Dobří holubi se musejí vracet

19. listopadu 2012 v 22:41 | Lucka |  Co mě ještě baví
Byl páteční nákupní odpoledne. Děda s babičkou se již blížili autem k domovu s kufrem plným roztodivných potravin. Nikdo z nich nehovořil, každý se už viděl v teple gaučíku, zahloubán do svých vlastních myšlenek nad nadcházejícím poklidným víkendem.

Auto svižně míjelo poslední branky sousedů a ocitlo se už jen pár metrů od vrat vlastních, když se zčista jasna náhle udála nečekaná změna. Vůz prudce zpomalil, brzdy zaskřípěly, s babičkou to trhlo v sedačce. Snad ještě o vteřinu dřív než se kola zcela zastavila otevřel děda dveře auta, opustil sedadlo řidiče a svižně vyskočil na ulici.
Tohle je babičky noční můra. Kdykoliv děda podnikne něco podobně nečekaného, vždy se jí orosí čelo v předtuše nějaké počínající duševní choroby. Aby toho nebylo málo, pár vteřin nato zjistila, že děda pádí mílovými kroky po ulici kamsi nazpátek. Zůstala sedět v nastartovaném autě, pozorovala postavičku rychle mizící v dáli a hlavou jí běžely nejchmurnější myšlenky.
Už je to tady!

Uběhla nekonečně dlouhá doba, když se známá figura začala zvolna vracet k autu.
"Na!" řekl děda, když se konečně usadil zpátky za volant a cosi babičce podal do rukou.
"Ležel tam u silnice - všim jsem si ho na poslední chvíli. Nic mu není, je jen unavenej." A babička držela na klíně poštovního holuba. Rozhlížel se kolem, křídla mu visela k podlaze a měl evidentně dost.
"Dáme ho mezi ty naše, on si tam odpočine..." vedl děda dál svůj monolog a úplně zapomněl na strasti proběhlého nákupu.
"Co budeme dělat s poštovním holubem?" vrátila se babičce konečně řeč. "K ničemu to není, je jak za groš kudla. Naši slepičáci se drží pěkně při zemi, ale tenhle bude v jednom kuse lítat na střechu a tam bude akorát tak..."
"No právě, protože je to poštovní holub! Podívej - má kroužek." A děda vítězoslavně zatahal volnou rukou holuba za nohu, aby svým slovům dodal náležitou váhu.
Babičku však skepse neopouštěla: "Co s kroužkem?"
"Takový poštovní holub mohl přiletět kdoví odkud. Třeba z Prahy, z Benešova, nebo z ještě dál. Taky moh přiletět z Německa...nebo z Francie, tam je holubaření populární. A proto je taky tak unavenej. Kdoví kam mířil. Zkrátka to přeťáf a tady mu došly síly, padnul u té silnice a naším úkolem je teď oznámit jeho polohu. A taky zjistit odkud přilít...to by mě opravdu moc zajímalo...aby se moh vrátit."
A jak tak děda hovořil, začalo to pomalu zajímat i babičku.

Druhý den vzal děda holuba a vyrazil s ním ke zdejšímu holubáři. Babička ho tam poslala. Pan P. bydlí v druhé půli vsi, hlolubů má jak máku a všichni jsou to poštovní borci, cestovatelé ověnšeni mnoha trofejemi.
Odborně pošťáka převzal a potěšeně dědovi oznámil, že se hned půjde podívat do počítače, koukne na kroužek, zjistí bydliště, matku, otce, národnost i rodné číslo holuba a brzy dá dědovi vědět.

Děda byl nadšen.
"To budete koukat, co takový poštovní holub zvládne. Ten klidně přeletí i půl Evropy!"

Další den rozdala babička v kuchyni školní obědy, když se ve dveřích objevil malý hošík.
"Dobrý den. Paní kuchařko, váš manžel našel holuba?"
Nastal moment ticha. Všichni kolem se pozastavili nad tímto věru zvláštním dotazem, jen babička ihned věděla o čem je řeč.
"No - našel."
"Já jsem vám přišel poděkovat, protože to byl můj holub. Pan P. mi ho přines. Bydlíme tady za kopcem, ten můj holub je už hrozně starý, strašně se divím, že ten kopec vůbec přeletěl. Asi mu tam u vás došly síly nebo co, nebo nevěděl jak zpátky, tak jsem rád, že jste mi ho vrátili."
"Aha", řekla babička, " tak to my jsme taky rádi."

A tak se poštovní holub vrátil zpátky domů za kopec.
Nebyl z Francie, z Německa ani z Benešova.
Byl to vlastně náš soused.
A dědovi to nevadilo.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. listopadu 2012 v 23:25 | Reagovat

Prostě takový zákopčaník :-)

2 bretislav bretislav | Web | 20. listopadu 2012 v 0:04 | Reagovat

Jenom dědovi? :-x

3 mstajer mstajer | Web | 20. listopadu 2012 v 3:03 | Reagovat

To je hezké. Děda je jako já. Všímá si jen toho, co ho baví.

4 PARFEMY-HELENA.CZ PARFEMY-HELENA.CZ | Web | 20. listopadu 2012 v 8:50 | Reagovat

Blíží se vánoce a určitě hledáte dárky pro své blízké. Navštivte můj eshop, kde naleznete značkové parfémy, značkovou lékarenskou kosmetiku, bižuterii a doplňky výživy na hubnutí.

5 Jarmila Jarmila | Web | 20. listopadu 2012 v 10:49 | Reagovat

Ten klučina byl roztomilý, jak s babičkou hovořil. Přeju mu tu radost, že se jeho holub našel.

6 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 20. listopadu 2012 v 11:46 | Reagovat

To je moc hezký příběh. :-)

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. listopadu 2012 v 13:52 | Reagovat

Jeden dobrý skutek každý den. Usnadnili holoubkovi cestu zpět.
Je mně vždycky líto starých zvířat, která někdo odkopne, už nejsou atraktivní,  užiteční. I takoví senioři chtějí být milovaní, nebo aspoň strpění a nakrmení. Oni moc víc nepotřebují, ale samému je moc smutno. Ať každý starý holoubek najde slitovnou pomocnou ruku :-)

8 zadny zadny | 20. listopadu 2012 v 16:52 | Reagovat

tak holubab u cesty bych si fakt nevsimla, ja bych si totiz nevsimla ani kance a dost dobre ani slona, sedet za volantem, jsem rada, ze jsem rada :D

9 Veki Veki | Web | 20. listopadu 2012 v 19:19 | Reagovat

Tak to pěkně dopadlo! Ten klučík musel mít velikánskou radost!

10 Lucka Lucka | Web | 20. listopadu 2012 v 20:13 | Reagovat

[1]: Přesně tak. Spadnul na zem, protože neměl slunce v duši. 8-O
[2]: Nevadilo to nikomu. Někteří byli dokonce i rádi. :-)
[3]: Toho sis všim až teď?
[4]: HELENO, probůh, nepiš dál, nepiš dál, NEPIŠ DÁL!!! (Nebo na tebe vážně pošlu Streptokočku!)

[5]:

[5]:

11 Lucka Lucka | Web | 20. listopadu 2012 v 20:18 | Reagovat

[5]: Radost určitě měl. Zřejmě věděl, že ten holub moc daleko nedoletí a že pěšky se sotva vrátí. :-?
[6]: :-)
[7]: Děda už se viděl jak posílá holoubka v krabici do Paříže a nakonec se to rozuzlilo poněkud rychle. ;-)
[8]: Holubaby u cesty taky nesbírám, ani když na mě mávají a chtějí chytit stopa.
[9]: Zřejmě větší než byl sám. :-D

12 renuška renuška | Web | 21. listopadu 2012 v 8:29 | Reagovat

Také si teď připadám jako dobrý holub, tedy holubice, co se bude vracet zpátky k rodičům domů. ale to s tím Tvým holubem nemá nic do činění. Ovšem povídání to bylo moc milé a myslím, že babičku i dědu na nejvýše potěšilo, komu ptáček patří a že má své doma, kde je mu dobře.

13 Ella Ella | Web | 21. listopadu 2012 v 8:59 | Reagovat

Jak je to mozne ze se u vas dejou takove zajimave pribehy a nebo je to tim ze to umis tak dobre napsat? :-D Hlavne ze holoubek nasel svuj domov.

14 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 22. listopadu 2012 v 17:38 | Reagovat

Já jsem ještě poštovního holuba nikdy na vlastní oči neviděla... Musím to někdy napravit! :)

15 Naďa Naďa | 23. listopadu 2012 v 12:15 | Reagovat

Nádhera, zase jsem si u tebe krásně početla...

16 MirekČ MirekČ | Web | 25. listopadu 2012 v 15:33 | Reagovat

To já musím málem dupnout na brzdy kdykoliv manželka zahlédne u cesty nebo na cestě nějakou puklici, protože si myslí, že je naše. Ale není. My máme všechny čtyři. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.