Člověk tvrdohlavý

29. ledna 2013 v 18:56 | Lucka |  Co mě ještě baví
Tak už zase žiju! Tuto větu píšu, neboť jsem několik prošlých týdnů strávila ve společnosti tetky chřipky a ta nikomu na přílišné kreativitě rozhodně nepřidá. Vlastně by se dalo říct, že mě tato banální choroba zcela neočekávaně přepadla a uvěznila v mém vnitřním já. Jak jinak nazvat stav kdy neslyšíte, necítíte, skoro nemluvíte, nemyslíte, ignorujete okolí a celou dobu jen uvnitř té temnoty v hukotu uší dumáte jak se toho svinstva konečně zbavit.

Pravda je, že jsem si tu potvoru chřipku nejdřív čtrnáct dní živila. V domnění, že ji postupně potlačuji jsem ji ve skutečnosti celou dobu kultivovala v příjemném nitru mého organismu. A když jsem konečně usoudila, že můj čajový, medový boj nikam nevede, že už nepomáhá ani slivovice mazaná vnitřně i zvenku a že už mě rozhodně štve spát s křenem na prsou, šla jsem nakonec k doktorovi.

Náš pan doktor je originál. Je to ten typ, u kterého si nikdy nejsem jista, jestli mě nepošle rovnou do Pelhřimova, když dorazím s nějakou banalitou. (A to se rozhodně nestává, protože vždycky to nějakou dobu zkouším nejprve s tím křenem.) Mám dojem, že i kdybych si k němu nesla hlavu v podpaží, zachová pan doktor tu svou hlavu chladnou a brvou nepohne.
Sotva jsem vešla do ordinace, vlastně jsem byla ještě jednou nohou v čekárně, pan doktor sedíc zcela vzadu u okna a hledíc do papírů už mi hlásil:
"Bolí vás hlava, v krku, v zádech, máte strašnou rýmu a kašel, kvůli kterému nemůžete vůbec spát a léčíte se už pěkně dlouho, jenže to nepomáhá."
A já si sedla na židli a řekla jenom:
"Jo."
V ten moment zazvonil telefon.
"Nikdo tu neni.", řekl pan doktor zblízka přístroji. Ten poslechl a ztichl.
Pan doktor vzal ze stolu špachtli, vstal a řekl:
"Otevřít."
Tak jsem otevřela. Zašátral mi v krku a řekl:
"Zavřít."
Tím byla první část vyšetření hotova.
V ten moment se zase ozval telefon.
"Nikdo tu neni!", opakoval mu doktor důrazněji. Přístroj znovu zmlkl.
Pan doktor vzal do ruky stetoskop, jenže než ke mně došel, rozdrnčel se aparát znova.
"Hergot!", zaklel nahlas pan doktor. "To snad neni možný!" Rozmrzele hodil stetoskop na polstrované křeslo, vrátil se ke stolu a zvedl sluchátko.
Chtěla jsem času využít k tomu, abych se odstrojila, takže jsem odložila tašku stranou a chystala se rozepnout oděv.
"Ne! Nesvlíkejte se!", křikl pan doktor zatímco pokládal sluchátko. To mě zarazilo, až jsem se lekla. Vteřinu stál váhavě u okna, pozorujíc znalecky můj teplý svetr. Pak ke mně přistoupil, odhrnul mi shora za krkem límec a spustil mi sluchátko mezi lopatky.
"Dobrý." řekl.
A pak mě poslal na ušní.

"To ucho vás nemůže bolet." hodnotila můj stav paní na poliklinice. Nikde nic nevidím, je to naprosto v pořádku.
"Jenže já kvůli tomu nemůžu spát..."
"Hm. Tak se koukneme, jestli to nebude zánět dutin. To musíte ovšem nejdřív na rentgen."
Poslechla jsem její instrukce a nechala si zrentgenovat lebku. Dutiny, to je svinstvo! Celé mé okolí o tom mluví. To není žádné legrace, na to rozhodně bacha, je to přece část hlavy! Může to být i dost nebezpečné!
Po tomto prosvěcovacím intermezzu jsem se vrátila zpět na ušní.
Paní doktorka už na mě čekala.
"Tak vás mohu uklidnit, zánět dutin to rozhodně není. A ani být nemůže. Vy totiž žádné dutiny NEMÁTE."
Cože?
Ukázala mi fotografii z rentgenu.
"Jen se podívejte. Čelní dutiny vám úplně chybí, tady kolem nosu jsou takové drobné a u uší máte náznak. Zánět vedlejších nosních dutin nemáte, protože ho vlastně nemáte kde mít. Vaše potíže jsou zkrátka psychosomatické."
Koukala jsem na doktorku jak puk. Já nemám dutiny? Úplně jsem přešla její lakonické sdělení, že jsem si bolest ucha de facto vymyslela. Tak já jsem tedy vlastně člověk tvrdohlavý. Cestou domů jsem dlouze přemýšlela jestli existuje nějaký živočich bez těchto lebečních dutin. Nic mě nenapadlo. Zesílenou lebku mají berani, tuři a jeleni. Ale pokud to znamená, že jim nehrozí zánět vedlejších dutin, je výhoda rozhodně na jejich straně. Ovšem nic není tak jednoduché - kdybych byla pták, neudržela bych se s takovou hlavou ve vzduchu.

Doma přijali zprávu ohledně mé tvrzené lebky různě.
Řekla jsem jim: "Nemám dutiny."
A tatínek na to:
"A co tam teda máš?"
A strejda na to:
"Aha. Takže ty jsi vlastně monstrum."
A teta:
"To máš z toho mlíka. Jak to pořád piješ, nemá se ten vápník kde ukládat. Už ti ty kosti nemaji kam růst, tak ti zarostly aspoň lebeční dutiny."
A babička se zamyslela a řekla:
"No, nevadí. Hlavně že ti tam zůstalo nějaké místo na mozek."






Související článek: Jak jsem vařila křen s medem
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 A* A* | Web | 29. ledna 2013 v 19:10 | Reagovat

výstižný, zaujímavý článok, obrázok :)

2 Lipetka Lipetka | 29. ledna 2013 v 19:27 | Reagovat

No ještě že nezjistila, že máš v hlavě pyliny. To by bylo asi horší zjištění :-D Zdraví zdar! Zdar! Zdar! Zdar!

3 Markéta K. Markéta K. | 29. ledna 2013 v 19:52 | Reagovat

Teda, to jsem se zase dověděla něco nového. Že lze žít a myslet bez dutin. A ostatně se tím vysvětluje vaše dlouhodobá odolnost proti katastrofám všeho druhu.
Ale větu "to ucho vás zcela objektivně nemůže bolet, přístroje to spolehlivě dokazují" jsem na ušním už taky slyšela. Bolí čas od času dál, ale pana doktora s tím radši neobtěžuji.

4 Babeta Babeta | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 19:53 | Reagovat

Díky. :-) Jakoby světlo vstoupilo do šedi dnešního dne. :-) Skvěle a výstižně píšeš. :-)

5 Jarmila* Jarmila* | Web | 29. ledna 2013 v 21:27 | Reagovat

Lakonická odpověď babičky mě pobavila. :-D
Jak je to možné, že tě Matka příroda okradla o dutiny? To ti pak špatně rezonuje hlava, když děti třeba křičí. ;-)  :D

6 bretislav bretislav | Web | 30. ledna 2013 v 0:24 | Reagovat

Jojo, babičky se vyznají. Tohle mi připomnělo, že bych se měl ještě po letech podívat, jestli někde nemají knížku "Co věděly naše babičky a my ne". Tehdy jsem při namátkovém listování objevil, že za koliku, která mě nečekaně jednou přepadla, možná mohlo nezřízené pojídání mandarinek, které jsem předtím zahájil, abych své zdraví vylepšil a utužil. A bác ho!

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 5:56 | Reagovat

[3]: Znám - to s tím zalehlým uchem. Byla jsem za kverulantku a hypochondryni, protože jsem si u ušařa stěžovala, že už měsíc mi prostě v uších a lebce duní a skoro neslyším. Že naopak slyším svoje vyměněný kolena při chůzi. Třikrát jsem živila specialistu, abych se s ním rozešla skoro ve zlým. Měsíc jsem "si" neslyšela, až čas oponout trhnul a uši mi samy odlehly... :-(  ;-)  :-D

8 Lucka Lucka | Web | 30. ledna 2013 v 8:47 | Reagovat

[1]: Potěšení na mé straně. :-)
[2]: No, nevim. Kdoví proč mi to ucho pořád bolí. Až to praskne a začne se to z něj sypat, bude jasno. ;-)
[3]: Žít jo. Ale jestli taky myslet, to raději nebudu posuzovat. :-x
[4]: Děkuji. Slunce je nám všem už třeba. :-)
[5]: To je právě ta anomálie - když děti řvou, rezonuje mi hlava dost dobře. Vědecká záhada. 8-)
[6]: Nojo, všeho moc škodí. Je jedno čím se zřídíš. Ale myslím, že o tomhle toho zrovna moc nevyčteš, protože pochybuji, že by se babičky cpaly mandarinkami. :-?
[7]: Ve skutečnosti je to tím, co zrovna ti trpaslíčkové v hlavě dělají. Když staví střechu nebo řežou horu dříví, tak to pochopitelně duní. A s tím prostě žádný doktor nic nenadělá. ;-)

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 10:30 | Reagovat

[8]: Luci, asi je máš taky vnitřně oteklý. Mně ušař uši píchl obě, ale nepomohlo to. Nic tam nebylo. Fakt to bude chtít trpělivost - i měsíce a pak už zahlásíš, že zase slyšíš a jsi OK. Na jaře :-)
A - dutiny máš, neboj. Jak by Ti hlavička mohla dunět, kdybys je neměla?! ;-)

10 bretislav bretislav | Web | 30. ledna 2013 v 11:17 | Reagovat

[8]:/6/ Bajo, před několika rokama jsem to letmo zahlíd v rámci shánění knížek k vánocům. Nebylo to přímo o mandarinkách, ale něco ve smyslu "Pozor na větší množství ovoce - pomerančů(?)..", už si to víc nepamatuju, ale vztáhl jsem si to tehdy na ten zádrhel, kdy asi "ozdravující se tělo" se začlo pročišťovat a nějakej, do té doby neškodící písek, se jal cestovat pryč (amatérská moje "diagnoza"). Od té doby mám pokoj, ale mandarinky preventivně nepřeháním. O_O

11 Lucka Lucka | Web | 30. ledna 2013 v 20:18 | Reagovat

[9]: Tak to zkouším a klepu si na ni... duní. Ale dutá není - já ten rentgen fakt viděla! [:tired:]  :-D
[10]: A byl to písek? Nepolykal jsi pecky? 8-O

12 brabi brabi | Web | 30. ledna 2013 v 22:06 | Reagovat

Lucinko, je lepší žádný dutiny, než příliš velké a tím pádem prázdná hlava. Ovšem my všichni víme, že právě ty máš hlavu pořádně naplněnou (dokazují tvoje příspěvky). Chyba bude v polámaném rentgenu a doktorech. Co oni neví, to je psychosomatické. ;-)

13 bretislav bretislav | Web | 30. ledna 2013 v 22:30 | Reagovat

[11]: Že bych pecky polykal, jsem si nevšim, ale ani ten písek jsem neviděl. Odvolávám se jen na svůj ryzí amaterismus, který mi dodatečně propojil ošklivé bolení s tím, co jsem v knížce zahlídnul. U obvodní doktorky jsem dostal úlevovou injekci a měl jsem pokoj. Tak víc k tomu nevím. :-)

14 zadny zadny | 30. ledna 2013 v 22:37 | Reagovat

ja chci videt ten rentgen!!!!!!!

15 zadny zadny | 30. ledna 2013 v 22:42 | Reagovat

ses desna vzacnost, me ani nenapada, jestli jsem hypoplazii maxilarnich sinu nekdy nekde videla byt na obrazku,ja to chci videeet,fnuuuk!!!!!

16 Radka Radka | 3. února 2013 v 16:06 | Reagovat

haha, simulantko :) tohle znám, taky chodím k doktorovi až když si myslím, že umírám. A většinou odejdu se sebevědomím zdupaným pod povrch zemský-cítíc se na umření, leč dle pánů mudr zdravá. S dutinami mám vzpomínku opačnou. Můj syn se kdysi dost ošklivě rozmlátil na kole. V nemocnici pak zkoumali jeho rentgeny a u toho hlavového pořád něco konzultovali, vzdychali, škrábali se na čele. Nakonec mi řekli, že má dítě jaksi značně atypickou lebku. Nechápala jsem a oni se rozhodně neobtěžovali podrobným vysvětlováním. Jen mi řekli, že má extrémní dutiny a že to možná nic neznamená. Od té doby jen doufám, že dutinu nemá i místo místečka na mozek a že když zase někde třískne hlavou, ta mu nelupne jako ořechová skořápka. :))

17 mstajer mstajer | Web | 23. února 2013 v 17:17 | Reagovat

Proboha... A taky mě napadá, že bych si měl dát příští rok na podzim vystříkat dutiny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.