy nad logikou vrabce v obýváku? Když se takový pták ocitne omylem v místnosti, míří k oknu. V letu se rozplácne o sklo, pak se otřepe, udělá oblouk a hned nato práskne to do toho okna zas. A tak pořád dokola. Logiku v tom nehledejte, protože tam není.
Kůň to má podobně. Na louce stojí kámoš, jenže na zemi leží ohradník, který se dá překročit jen směrem z výběhu. Rozběhne se ke kámošovi, před ležícím ohradníkem udělá prudký oblouk, zatočí to, až vznikne takový veliký okruh. V tom kruhu vydrží Arie běhat poměrně dlouho, což by nevadilo, pokud by právě v cestě nebylo zmíněné políčko.
Řepa létala.
Bramborová nať létala.
Všechno na cimpr campr.
A další kolo...

Nechala jsem jí tam, ať si běhá, a zavedla Sendyho domů. A protože bez svého koňského kámoše Arie neudělá ani krok, za pár minut se přihnala za námi ke stáji s očima navrch hlavy.

Vzpomněla jsem si píseň na Karla Kryla:
Pole nám zdupala
kopyta koní,
z nebe se sypala
slova jež zvoní...

Moje slova se sypala jak krupobití a zvonila tak, že se možná červenali i dělníci na protější novostavbě. Publikovat to zde nelze.
Políčko v louce asi nebyl šťastný nápad.
Pokus se nezdařil.
Ale skoro.

...A pračlověk zatlačil slzu a vyřkl slova, která od té doby překlenula staletí (a publikovat je zde nelze).
Potom narovnal shrbená záda, zvedl ze země svou dřevěnou motyku a šel znovu rvát ze země drny někam úplně jinam...



 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 24. července 2012 v 7:18 | Reagovat

Políčko samo o sobě nevadí, jen na ně nesmíš nic sázet :-). Díky za optimistické naladění do nového dne; já právě uplatňuji logiku vrabce v obýváku a jedu do práce :-)

2 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 24. července 2012 v 10:03 | Reagovat

Mně se taky záhadně ztrácejí potraviny . Sice ne v surovém stavu , ale za to v noci a tajně . Myslím si ráno , že mám v lednici kus salámu , sýr , jogurty , mléko , máslo ...a když jdu dělat snídani , tak zjistím , že tam mám jen máslo a mléko . Vše ostatní v noci záhadně zmizí . Podezřívala jsem kočku , ale ta si neumí otevřít lednici a navíc většinou spí se mnou v posteli a nebo je venku na rande s kocourama .
Tak mám asi doma nějaký drzý myši . Ale až já je chytnu ... :-D  :-D

3 bretislav bretislav | Web | 24. července 2012 v 10:42 | Reagovat

Já bych nepřivolával divoké vepře, mohlo by být hůř a cimpr campr větší. Takhle si smlsli aspoň domácí mazlíci. Oni to vrátí! :-)

4 jobe jobe | Web | 25. července 2012 v 14:47 | Reagovat

No hlavně, že ti, pračlověče, neproběhli koníčci jeskyní :-) Apropó, bacha na zlepšováky. Některé, ač se to nezdá, jsou spíše zhoršováky. Je to podobné zkratkám, kterým se říká zábližky. Jsou sice delší, ale zato méně pohodlné. Vymyslet definici zhoršováku ti tuším už nedá vůbec žádnou práci. :D [:tired:]  :D  O_O

5 brabi brabi | Web | 26. července 2012 v 19:10 | Reagovat

Lucko, neztrácej naději! Prý nic neodolá náporu usilovné práce :-x

6 MirekČ MirekČ | Web | 29. července 2012 v 9:13 | Reagovat

Chtěl bych být pračlověkem ... :-D

7 Lucka Lucka | 2. srpna 2012 v 11:22 | Reagovat

[1]: Trochu optimismu bych taky potřebovala. Jsem ráda, že tě článek naladil. :-)
[2]: Tak to není. Máš doma skřítka Ledničníčka - to ten ti vyžírá lednici. ;-)
[3]: Máš zcela a úplně pravdu.
[4]:Definici zhoršováku zde publikovat nelze. :-?
[5]: Nojo, jenže co když pracuješ a druhý pak začne pracovat ještě víc? 8-O
[6]: Nevim, nevim. Představ si jak to na jaře rveš dřevěnou motykou, růčo zaseješ co sis v zimě utrh od huby, pak tam celý rok popotahuješ pár ubožáků rostlinek a o žních ti to celé sežere přes noc praprase. Nezbyde ti než vzít tu motyku a jít s ní bacit někoho do vedlejší osady, protože jim ještě něco málo na zimu zbylo. 8-O

8 Ježurka Ježurka | Web | 2. srpna 2012 v 14:20 | Reagovat

Já jsem osoba s velkou představivostí. Tak jsem si to Tvoje vyprávění přehrála - vidím to před sebou a slyším Tvé rozhořčené nadávky, ještě teď se červenám, ale rozumím. :-D  :-D  :-D

9 celestina celestina | 7. srpna 2012 v 11:50 | Reagovat

" když se přes toto políčko přes noc proběhlo stádečko pravěkých prasat..."  ...stal se z pračlověka zemědělce lovec, prasata pobil a snědl. ;)

10 cracatit cracatit | Web | 13. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

Super, takže úroda by byla, jenom by ji ty zvířata musely nechat na pokoji, smích. Dostala mě ta asociace s textem od Kryla, zasakrovat sis musela fakt dobře a pořádně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.