A máš ocelový břit?

28. února 2013 v 22:22 | Lucka |  Děti
Znáte blejdr? Správně bych měla psát anglicky blader, jenže když něco zdomácní právě tak jako on, těžko se to píše jinak než česky (cizinec promine). V poslední době se totiž u nás skoro o ničem jiném než právě o blejdru nemluví. Dalo by se říct, že se stal takovým novým členem rodiny. A ke všemu nezůstalo jen u jednoho. Pro toho, kdo by snad ještě netušil oč jde - jestli je to vůbec možné - celou věc hned vysvětlím.
Blejdr se vejde do dlaně ruky a laik by mohl říct, že je to vlastně maličká káča. Jenže kdybyste tohle vyslovili před dětmi, rázem byste klesli na dno temné bažiny, kde se kupí všichni skeptici, zabedněnci a srabaři. Protože blejdr je cosi vychytaného, dokonalého a naprosto nesrovnatelného se vším, co kdy kdo kde vymyslel, a že toho už bylo za ty věky dost.
To je totiž tak: Všechny blejdry se nejdřív s pomocí odpalovače parádně roztočí na podlaze, chvíli se jen tak motají, ovšem nakonec se střetnou. Nastane okamžik nárazu, prudká změna směru, ztráta stability, nalezení stability a další nájezd. Pokud se váš blejdr vydrží motat úplně nejdéle, jste vítěz.
Blejdr má tři části - špici, vršek a břit. Pokud vlastníte blejdrů víc, můžete tyto části kombinovat nebo je můžete s kámošema měnit. Můžete si pak postavit toho úplně nejlepšího, se kterým naprosto zničíte blejdry ostatní. Samozřejmě nejlepší je mít dokonalou špici a pokud možno ocelový břit, který je ovšem trochu pomalejší. Nižší třída se spokojí s plastem, ale kov je holt kov. A každý správný blejdr musí mít taky jméno - Gladiátor, Torpédoborec, Bestie...

Zpočátku jsem se na tu věc tvářila rozpačitě. Když Honzík každé ráno kontroloval obsah své školní tašky, všimla jsem si, že blejdru věnuje mimořádnou pozornost. Evidentně bylo nemyslitelné, aby ho zapomněl doma, zatímco bez žákovské knížky by se dalo vcelku bez problému přežít. Časem si blejdrů opatřil víc a zřídil si na ně krabičku a později krabici. Doma jsem pak poslouchala dlouhé historie vítězných bitev a poutavé příběhy nestálé štěstěny padlých hrdinů. Všimla jsem si jednoho - už se nemluvilo o tom kdo koho kam nakop, kdo co ve škole rozbil a kdo koho čím praštil do hlavy. Školu totiž ovládli blejdři! Zatímco dosud se v šatnách spolužáci jen pošťuchovali a pochlebovali, nyní ztratili zájem. Řeší detaily poslední bitvy a všichni jednohlasně opěvují hrdinu dne. A světe div se - ve škole od té doby vládne až neuvěřitelný klid.

Před několika dny jel děda vyzvednout po vyučování Honzíka s Ondrou ze školy. Nejprve čekal v chodbě, pak v šatně, jenže nikdo nepřicházel. Bylo dost hodin a děti už měly dávno skončit, ale na chodbě byl takový klid, že začal děda pochybovat, jestli něco nespletl. Nakonec nevydržel, zul boty a vyrazil nahoru do třídy. Třída nebyla prázdná. V místnosti seděli na zemi v kruhu jako sochy všichni kluci a beze slova sledovali skupinku točících se blejdrů. Dědy si vůbec nevšimli. Až když promluvil, lekli se:
"Cože? To už je tolik hodin?"

Vašík chodí do školky a blejdra nemá. Kdysi sice také jednoho vlastnil, jenže tento se stal předmětem jakéhosi podivného obchodu mezi ním a Honzíkem a Vašík nakonec dopadl jako ten pohádkový dědeček, který měnil až vyměnil. Sleduje tedy klání mezi kluky pouze jako divák, jen občas si od nich nějakého blejdra vypůjčí. Ale je jasné, že opravdového hrdinu mu nikdo jen tak nedá, takže Vašík povětšinou prohrává bitvu na celé čáře a pak se dlouho a hlasitě zlobí.

V pátek se těsně před odchodem do školky rozhodl:
"Chci s sebou taky blejdra!"
Jenže doma jako na potvoru žádný blejdr nezůstal, všechny si Honzík sbalil pečlivě do tašky. Každá rada byla drahá. Nejjednodušší by bylo jít prostě bez něj, ovšem některé věci se dětem po ránu těsně před odchodem do školky dost špatně vysvětlují. Vašík začal natahovat a já přemýšlela, jak z toho rychle ven (abychom už mohli ven).
Nakonec jsem dostala spásný nápad - v krabici u hraček jsem našla káču. Takovou maličkou, dřevěnou, barevnou a podala jsem ji synkovi. Nevěřil vlastním očím.
"Mami, co TOHLE je?" díval se na věc skepticky (ale přestal brečet). Pak se i s káčou vypravil ze schodů ke dveřím. Pomalu kráčel dolů a hovořil napůl pro sebe a napůl ke mě:
"TOHLE že má být blejdr?"
(Další pečlivá prohlídka)
"Vždyť je to DŘEVĚNÉ! Kruci...a nemá to žádný břit! No...a nahoře z toho kouká nějaký kolík, nebo co!?"
(Zastávka pod žárovkou, prohlídka.)
"A jak se TOHLE vlastně odpaluje? No, to mě teda podrž...!"
Potom strčil káču do kapsy, obul boty a zamyšleně vyrazil ven k autu.

Tak.
A teď už všichni víte, co je to blejdr.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. února 2013 v 22:33 | Reagovat

Tedy opravdu káča 21.století... Jak asi bude vypadat odpovídající čert? :-)

2 mstajer mstajer | Web | 28. února 2013 v 23:29 | Reagovat

Škoda že to nenapadlo mě a že na to nemám licenci.

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. března 2013 v 7:36 | Reagovat

Nevím, co to je. Vidím to poprvní. Nakonec - dycky su poslední, kdo se o čemse dozví... :-(  ;-)

4 M. M. | 1. března 2013 v 8:21 | Reagovat

:-D maminko právě jsem poprskal klávesnici čajem :-D 'blejdr' - ovšem psáno bladder je něco tochu jiného  O_O

[3]: tož so jukni na net a dej hledat beyblade.
od anglického blade - blejd - čepel (což se klukům blbě říká (výsledek je skoro "blejt")
... a hlavně to nezní!!! :-P )
M.

5 Emilka Emilka | 1. března 2013 v 20:31 | Reagovat

A mě to přišlo nějaký podezřelý a oni to zápasí s "močákem". :-D

6 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 2. března 2013 v 0:18 | Reagovat

Tak se jdu tedy zahrabat do té bažiny, neboť tento výraz neznám a ač mám školní děti, nikdy jsem je neviděla hrát " bejdra" a ani o něm mluvit. Asi nějaká místní móda. Asi jako za mně byly " céčka " Asi v polovině 80 let to byla liberecká móda. Každý , kdo chtěl něco znamenat musel mít céčka. V obchodě se prodávaly něco jako obdoba korálkových závěsů. Pokud v některé galanterii, či domácích potřebách mělyi dostat zboží, stály tam dlouhé fronty, jestli náhodou nebudou céčka.Samosebou brzy to bylo nedostatkové zboží, které se platilo zlatem. Jednou jel můj otec do Prahy za nějakou služební záležitostí a přivezl mi dva obrovské pytle céček všech barev a velikostí, řka, že tam jsou toho plné obchody a o libereckém bláznění tam není ani potuchy. Náhle jsem měla spoustu kamarádů, dokonce i takových o které jsem moc nestála. :-D

7 bretislav bretislav | Web | 2. března 2013 v 9:10 | Reagovat

Po celou dobu čtení, přestože jsem okrajově vnímal bohulibý vliv toho předmětu na bujarost mládí, jsem byl nesvůj - Proč tomu vynálezu (proboha) neříkají káča?!
Tak už chápu, ale stejně..(?!)
Kam se poděla jednoduchost?

8 Lucka Lucka | Web | 2. března 2013 v 21:28 | Reagovat

[1]: Čerta na zeď nemaluj, já si ho raději ani nepředstavuju. :-?
[2]: Pozdě! Pozdě-ě-ě!!!
[3]: Myslím, že bez této informace se dá vcelku obstojně žít. :-)
[4]:Já psala blejd, NE blejt! :-?  8-)
[5]: Cože? Ono to má i nějaký krajový název? O_O
[6]: Nikam se nezahrabávej, já jim prostě nic neřeknu. ;-) S céčky mám podobnou zkušenost. Přestaly mě bavit ve chvíli kdy mi jich snaživé příbuzenstvo navozilo bednu. Prostě v tu ránu už nebylo co shánět. :-D Ale pozor - přešla jsem na Baja a sezbírala je úplně komplet všechny! Pak jsem to dala do obálky, poslala to pro výhru do firmy a oni mi za to neposlali nic. :-D
[7]: Já mám dojem, že jde právě o to, že je to tak děsně složité. Víš co to dá za fušku než sestavíš toho správného blejdra? Pak kámoš změní taktiku a ty můžeš začít zase od začátku. Ale pozor - nejlepší součástky musíš vždycky vyhandlovat u souseda! :-D

9 bretislav bretislav | Web | 3. března 2013 v 9:07 | Reagovat

Musel jsem se poránu poučit na YT shlédnutím urputných rotačních soubojů, probíhajících v jakémsi větším nočníku. Při mém stáří (polehčující okolnost?) mi to přišlo jako slušná dobová pakárna. I vzpomenul jsem na stolní fotbálek, čáru, šikovnost kuličkového cvrnkání... Pamětníci vědí, jak to myslím. :-)

10 zadny zadny | 3. března 2013 v 11:45 | Reagovat

pri cteni o te veci vzvane BLADER,
zacala jsem mit strach o svuj BLADDER :D

to abych se smichy nepocurala :D:D:D

11 MirekČ MirekČ | Web | 3. března 2013 v 13:15 | Reagovat

Asi to nenápadně podstrčím někomu v naší škole ...:-D

12 Severka Severka | Web | 3. března 2013 v 22:50 | Reagovat

Jé, bay blade! Pamatuju si, když to asi před osmi lety frčelo ve škole :D

13 Lucka Lucka | Web | 4. března 2013 v 6:55 | Reagovat

[9]: Myslím, že taky vím jak to myslíš. :-) S dobovou pakárnou souhlasím (ale tiše, aby kluci neslyšeli). No, vezmu-li to s nadhledem nad tím větším nočníkem....děti prostě poněkud změnily důlek. :-D
[10]: Zapomněla jsem poznamenat, že během hry nesmíš sedět na studené podlaze. 8-)
[11]: Ale bacha, mám dojem, že je to nějak nakažlivé...abys do školy něco nezavlekl. Těžko se toho zbavuje.
[12]: No Konečně! Konečně znalec! No...tak po těch osmi létech to dorazilo k nám. :-? :-D

14 Mike Mike | Web | 4. března 2013 v 13:00 | Reagovat

Jejkote mankote, takovéhle serepetičky, které sem do Česka doráží s přiblblými japonsko-americkými animáky a pokudmožno půltunou časopisů mi už pěkně lezou krkem. (viz. Beyblade, Bakugan, Gormiti.....) 8-O  8-O  8-O

15 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 4. března 2013 v 22:51 | Reagovat

[14]: Figurky gormitů a podobných zhovadilostí mi nesmí do baráku. Při pokémonech v TV skřípu zubama a prchám. Synovým kamarádům jsem jasně řekla, že mi to baráku nesmí a pokud si to mladej přinese a já mu na to přijdu, bez milosti skončí v popelnici. Zatím to všichni respektují , jen při reklamách na slizouny ,gormity a podobné stvůry, náš mladej toužebně vzdychá , ale jen potichu, protože by vzápětí přiletěl pohlavek, pokud by se ozval hlasitěji. Jako bychom neměli vlastní figurky z pohádek a seriálů. :-(  :-?

16 Míra.P Míra.P | E-mail | Web | 9. března 2013 v 9:10 | Reagovat

:-D Ano tohle známe taky.Prošli jsme si tím a Martin tomu říkal "bejblejt".Některý v sobě měl i barevné diody a při roztočení to ještě barevně blikalo.Jednou jsem si potřeboval srovnat záda na koberci a tak jsem se natáhl a relaxoval když v tom se přiřítila tahle smrtonosná kovová hračka (naštěstí bez ocelového břitu)a zakousla se mi do bůčku!Prudká reakce ale nakonec jsem přeci jen ležel v trase a tak jsem rád že už je to za námi. ;-)
PS:Na ten dřevěnej by to chtělo přiklepnout alespoň dvě žiletky. :-)

17 Lucka Lucka | Web | 13. března 2013 v 21:31 | Reagovat

[14]:[15]: Mně taky lezou krkem. Jenže když si představím jak jsem jako děcko blbla a brečela kvůli céčkům... Navíc s těmi se nedalo ani točit jako s káčou, ty byly úplně a zcela na p.d :-D Asi má každá doba svůj vlastní nesmysl. :-D
[16]: Tak teď jsi mě dojal! Musíš dobře vybírat kam si hergot přece leháš! Ještěže byl bez toho ocelového břitu, jinak teda fakt nevim... :-?
Blikací říkáš? Tak to tu ještě nemáme. A o žiletkách budu velmi pečlivě mlčet! :-x  :-D

18 Mike Mike | Web | 13. března 2013 v 21:36 | Reagovat

[17]: To já doma mám doma takovou káču s diodama, jen nevím kde. :D

19 MirekČ MirekČ | Web | 24. března 2013 v 20:52 | Reagovat

Tak jsme to včera Lukáškovi koupili. Vůbec nevěděl co to je. Hrál si s tím celé odpoledne. U nich v první třídě to nikdo nemá. Tak uvidíme jestli vypukne epidemie. :-D

20 Lucka Lucka | Web | 28. března 2013 v 21:08 | Reagovat

[18]: Vida, na tom blikání něco bude... :-? Ale u nás to stále ještě není.
[19]: Noooo, každopádně teď ten bacil už na škole máte... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.