Jak jsme přežili konec světa

22. prosince 2012 v 23:12 | Lucka |  Co mě ještě baví
Už je tomu nejméně rok, kdy jsem tu zprávu slyšela prvně. Nějaký pán tak dlouho zkoumal historii mayské civilizace, až se v jejich dávném kalendáři dočetl, že se blíží konec světa. A safra. O pár měsíců později tuto neblahou zprávu Novinky na internetu ještě zopakovaly, protože se zjistilo, že konec světa potvrdil také nápis na kamenném schodu před vstupem do trosek jakési budovy (redaktoři ji blíže nespecifikovali). Pak se na to na několik týdnů tak nějak zapomnělo možná jen proto, aby se pár dní před Vánocemi spustila psychomediální masáž.
V televizi se to najednou vyrojilo pořady s mayskou tematikou a málokterý z nich končil jinak než patosem z nadcházející apokalypsy. Kde netančili Mayové, tam přistávali ufoni. Když jsem otevřela internet, ihned na mě vyskočilo odpočítavádlo, ukazující kolik času nám zbývá do konce světa. Bylo přesné na vteřiny. Nad zmařenou civilizací už plakaly i jinak naprosto seriózní deníky (možná nejsou až tak seriózní). Blog hlásal: "Bude konec světa. A jestli ne, těšte se na nový Blog.cz..." Patetické!

Ale skutečnost byla ještě složitější. Na tom všem mě nejvíc štvalo to, že Mayové naplánovali apokalypsu zrovna na 21.12., tedy na den Slunovratu, který každoročně slavíme s přáteli ve velkém stylu s vatrou, buřty a svařákem. No co, řekla jsem si nakonec, pozvat je můžu, třeba to letos bude konečně pořádná megalitická podívaná. Jenže sraz byl až na 18.00 hodinu a kdyby celá mayská akce začala dřív, hrozilo, že se náš letošní Slunovrat třeba vůbec neuskuteční. Naštěstí jsem v rámci celoreplubikové mediální kampaně brzy obdržela detailní program (a předpokládám, že jste ho obdrželi všichni). Ten mě uklidnil...




Že je ve vzduchu cosi neblahého jsem pochopila už týden před chystanou apokalypsou. Vašík v noci kašlal jako ořech u boudy a druhý den jsme od doktorky obdrželi menší igelitku antibiotik. Nic pěkného.
Za záhadných okolností mi přestal fungovat foťák. Normálně bych si řekla, že je zkrátka rozbitý, jenže takhle? Tak blízko před koncem civilizace? Může to být jen náhoda?
Ve středu se dědovi naprosto záhadně vybila baterka v autě. Taktak dojel z práce domů. Že by počínající důsledek měnícího se magnetismu Země?
A nakonec nám 20.12. v poledne přestala téct voda. Netekla sice jen patnáct minut, ale i tak muselo být každému jasné, že se něco blíží.

V pátek ráno mě šokovala zpráva, která byla na Novinkách úplně nečekaně nová. Konec světa bude ve 12.11 hodin. Do háje! Věci kolem ohně připravené, jídlo, pití, speciálně k této události vypálené hudební CD, dokonce nachystaný sud s pípou a pivem. Když to celé spustí tak brzo, ufoni to pivo ani neochutnají. Mrzelo mě to. Ohňostroj jsme měli zapálit v 19.00 hodin, přesně podle plánu. Taková čára přes rozpočet! Novinky, proč jste včas nevarovaly?

K obědu jsme si s Vašíkem udělali krupicovou kaši. Teprve při jídle jsem uvažovala, jestli jsme neměli zvolit něco důstojnějšího. Ke konci světa se krupicová kaše fakt moc nehodí. Jenže Vašík kašlal, bylo mu špatně a nic jiného by obědvat ani nechtěl. Taková smůla. Nakonec ji stejně nedojedl a odešel od stolu. Jedla jsem tu kaši sama a dívala se z okna na obzor, abych viděla až to začne. Vzpomněla jsem si na Pompeje. Jak tam ti lidé stojí nebo leží už pár tisíc let právě tak jak je katastrofa zrovna zastihla a turisti je dnes chodí okukovat. Kdyby se právě tohle teď stalo mně, budu sedět navěky s lžící v ruce u krupicové kaše. Ta představa je...blbá.

Jenže ve 12.11 se nic nedělo.
Aha, Novinky to spletly.
A protože to byla opravdu potěšující zpráva, šla jsem připravovat obložené chlebíčky.

Sešli jsme se večer u ohně jako obvykle. Počasí bylo letos mimořádně příznivé. Hvězdy jsme sice neviděli, ale to bylo přece v tisíciletém plánu. Nepršelo, nefoukal vítr, nemrzlo, prostě idyla.
Snad jedinou pižkou na kráse byl ztracený kotlík na svařák. (Že by důsledek pohybu zemských desek?) Takže jsme svářo uvařili v hrnci. Bylo jako med.




V 19.00 hodin jsme zapálili ohňostroj. Byly to kvalitní dělobuchy a z našeho kopce lítaly pěkně vysoko nad okolní stromy. Děti tleskaly, výskaly a nadšeně poskakovaly. ("Dra-ka! Dra-ka! Strejdo, ještě dra-ka!!!")
Byl to opravdu rachot. Je možné, že občan v tom momentě kdesi poblíž spící a u televize klimbající za zvuku našeho ohňostroje vyběhl zděšen na balkón v hrůze, že už JE TO OPRAVDU TADY!







Buřtíky jsme opekli a s hudbou zajuchali. Je opravdu škoda, že se vinou střetu makrokosmu s mikrokosmem rozbil ten můj foťák, takže se dochovalo z konce světa jen nepatrné množství fotek tak pochybné kvality.
Když se až do 22. hodiny nic neobvyklého nestalo (tedy právě až na ten kotlík), usoudili jsme, že už vlastně v programu zbývá jen ten projev V. Klause a začalo nám být trochu zima, takže jsme se kolektivně přesunuli k ohni v krbu plápolajícímu.




A tam v teple jsme pojedli a popili a úplně jsme se zapomněli domluvit kdo bude hlídat konec toho prezidentského projevu, po němž už to doopravdy vypukne. A řeknu vám, tyhle komunikační šumy, to je opravdu hrozná věc. Jak se to nedořeší, jak se to pořádně nedomluví, tak se to pak zkrátka celé zpacká a to je taky důvod, proč jsme si na konec světa vzpomněli v době, kdy už pan prezident dávno odřečnil a kdy už zřejmě zahájila projev Evropská unie. Zkrátka jsme ten konec světa prokecali a propásli.
Jestli padaly megality, stejně bych je neměla čím vyfotit.
Jestli přiletěli ufoni, tak se přiznávám, že jsme to všechno snědli a vypili bez nich. Jestli se domů vrátili hladoví, tak je to fakt ostuda a určitě nás pomluví. Zvlášť když se pozvali už před několika tisíci lety.
A jestli se prohodily magnetické póly Země...Já nevím, protože jsem na kompas ještě nekoukla. Kontroloval jste to už někdo? Teda, jestli se ty póly fakt prohodily! Jestli se prohodily...tak to teda bude bomba.
Ovšem pokud na to pohlédnu z čistě praktického hlediska...
...mnohem větší pecka bude až nalezneme ten ztracený kotlík na svařák...


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adelaine Adelaine | Web | 22. prosince 2012 v 23:41 | Reagovat

Tvůj článek mě pobavil. :D

2 Julie de Dejvice Julie de Dejvice | Web | 23. prosince 2012 v 0:34 | Reagovat

Nejlepší!

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 1:20 | Reagovat

Jestli se ufoni nepřipojili, jejich chyba! :-)

4 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 23. prosince 2012 v 11:18 | Reagovat

Taky jsme konec světa nějak propásli. Měla jsem připravený článek, spočítaný podle odpočítavání na Blogu.cz na asi 21.hodinu, tak jak jsem si podle toho spočítala, že by to tak asi mohlo být a ve finále jsem zjistila( asi v 15.hod. ) , že už je po všem. Tak jsem změnila časové zadání a článek vyšel hned. A ufony jsem taky neviděla, jen politici furt žvanili stejné nesmysly a vůbec jim nevadilo, že propásli konec světa. :-D

5 Jarmila* Jarmila* | Web | 23. prosince 2012 v 12:13 | Reagovat

Super článek. :-D

6 adaluter adaluter | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 20:20 | Reagovat

Konec světa musel být velice nenápadný, protože ani já jsem nic nezaznamenala. Takový nějaký.... sametový. :-)
Ale kdo ví, třeba se někde něco opravdu zásadního změnilo, převrátilo naruby a my teď žijeme ve světě "za zrcadlem" aniž bychom to zatím tušili. :-?

7 Jobe Jobe | Web | 28. prosince 2012 v 12:15 | Reagovat

Ahoj, moc pěkně jsi to zapsala. :-) Konec světa je fakt událost, rozhodně významnější, než všechno, co jsme dosud poznali. Jen je trochu problém, že si té dimenzionální proměny nikdo ani nevšiml. A ne jen jedinci, sosající skvělý svařák,u nichž by se to jaksi z principu dalo očekávat. Oni si toho ale nevšimli ani lidé nesosající. A to mi vážně přijde docela zvláštní. I když, ještě je tu jedna možnost. Protože jsou Země České a Slovenské sto let za opicema, možná k nám dorazí ten konec světa o těch sto zaopičních let později. Máme tedy ještě nepatrnou naději, že si ten skvělej slunovratovej svařák s buřtíkem na ohni pečeném, možná ještě zopakujeme. :-) [:tired:]

8 MirekČ MirekČ | Web | 29. prosince 2012 v 18:31 | Reagovat

Tak vem zase pěkně do ruky skripta Pedagogika I a II a se učit, se učit, se učit, jak říkal už Jan Ámos Komenský. :-D
p.f. 2013

9 Lucka Lucka | Web | 29. prosince 2012 v 18:51 | Reagovat

[1]:[2]: Potěšení je na mé straně. :-)
[3]:Kdo ví - možná jsou vegetariáni a abstinenti. Na takové případy nejsem moc zařízená. Dostali by chleba a vodu a ještě by se třeba urazili. 8-O
[4]: Upřímně řečeno, organizaci měl tenhle konec světa mizernou. Média sice podala detailní informace, ale vůbec neřekla v kolik hodin mám na ten kopec vlastně vylézt, abych dobře viděla. Kdoví kolik dalších lidí to propáslo. :-(
[5]: :-)
[6]: Akorát mám obavu, že se mnou vlezli za zrcadlo i všichni šmejdi z kraje před zrcadlem. Nebo myslíš, že tam někdo z nich zůstal? O_O
[7]: Jo, abych nezapomněla - kotlík už máme! :-)
[8]: Tak pozor - tahle větička je z úst úplně jiného pána. Pokud vím, Ámos říkal "škola hrou", a to bych teda ráda viděla! A tobě teda pěkně děkuju za přání, to jsem mohla čekat! Ale alespoň někdo se tu stará o úroveň mé chátrající vzdělanosti. 8-)  :-D  (Pozn. Beru na vědomí. Ale skripta otevírám až po Novém roce.)

10 M. M. | 7. ledna 2013 v 10:45 | Reagovat

Nechápu co s tím mayským kalendářem všichni mají. Povím Vám, jak to tehdy bylo...

To takhle kameník tesá figuru a jeho kolega přijde, že jim ty přesčasy neproplatí.
Kameník fláknul nářadím se slovy: "Já vám na ten kalendář se..!"

A o pár století později je z toho velké halo. :-D

11 Veki Veki | Web | 8. ledna 2013 v 15:33 | Reagovat

Ta to já byla na svatbě, mezi hosty se šuškalo, že v poledne to vypukne. Nevím, jestli mysleli obřad nebo ten konec konců. Ale dle všeho mysleli obřad, protože nic jiného nevypuklo.

12 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 8. ledna 2013 v 17:49 | Reagovat

Lucko, to jsem se zase pěkně pobavila. Ten konec světa jsme prožívali podobně, jaksi jsme zapomněli... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.