Vlaštovka: První start není legrace

8. srpna 2012 v 23:01 | Lucka |  Příroda
Vlaštovky se naší stáje drží už hezkých pár let. Každé jaro s napětím očekávám, jestli se k nám nezapomenou vrátit, jestli se jim během dlouhé mezikontinentální cesty nic nepřihodí a jestli vůbec trefí zpátky. S potěšením zde mohu napsat, že vlaštovky nejenže dosud nezabloudily, ale dokonce jich každý rok přiletí pod střechu stáje o trochu víc.
Ani letos tomu nebylo jinak. O jejich bouřlivém návratu jsem zde již psala dříve.
Během května se u nás zabydlely hned tři ptačí rodiny. Přestože vlaštovky dorazily již v dubnu, nikdy není předem jisté, jestli si zde jen neoddechnou, neokusí pár krajových (muších) specialit a neodtáhnou o dům či vesnici dál. Dokonce jsou ochotny opustit i slibně započaté základy hnízda, pokud se jim stavba přestane z nějakého důvodu zamlouvat. V takovém případě po vlaštovčím páru zbyde jen hlínou řádně zapatlaný trám. Naštěstí - na rozdíl od lidí v této zemi - vlaštovky nevyvěšují na rozestavěné hnízdo ceduli "BUILDING FOR SALE".

Jak poznáme, že se ve vlaštovčím hnízdě vylíhla mláďata?
Zvlášť citlivý jedinec s takřka netopýřím sluchem by teoreticky při troše snahy mohl zaslechnout zpod střechy mnohohlasné pípání. Ovšem to jen v případě, že by nejdříve umlčel naše kozy (a zde podtrhuji zejména charakteristický mečák Meluzíny, která ke svému jménu nepřišla náhodou), že by zakázal zde stojícím koním frkat i dupat a že by na pár minut zastavil hlasitý pulz nedaleké tepny dálnice.
Pečlivý pozorovatel může mít to potěšení nalézti na zemi pod hnízdem půlskořápky z vyklubaných vajíček. To není teorie - mně se to stalo! Byly velké asi jako rozpůlený lískový oříšek a byly světle zelené. Sebrala jsem skořápky a opatrně je uložila do prázdné misky na křepelčí klec. Jenže chvilku nato přišla bouře jak z filmu, vítr smetl misku na zem a můj poklad odnesl do dáli.

Jednoduše:
To, že se vylíhla mláďata, poznáme nejlépe (jak jinak než) na rodičích. Zatímco dosud vládl kolem hnízda poměrný klid, v jednom okamžiku je vše jinak. Vlaštovky najednou sviští celý den nad stájí jako stíhačky a do hnízda se vrhají rychlostí kamikaze. Pokud se jim náhodou postavíme do cesty, nezpomalí, ale provedou bleskový úhybný manévr s vrutem a otočkou a přistanou opět - v hnízdě. Každá je jako letící střela a osoba v cestě stojící nestihne z obavy před srážkou ani hlesnout.

Zde je vyfocena ptačí drobotina pár dní po vylíhnutí

A zde stejní aktéři o týden později

Ale tohle rodičovské šílenství naštěstí netrvá moc dlouho. Vydatně krmená vlaštovčí mláďata rostou jako z vody, proto za pár týdnů už následují své rodiče do světa. Ovšem nutno dodat, že vlaštovky stihnou za sezónu vyvést z hnízda mláďata i třikrát, takže odpočinku zrovna moc neužijí.

Jednoho červencového rána jsem vyšla ven nakrmit koně a podojit kozy a pejsek Sam běžel jako vždy ke stáji napřed. Když jsem viděla s jakým gustem zabočil z cesty k seníku, řekla jsem si, že tam určitě skokem vyplašil skupinu hloupých koťat. Párkrát vesele štěkl, ale žádná kočka nevyběhla. Na zemi se hýbalo cosi malého. Když se mi konečně podařilo Sama od jeho nové hračky odlákat, zjistila jsem, že tam v prachu leží mladá vlaštovka. Nebylo by to poprvé, kdy mládě vypadlo z hnízda, proto jsem přistavila žebřík a vyšplhala až pod střechu, abych nešiku vrátila tam, kam patří. Jenže sotva jsem stanula nohou opět na zemi, vlaštovka znovu vyskočila z hnízda a s žuchnutím přistála hned vedle mě.
Podruhé jsem ji sebrala.
Zmocnila se mě neblahá jistota, že něco není v pořádku.
Její sourozenci už byli pryč.
Jí se asi první start moc nepovedl.
Ten pocit už znám - nejdřív radost, že jsem se ve vteřině stala zachráncem malého nešťastníka, ale hned nato otázka co s ním budu dělat?
Když jsem pohlédla na jeho svištící rodiče, lovící bez mrknutí oka ve vzduchu mraky much, barvitě jsem si představila svůj program nadcházejících dní.
Odložila jsem vlaštovku do prázdného kbelíku a hodila jsem koním trávu. Safra - to bude lov - plácačku abych přes víkend ani nedala z ruky! Když jsem opět sebrala vlaštovku do dlaně, konečně jsem ji prohlédla, abych zjistila co se vlastně stalo. Na pohled vypadala v pořádku.
Tak proč letí k zemi jako balvan?

Skutečnost byla nakonec zcela prostá (a já si oddychla). Byla to vlaštovka dobrodruh. Asi jí nestačilo poskakovat na trámu kolem hnízda, zřejmě se vydala na průzkum tajných zákoutí střechy a při té příležitosti se zcela zmotala a omotala pavučinou. Vlastně ze sebe udělala takovou malou opeřenou mumii. Ještě štěstí, že tam někde nezůstala viset v síti pavoukovi napospas.
Takové zranění se léčí snadno a rychle. Sundala jsem z ní chuchvalec prachu a špíny, vlaštovka roztáhla křídla, nabrala rychlost a v mžiku pokřikovala se svými vrstevníky vysoko nad stájí.
No a já byla taky ráda.
Můj mucholovný víkend tím byl zažehnán.

Mladí teenageři se před prvním výletem tváří odhodlaně...

...no, ale táta je jistota.
"Haló, my jsme tady!!!"
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 9. srpna 2012 v 7:56 | Reagovat

Nestačilo by jen mouchy nachytat, musela bys ještě u krmení náležitě bzučet, aby nedostaly malé vlaštovky špatné návyky :-).

2 MirekČ MirekČ | Web | 9. srpna 2012 v 8:01 | Reagovat

To je až s podivem, co všechno se nemůže (vlastně může) stát. O_O

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. srpna 2012 v 9:56 | Reagovat

To vysazován do hnízda jsme taky nedávno zažili. Ale než Pepíno slezl, už byly všechny vlaštovky z hnízda venku a v pořádku. Zrovna se rozlítávaly a jedna asi "zakopla a upadla". A Pepíno dvakrát lezl jako jojo nahoru a dolů s "chudákem mláďátkem" a nahoře málem dostal zobáčkem do oka ;-)

4 Lucka Lucka | Web | 9. srpna 2012 v 16:05 | Reagovat

[1]: Jo. A s každou mouchou třikrát obletět barák. ;-)
[2]: Ten pavouk by asi koukal, co se mu to chytlo za megamouchu. 8-O
[3]: Jojo. Těžký život zachránce - Pepíno leze nahoru dolu jako jojo a vrátí se s jojem na oku. 8-O  :-D

5 Anna Anna | Web | 9. srpna 2012 v 16:19 | Reagovat

Krásně napsané, sdílím na vlaštovčí Facebook :-)
A tady jedno milé video, když dovoliš:
http://www.youtube.com/watch?v=K4mPeD3dfts

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 9. srpna 2012 v 18:13 | Reagovat

To jsem netušila , že vlaštovky jsou za jednu sezónu tak plodné . O_O A ty mladé mají taky mláďata ještě týž rok ? To asi ne . Ale fotky se ti podařily ulovit nádherné . :-)

7 Lucka Lucka | Web | 9. srpna 2012 v 18:30 | Reagovat

[5]: Ó děkuji! :-) Na tom videu je vidět ten jejich fofr. Alespoň může čtenář ocenit jakou jsem podstoupila oběť, když jsem seděla v koňském boxu na zemi na podestýlce a snažila se vyfotit vlaštovky v akci. A to už vůbec nemluvím o tom jak mi dílo kazily mouchy. Chvílemi jsem měla dojem, že mě sežerou za živa zrovna když jsem potřebovala soustředění na focení! [:tired:]
[6]: Pokud si vzpomínám, jednou se pokusilo o rodinu i čerstvé mládí. Ale postavili hnízdo až na konci srpna a nakonec odletěli s ostatními a vylíhlá mláďata opustili. Takže to dopadlo smutně, ale tak to holt někdy chodí. ???

8 Jobe Jobe | Web | 10. srpna 2012 v 9:29 | Reagovat

Jednou (to jsme byli ještě malí) jsme našli se sestrou na silnici rorýse. Sebrali jsme ho a odnesli k babičce na chatu. Nabídli jsme mu vodu, nějaká semínka, mouchu, ale pohrdl jimi. Tak jsme ho posadili na žebřík a dobře si ho prohlídli. A on pak zamával křídly, proletěl se nám po zahradě, pak se s námi rozloučil, když nad nad náma na verandě vystřihl vzdušnou kristiánku přímo nad našimi hlavami, a pak odletěl tím směrem, kde jsme ho naložili. Tak jsme teda hledali literaturu a z ní vyčetli, že rorýs neumí vzletět ze země. Stačilo by ho pustit už tam na silnici z dlaně, ale to jsme samozřejmě ještě netušili. :-)

9 Ježurka Ježurka | Web | 10. srpna 2012 v 17:31 | Reagovat

Jé, ani nevíš, jak jsem si ráda přečetla tento článek. My s manželem už delší dobu koukáme, že k nám přilétá stále méně vlaštovek. Tedy k nám do města. Tam, kde byly dřív hnízda už nejsou vidět, asi je někdo zlikvidoval a vlaštovky přilétají později. Manžel je každý rok vyhlíží a tak jsem ráda, že nevymírají, ale naopak. Mám radost, že byla vlaštovka nakonec v pořádku. Vím, že jsou mooooc užitečné! :-)

10 Ella Ella | Web | 10. srpna 2012 v 23:55 | Reagovat

Jako vzdy moc hezky napsane,vubec jsem netusila ze vlastovky muzou mit mlade i nekolikrat za sezonu.Jsem rada ze to vsechno dobre dopadlo,je videt ze v tvem zivote neni zadna nudna chvilka.To animacni video se ti povedlo :-D  :-D

11 ethnea ethnea | Web | 13. srpna 2012 v 1:58 | Reagovat

Ja mam tak rada pribehy s dobrym koncem. =))
No, ale neda mi to, a tajne si predstavuju, jak litas s placackou, honis mouchy a pred vlastovkou se zaujetim bzucis.

12 Lucka Lucka | Web | 13. srpna 2012 v 14:53 | Reagovat

[8]: Tak dneska už to víš, ale jako na potvoru na rorýse na zemi nenarazíš ani omylem. :-?
[9]: Že by se stěhovaly k nám? 8-O  :D
[10]: Mě by docela zajímalo jestli se tímto tempem množí i v Africe.
[11]: Já si to představila taky a vlasy mi vstávaly na hlavě. ???

13 cracatit cracatit | Web | 13. srpna 2012 v 17:47 | Reagovat

Po delší době opět zdravím. Příběh s vlaštovkou dobře dopadl, takže z dramatu se stala taková neškodná pohádka, to mě těší. A jinak si představuju, jak si žiješ s těma zvířatama kolem, my doma máme jenom psy, tak je to takové jednotvárné, tak si to můžu představovat aspoň u tebe na blogu, díky za pěkný článek a ať se daří! Ještě se podívám na ostatní články, přecejen jsem tu po delší době, takže ještě možná někam připísnu koment, když se mi něco bude líbit nebo tak.

14 brabi brabi | Web | 14. srpna 2012 v 2:00 | Reagovat

A že se ten rodič v té rychlosti trefí miminku do zobáčku a ne třeba do oka! Kam se na ně hrabeme.

15 Vendy Vendy | Web | 25. srpna 2012 v 10:49 | Reagovat

Teda to byl krásný příběh! Jsi zachránce vlaštovky. Už jsem si myslela, že je asi nějaký slabčák, ale naštěstí chyba byla v pavučině. A vlaštovička teď díky tobě může poletovat se svou vlaštovčí rodinkou.

[8]: Jojo, rorýs se musí vyhodit do vzduchu a pak už létá sám, potvůrka. Ale je fakt, kdo to má vědět? 8-)

16 Lucka Lucka | Web | 31. srpna 2012 v 22:28 | Reagovat

[13]: To mě těší, že tě tady zas vidím! Ať se taky daří! :-)  :-)  :-)
[14]: No...když se netrefí, vlastně se to stejně nikdo nedozví. :-x  :-D
[15]: A že zrovna rorýs, co? Už jsem vyhodila do vzduchu takových věci a nikdy nic neletělo. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.