Koudelníka syn

30. října 2012 v 19:53 | Lucka |  Honzík *02
Motto: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá a šišky nikdy nepadají daleko od stromu.

Pozdě odpoledne jsem se vrátila ze školy a s úlevou odložila batoh v kuchyni. Synek seděl v místnosti u stolu, významně se houpal na židli, ťukal obrácenou lžičkou rytmicky do podložky, takže to skoro vypadalo, jako by na mě čekal.
"Tak co, maminko, jak bylo ve škole?" přivítal mě známou větou, kterou jako by mi před několika dny vytrhl z úst. Slovo maminko vyslovil zvlášť pečlivě, to aby dal své otázce náležitou váhu a větu doprovodil špatně zastíraným ironickým úsměvem.
"Dobrý." odpověděla jsem zcela automaticky. Vlastně jsem ho ani moc nevnímala. V mých představách už vířil čerstvý horký čaj, takže jsem se k synkovi otočila zády a loudala jsem se k rychlovarné konvici.
"Co to je "dobrý"?" ozvalo se znovu, tentokrát poněkud podrážděně, od stolu, "Známky mě zajímají. Napadá mě, že jsem ještě vůbec neviděl tvoji Žákovskou knížku."
Ke konvici jsem nedošla.
"My ještě žádné známky nemáme, víš?" odpověděla jsem a považovala jsem věc za vyřízenou.
"To je mi ale nějaké divné! Vždyť tam chodíš už dva měsíce - to mi chceš říct, že za tu dobu nemáš vůbec žádnou známku?"
Synek se nakláněl a mával rukama a nejstrašnější na tom bylo, že kdybych já sama chtěla vytvořit svoji vlastní karikaturu, neudělala bych to líp.
Zavrtěla jsem výmluvně hlavou.
"Hm. To by mě teda zajímalo co tam vlastně děláte, když nedostáváte známky." hučel si synek pro sebe.
"A co dneska? Dobrý? Všechno v pohodě?" pokračoval ve vyptávání.
"Jo, dobrý ...akorát..."
"Akorát co?"
"Akorát ten Koudelníka syn, ten mi nějak nevyšel..." špitla jsem.
Bylo mi jasné, že právě na tohle synek čekal.
"Cože? Tys to zkazila? Tys to nezahrála? Prosím tě, Koudelníka syn! Vždyť je to taková jednoduchá písnička! To ses to nemohla pořádně naučit? Takového času jsi na to měla!"
"Ale nebyla to moje vina..."
"Nee? A čí teda asi tak?"
"Totiž...moje spolužačka mi sebrala noty. Ona si teda myslela, že jsou to noty její, ale nebyly to její. Ona si je půjčila a přečmárala mi je, jenže to přečmárala špatně. A já jsem to potom zkazila, protože jsem koukala do těch přečmáraných."
Moje omluva vyzněla poněkud kostrbatě. Kdyby mi tohle řekl synek, asi sotva bych mu uvěřila. Vlastně jsem si jista, že bych tuhle historku založila do oblasti bájí.
"No, tak to je teda pěkné!" vzdychl nahlas synek." Co s tím uděláme? Tak maminko, to budeš dneska bez počítače a pěkně se toho Koudelníka syna naučíš."
Mé výchovné metody se v tomto okamžiku obrátily proti mně v celé své hrůzostrašné síle.
"Tak jo." kapitulovala jsem."Jenže je tu problém. Když nepůjdu večer k počítači, zůstane stát všechna ta práce, která mě tam čeká. A když ji nikdo neudělá, budeme bez peněz."
Se synkem tato chabá výmluva ani nehla. Seděl dál u stolu s tváří pokrového hráče.
"Leda...", pokračovala jsem "...leda bych ti ukázala co máš psát a ty bys to večer udělal celé za mě."
Nastaly tři vteřina ticha.
Pokrový hráč zcepeněl.
Potom zamrkal a poškrábal se na hlavě.
Nakonec promluvil jasně a zřetelně, jist si svým dobře promyšleným závěrem:
"Dobře. Tak teda dneska výjmečně ti ten počítač ještě dovolím, abys neměla problémy. Ale je to naposled, jasný?"
Taková velkorysost! Kdepak se asi v synkovi vzala? Změřil si mě pohledem, sebral lžičku, vstal od stolu a při odchodu z kuchyně ještě prohodil mezi dveřmi:
"To by to v té škole pěkně vypadalo!"


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lipetka Lipetka | 30. října 2012 v 20:22 | Reagovat

:-D To by to v té škole vypadalo, kdyby synek nedělal doma pořádky :-D

2 kamenity kamenity | Web | 30. října 2012 v 21:04 | Reagovat

To je kouzelné. :-)

3 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 30. října 2012 v 22:37 | Reagovat

Tvoje vyprávění mi připomenulo film Marečku, podejte mi pero. Teprve až jsem dočetla, dívám se, že tobě asi taky :-D  :-D  :-D

4 Jobe Jobe | 31. října 2012 v 7:16 | Reagovat

No je vidět, že synek zvládne obstojně i výchovu maminky. Nejvyšší čas, aby ti škola skončila, aby se domů vrátily staré pořádky. Jinak riskuješ, že tě synek pošle "za odměnu" s kozou na pastvu a pak o tom natočí celovečerní film. Ono pověstné jablko se opět nezakutálelo nijak daleko od stromu. :-D  :-D  :-D :-D  :-D  ;-)

5 Lucka Lucka | Web | 31. října 2012 v 7:55 | Reagovat

[1]:[2]: Každý by si měl nejdřív zamést před vlastním prahem! [:tired:]
[3]: Jako Mareček se poslední dobou cítím nějak často. 8-O
[4]:Tak to by mi ještě scházelo, aby mě tak začal někam posílat! Z jablka bude v ten moment zemlbába! [:tired:]  :-D

6 renuška renuška | Web | 31. října 2012 v 8:48 | Reagovat

No, synek rychle dospěl v rodiče. A průšvih je, že my, "velcí" jsme opravdu takoví a když to naše děcko potom přehraje, tak nám nezbývá než jen žasnout!
Tak příště, maminko, Koudelníkovýho dáš! A pak nebude problém ani počítač ani všechno ostatní ;-)

7 bretislav bretislav | Web | 31. října 2012 v 9:25 | Reagovat

Koudelníkův syn, to je náročné skoro už jako "Pro Elišku" blahé paměti. Já měl smůlu, že jsem vyrůstal jako jedináček, i když děti sousedů mi v lecčems sourozence suplovaly. Ale málo.
Když jsem byl tázán co by žák místní hudebky, co bych tak chtěl zahrát na výročním koncertě, vyrukoval jsem s "Halí belí".. to prosím i bez not!

8 Veki Veki | Web | 31. října 2012 v 14:15 | Reagovat

Jo, děti jsou v tomhle dokonalé, umí karikovat úplně každou autoritu. Doma pak člověk vždycky poznal,která učitelka ve školce zrovna měla službu :-D No a  karikovat rodiče, to jde přeci samo!

9 zadny zadny | 31. října 2012 v 14:18 | Reagovat

:D:D:D:D pochopila jsem spravne, ze studujes v ramci CZV nejake to pedagogicke minimum, abys mohla radne ucit? :D Stacilo by poslat akademiky k vam domu, aby videli, ze praxi v terenu uz opravdu nepotrebujes :D:D:D:D:D:D

10 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 31. října 2012 v 17:11 | Reagovat

[8]: O tom ty něco víš , že . :-D

Hlavně že tě synek řádně vychoval.
Mně občas taky začíná náš ,mladej opakovat moje vclastní slova. Občas koukám... :-D  :-D

11 Ella Ella | Web | 31. října 2012 v 20:39 | Reagovat

Je videt ze to synek ma vsechno pod kontrolou. :-D  :-D  ;-)

12 brabi brabi | E-mail | Web | 31. října 2012 v 22:44 | Reagovat

Hezký, taky to na mne moje děti trénovaly. Nejvíc mi ale vadilo, když jsem si uvědomila, že to, za co je peskuju sama dělám. Ach ty geny...... :-D

13 Míra.P Míra.P | 1. listopadu 2012 v 7:13 | Reagovat

:-D Jako bych to viděl.Skvěle popsáno.
Možná z něj bude jednou učitel. ;-)

14 pavel pavel | Web | 3. listopadu 2012 v 0:35 | Reagovat

:D

15 Naďa Naďa | 3. listopadu 2012 v 13:10 | Reagovat

Hahaha, doufám, že se, Lucko, zamyslíš a polepšíš se!

16 Radka Radka | 3. listopadu 2012 v 19:43 | Reagovat

:-D  :-D  :-D mělas štěstí, zatím ti to doma prošlo. Ale na tvým místě, bych hodně rychle sháněla nějakou, aspoň malinkou, jedničku do žákajdy. ;-)  :-D  :-D

17 Ježurka Ježurka | Web | 8. listopadu 2012 v 14:44 | Reagovat

Je zajímavé, že TOHLE ty děti vědomě učit nemusíme. Pochopí samy a brzy, viď? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.