Když ze štítu srší sršni

12. září 2012 v 21:25 | Lucka |  Příroda
Sousedy si člověk nevybírá, to platí nejen o těch lidských. Někdy takový vandrovník zkrátka jde a jde a najednou narazí váš plot a řekne si, že zrovna tam u té podezdívky se mu úplně nejvíc líbí, takže rozbalí raneček, postaví provizorní chýšku (pokud si ji již nenese na zádech) a stane se z něj tím pádem novousedlík.
Pro člověka je takový nový obyvatel někdy zdrojem potěšení - třeba když sleduje každé ráno z okna kuchyně zajíce, poskakujícího vesele po louce u lesa, a jindy naopak zdrojem vzteku - to když stejný zajíc konečně objeví cestu skrz plot a tím pádem začne pravidelně skákat v políčku s hlávkovým salátem. Někdy se dokonce stane, že se o novém sousedovi dozvíte až po dosti dlouhé době a to jen díky jeho skutkům, jak jsem o tom psala v minulém článku.

Pokud člověk objeví jednoho dne na svém záhonku místo kedluben zajíce, v první chvíli ho většinou napadne okřídlené přísloví "host do domu - hůl do ruky" a žene novousedlíka přes tři kopce.
Jenže jsou sousedi, kterých se jen tak klackem nezbavíte, což může být potíž. A to už se pomalu dostávám k tomu, o čem jsem chtěla na začátku psát - totiž k sršnímu hnízdu v našem štítě. (Dále budu o sršni mluvit v mužském rodě. Jsem na to tak zvyklá, jazykomilci prominou.)

Už ani nevím, kdy se tu objevili poprvé. První přivandrovalec se pod střechou našeho domu usadil zcela tiše a nenápadně a lepil a lepil, až si zde za pár měsíců vybudoval solidní papírový panelák obydlený širokou sršní rodinou. Abych řekla pravdu, přes léto jsme si těchto nájemníků skoro ani nevšimli zejména proto, že oni si nevšímali nás.
Drobné potíže vznikaly pouze při večerním opékání buřtů. Nevím nakolik je normální, že sršní familie vyráží ze svého domova i v noci, každopádně ti naši byli přímo přitahováni k rozsvícené petrolejce, visící nad stolem. Jakmile se pod altánkem vynořilo ze tmy hučící torpédo, většina lidí se instinktivně tiskla k zemi pod lavice. Byli i tací, které v tom momentě zachvátila panika, úprkem by se málem přerazili a skoro by zbořili i ten altánek. (Nebudu jmenovat, strejda Milan dobře ví o kom je řeč.)

Dalo by se říct, že nejjednodušší by bylo zkrátka hnízdo nějak humánně odstranit. Jenže štít je dvanáct metrů vysoko a je pochopitelné, že se tam nikomu za sršni zrovna moc lézt nechce. A volat na sršně hasiče, to už je prachsprostá srabařina! Takže hnízdo zůstalo kde bylo a my jsme si na nájemníky postupně zvykli. (Nic jiného nám taky nezbylo.) Máme je tu pořád, vlastně by se dalo říct, že každý rok znovu, protože k podzimu je konec takového sršního hnízda vždy jistý a vždy naprosto neslavný.

To je totiž tak - biologický rok sršní rodiny je přísně daný a už je to tak zařízeno, že s podzimem prostě končí. Svůj díl na tom má nedostatek potravy a taky klesající teploty, na které není běžný řadový sršeň zkrátka stavěný. A krom toho mu jak já jednoduše říkám dotikává budíček, čímž myslím ten jeho naprogramovaný biologický strojek. Pozorující divák by v tu dobu řekl, že sršeň prostě zblbnul. Žluté vrtulníčky najednou nelítají rovně, ale tak nějak do zatáčky, někteří se točí dokola nebo vytvářejí ve vzduchu jakési vrtule. A ty jsou právě nejhorší, pokud máte hnízdo přímo vysoko nad vchodovými dveřmi. Není problém se vyhnout rovně letícímu sršni, při troše pozornosti ani kroužícímu, ovšem pokud začne jeho dráhu tvořit soustava podivných zákrut, začíná být obtížné odhadnout, kam vlastně v další vteřině sršeň poletí, čímž riziko srážky značně vzrůstá.

S přibývajícím podzimem se stav věcí ještě mění k horšímu a to nejen pro hmyz. S prvními mrazy již sršni prakticky přestávájí létat a zkrátka končí. Začínají bezvládně padat dolů z hnízda (tvoří tzv. sršňopád) a motají se pak po zemi. Pokud je hnízdo (jak jsem již řekla) přímo nad vchodovými dveřmi, je to situace pro nás lidi poněkud nepříjemná. V praxi to vypadá asi tak, že nejdřív vystrčím ze dveří hlavu já a zkontroluju stav sršní populace na zemi. Pokud neobjevím nic závadného (zřícení sršni buď zapadli do roštu rohožky nebo umřeli), vypustím ven psa. Pak jdu ven i já, ovšem nejprve si ověřím momentální sílu sršňopádu. To už je jen vteřina - pokud zrovna nic nepadá rychle vyběhnu na chodníček a je to. Důležité je aby mi v ten jediný moment nepřistál nikdo na hlavě.

Jak se nenávratně blíží zima, destrukce sršního hnízda vrcholí. Opouštějí ho poslední mohykáni, zbytek papírového paneláku se začne rozpadat a taky zapáchat. Dolů přede dveře nám v tuto dobu padají z hnízda různé zbytky, biologické kousky, zkažené zásoby a nevábné odpady...s prominutím zkrátka sajrajt. Není to nic nebezpečného, člověk jen musí dát trochu pozor, aby do toho náhodou nešláp a taky to občas odmést.

A pak přijde skutečná zima. S ní přiletí strakapoud a ten opuštěné hnízdo změní v trosky. Létají od něj kousíčky papíru, které vítr rozfoukává po okolí. Ovšem sršní rodina tím rozhodně nekončí. V hnízdě totiž zůstala jedna jediná sršní matka, které se nevím jak vždycky povede nějak přežít. Osobně si to vysvětluji tak, že nejspíš všas opustí toho jejich kulatého papíráka a zaleze kamsi do útrob domovního štítu, kde je v bezpečí.

A my, lidi, se koukneme nahoru ke střeše, kde sedí pták a trhá na kousky zbytky hnízda jako papírového draka a řekneme si: Tak sláva, sršni jsou konečně pryč. To si oddychneme, to si pohovíme, to bude příští léto konečně blažený klid!
Jenže já mohu po deseti letech zkušeností s jistotou říct: Nebude.
Už totiž vím, že na jaře s prvním slunkem vyleze paní sršňová z nějaké díry tam nahoře ve štítu, protáhne si tykadla, protře fasetová očka a pak...jako vždycky....začne znovu lepit!




Na závěr přidávám informaci, kterou jsem nalezla v mořích internetové databáze. Hovoří o tom, jak by se měl člověk v přítomnosti sršně chovat:

"Nedoporučuje se přibližovat k sršnímu hnízdu na méně než 2 metry, při pomalém pohybu nesměřujícím k otvoru hnízda se může pozorovatel přiblížit i na 0,5 metru, pozorovatel by neměl bránit sršním ve výletu, dýchat směrem ke hnízdu a čímkoliv vibrovat. V případě, že sršeň usedne na člověka, pouze zkoumá, zda není k jídlu a během pár sekund odletí.

Tak toho dbejte!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 12. září 2012 v 21:53 | Reagovat

Já bych si na zajíce řekla: "mmm, zajíc na smetaně!" a jala bych se s ním skamarádit :)

Paní sršáňová je nezmarka!

2 Lucka Lucka | Web | 12. září 2012 v 22:08 | Reagovat

[1]: Taky by se dalo říct přímo "zajíc na kedlubnách" nebo "zajíc ne víně" - to kdyby začal likvidovat hrozny na zdi. To s tím kamaráděním je náhodou ohromný nápad. Potíž je v tom, že pokud se chceš kamarádit se zajícem, většinou se on nechce kamarádit s tebou. 8-O

3 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 12. září 2012 v 22:29 | Reagovat

Jak už si řekla , sršňů se tak snadno nezbavíš . Vosy na noc zalezou , takže je možno zlikvidovat hnízdo , třeba tak , že se použije vařící voda , pokud je hnízdo v dosahu . Ale sršni na noc nezalézají a jsou aktivní ( mrchy ) i v noci . Na ty vařící voda neplatí . To chce tvrdý zásah od odborníka . ;-)

4 Housenka Housenka | 12. září 2012 v 22:52 | Reagovat

Odborník jedná asi tak, že hnízdo postříká chemickým sajrajtem, trochu ho naruší a vy si ho pak ukliďte sami. A to pěkně za 2 - 3 tisíce Kč. A zrovna tak za rok si sršni budují hnízdo zas, návratu se  nezabrání. Teď už je lepší počkat na první mrazíky a pak hnízdo sundat. A za rok hlídat a likvidovat hned v počátku, dokud jich není moc. Na druhou stranu, sršeň sám od sebe neútočí a co požere komárů a vos, tak je i užitečný.

5 taradorizp taradorizp | E-mail | Web | 12. září 2012 v 23:09 | Reagovat

Mě by asi odvezli... Nedávno nám do bytu jeden takový aktivní sršeň vlítnul a když jsme se pustili do jeho nemilosrdné likvidace, přiletěl ještě jeho kámoš... No byl z toho boj asi na hodinu. :-D

6 bretislav bretislav | Web | 13. září 2012 v 7:46 | Reagovat

Já na chatě nějakou dobu musel snášet povážlivé noční chroupání vos ve stropě nad místem, kde jsem spal; představa, že se jednou prochroupají dovnitř, mě přiměla vyhlásit chemický boj, jenomže pořád  bez vysněného vítězství. Potvory měly k dispozici celou řadu mezer ve stěně pod okapem a sprej do potřebné vzdálenosti do stropu zvenčí nedosáhl. Vysněného vítězství a klidného spánku jsem se nakonec přece jen dobabral, když jsem navrtal v místnosti podhled a chemii tamtudy do dutiny vyslal. Na půdě jsem letos ani nebyl, tam dřív taky vosy mívaly opakovaně své sídliště (i sršňové), o tom by mohl vyprávět bojovník tchán. Sršni se i letos taky okolo chaty všelijak motali, ale že je vídám jen v létě, trasa jejich zdravého letu bývá tou dobou (jak uvedeno v článku) celkem odhadnutelná, tak se zatím srážce úspěšně vyhýbáme, což je důležité hlavně pro mou na žihadla alergickou ženu. Noční chroupání pominulo a do jara budou prázdniny.

7 mstajer mstajer | Web | 13. září 2012 v 9:30 | Reagovat

Nojo. Oni nejsou zlí. Oni nejsou zlí... Oni, jak bych tak řekl, jenom tou svou velikostí a tím zvukem tak trochu budí respekt...

8 Nejsou zlí, ale bodnout umí Nejsou zlí, ale bodnout umí | 13. září 2012 v 13:47 | Reagovat
9 Janah Janah | Web | 13. září 2012 v 23:57 | Reagovat

Taky máme ty potvory už několik let ve štítě domu v CZ. A také je každý rok zlikvidujeme :-?

10 Jobe Jobe | Web | 14. září 2012 v 21:31 | Reagovat

V praxi to sršní zkoumání, jestli nejste k jídlu, znamená, že vás ochutná. Já se teda dobrovolně ochutnávat nenechám, obyčejně kolem sebe tluču jako mokrá zásuvka. V sršní řeči ten můj zaříkávací tanec znamená asi toto: To si piš, ty blbe, že jsem k jídlu. Ale jsem hlavní potravní složkou hmyzu zvaného politik. Ten zhruba odpovídá velikosti i vzhledu dospělého vola a v každém domě má teleport zvaný televize. Dík teleportu je asi tak milionkrát rychlejší, než ty, sršni. Opravdu chceš kámo šahat velkýmu bráškovi na žrádlo? No a jak to dopadne, je nasnadě. Sršeň usoudí, že raději velkého brášku štvát nebude a tak se odsune kamsi do bezpečí. :D

11 brabi brabi | E-mail | Web | 15. září 2012 v 0:44 | Reagovat

Nejenom sršni nás straší. Tato obří včela létala denně na naši zahradu http://hortushortulus.blog.cz/1208/zname-jmeno . Myslím, že by to včelaře mohlo zajímat :-)

12 Miška Miška | E-mail | 15. září 2012 v 10:59 | Reagovat

Doporučuji toto- http://www.maxeuro.cz/sprej-biolit-turbo-hasicak-na-vosy-500ml-d_23718.html#.UFRCv6CcyuI.Ha-sičák na vosy.Spolehlivě působí i na Sršně.Vystříkané místo už není pro tyto tvory přitažlivé a skoro napořád.Máme odzkoušeno.

13 Ježurka Ježurka | Web | 15. září 2012 v 17:30 | Reagovat

Moc zajímavý článek! Spoustu věcí jsem neznala a zase jsem poučena! My tady asi zase někde nad okny (bydlíme v cihlovém domě až nahoře ve 3. patře) pod střechou máme hnízdo vosí. Někdy je to hrůza, museli jsme si kvůli nim pořídil plácačku, ale to není řešení, tak uvidíme, jestli to ale mají tak jak sršni, tak nevím. ???

14 semík semík | 16. září 2012 v 20:51 | Reagovat

[8]:To je pravda nejsou zlí a ani neotravují jako vosy. Před lety jsme měli sršní hnízdo v římse střechy garáže. Je to celkem frekventované místo, kde se často chodí, ale nikdy nebyl problém na podzim se sršáni vytratili a už se nevrátili. Nesmí se jim šťourat do hnízda, to se pak brání, ale jinak jsou nebezpeční asi jako čmeláci, ti taky nemají rádi, když je někdo vyrušuje. Přiznám se, že když mi letí kolem hlavy, tak mám husí kůži skoro všude, protože budí respekt. Ale do přírody patří a neměli by se hubit, už proto, že jsou chráněni zákonem... :-)

15 Lucka Lucka | Web | 17. září 2012 v 7:46 | Reagovat

[3]:Nojo, odborníka, jenže ti na hrušce nerostou. Pomocnou ruku hledej na konci svého ramene. :-D
[4]: Když tohle napíše housenka, tak to musí být pravda.
[5]: Vím o čem mluvíš. Když vletěl do pokojíčku, bylo to jako bychom bojovali s kobrou. Ale největší díl na tom má určitě strach. :-D
[6]: O chroupání v kuchyni by mohl vyprávět strejda Milan. Tam se ale opravdu vosy prochroupaly. :-x  O_O
[7]:Oni nejsou zlí. Jinak už bylo dávno po nás. 8-O
[9]:A s úspěchem? :-)
[10]: Naštěstí politici si tu hnízdo nestaví. To by bylo zlé, to bychom se zřejmě museli stěhovat my. :-?
[11]: Tak to je dobrý! To jsem tady ještě neviděla. Jdu shánět víc informací.
[12]: Nojo, ale kdo tam s tím vyšplhá těch 12 metrů? 8-O
[13]: Myslím, že vosy jsou určitě horší. Jsou vychytralé a lozí po domě cíleně. Vždycky vědí kudy dovnitř a taky jak rychle ven a mezitím se stihnou dobře najíst a zaotravovat. :-?
[14]: Pravda pravdoucí. Akorát než se člověk přestane bát a zvykne si, trochu to trvá. Takových deset let... :-?  :-D

16 MirekČ MirekČ | Web | 26. září 2012 v 18:47 | Reagovat

Také jsem jim donedávna říkal "pane". Nevěděl jsem, že jsou "dámského" pohlaví... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.