Krkonošská jízda

15. února 2013 v 8:47 | Lucka |  Cesty
Je tomu právě pár dní, kdy jsem se šťastně vrátila z Krkonoš. Píšu šťastně, protože jak si možná někteří vzpomenou, nejsem žádný velký lyžař a sama sebe řadím do specifické kategorie lyžníků. Navíc abych celou věc náležitě vysvětlila, nejednalo se o klidnou rodinnou rekreaci, nýbrž o lyžařský kurz v rámci mého dálkového studia.
Pro úplnou a jasnou představu jen několik stručných bodů: Krkonošské svahy, drsní instruktoři, nekonečné běžecké stopy, horské slunce, horská mlha, drnčící vleky, závěje sněhu a několik desítek učitelek s věkovým průměrem 40+, ze kterých valná část stojí na svých pekelných prkýnkách podruhé (nebo poprvé?) v životě.
To samo o sobě mluví za vše - byla to zkrátka JÍZDA! Kdo to neviděl, ten by nevěřil, jediným svědkem je vlekař, který měl rázem plné ruce práce a myslím, že na nás bude ještě dost dlouho vzpomínat (my na něj ovšem taktéž).

Zde je naše skvělá lyžařská skupina v mlze. Kdo hledá, ten mě najde.

Bylo to náročné. Každý se s tím musel nějak fyzicky poprat, protože jsme během toho týdne strávily více času s nohama na lyžích než na zemi (přeháním, ale zas tak moc ne). A každý i mírně zkušený lyžař ví, že je důležité hlavně správně namazat, proto jsme pro jistotu mazaly i zevnitř, čemuž vděčím za ten krásný výsledek (a pan instruktor by se mnou jistě nesouhlasil), že jsem se za celou dobu nikde nezabila, nezbloudila, nezkolabovala, nepřejela mě rozzuřená rolba, neztratila jsem se v mlze a že mě zapadlou kdesi v závěji nesežrali hladoví vlci (zase přeháním - ve skutečnosti jediný, koho jsem slyšela výt, byl právě ten výše zmíněný vlekař).

Ale pomineme-li fyzickou stránku výcviku, je tu ještě něco něco daleko náročnějšího. Nemalá část mých spolustudentek byla totiž nucena opustit na celý týden svou rodinu, svého milujícího manžela a v neposlední řadě své roztomilé ratolesti. Nutno dodat, že některé (včetně mě) tak učinily poprvé v životě! Někdo odjížděl ve smutku, jiný s obavami, v nejistotě, s hlavou sklopenou. Ovšem po pár dnech jsme musely společně konstatovat, že nám milí nejbližší až zas tak moc nechybějí. Několik kontrolních telefonátů odhalilo, že doma je vlastně všechno v pořádku, rodina žije (i když nuzně) a i nejzatvrzelejší matky konečně pomalu pochopily, že je na místě odhodit černý smuteční závoj a několik volných dní si náležitě užít.
(Já jim to říkala hned, ale kdo nevěří ať tam běží.)

Be free!

Suma sumárum, bylo to náročné, bylo to krásné a všichni přežili, včetně instruktorů. Domů jsem si dokonce přivezla Fidorkovou medaili. (A děti se v telefonu ptaly: "Medaili...a jakou, a jakou???" "Nebudete děti věřit, ale HNĚDOU.") Pro úplnost - tu medaili jsem získala v běžkařské štafetě. Teď už vím, že běžky jsou má silná stránka.

Okénko ztrát a nálezů:

*Nenalezla jsem nic.

*Ztratila jsem kapesní nožík, dřevěný, zavírací, s píšťalkou (tatínek mi ho zvlášť doporučil právě kvůli té píšťalce pro případ zbloudění v mlze)
Věc se má asi tak:
Na cestu jsem si s sebou do hor vezla mimo jiné šišku salámu, několik rohlíků a právě ten kapesní nožík. Naštěstí hladem jsme netrpěly, proto jsem rohlíky nezkonzumovala, takže pokojně ztvrdly v tašce. Když jsem je znovu objevila, přemýšlela jsem co s nimi. Nakonec jsem se rozhodla spojit jejich osud s výstupem na vrch Žalý a tam je zanechat zvěři, což jsem učinila. Potíž je v tom, že zmíněný nožík se skrýval právě mezi tvrdým pečivem, takže i on skončil ve sněhu pod větví statného smrku.

Apel ke čtenářům:
(Využívám zde tohoto masivního masmedia - proč by nemohlo být jednou pro změnu užitečné?)
Pokud budete mít v blízké době někdo cestu na vrch Žalý v Krkonoších, prosím, zastavte se na tomto vrchu u smrku vlevo stojícího při vyšlapané stezičce k dámské kadibudce. Pečivo jsem vysypala asi metr od kmene tohoto stromu. Tam ve sněhu je taky konec mého zavíracího nožíku s píšťalkou (rohlíky už tam zřejmě nebudou). Kdo ho najde, může si pískat. A může si ho nechat. Jen mi dejte vědět, že je v dobrých rukou. Děkuji.

Cesta na vrch Žalý

Detailní mapka - bohužel letní - místa ztráty mého nožíku s píšťalkou (na mapě označeno křížkem). Ve skutečnosti tam bude závěj, tu si musíte odhrabat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarmila* Jarmila* | Web | 15. února 2013 v 14:40 | Reagovat

Lucko, jsem ráda, že jsi drsný výcvik přežila ve zdraví a vrátila se k rodině a nám. :-D

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. února 2013 v 23:47 | Reagovat

Nevím, jestli - budu-li přistižen při bloumání na stezce k dámské kadibudce - nebude moje vysvětlení, že hledám kapesní nožík, považováno jen za nehorázné a směšné vykrucování :-).

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 16. února 2013 v 7:38 | Reagovat

Tak klobouk smekám hodně hluboko. Bylo to vlastně vynucené, ovšem jak vidím prospěšné. I proto, že jsi pochopila, že tělo i duch si musí občas oddáchnout od mrzkých denních starostí ;-) Aby se osvěžené, zesebevědomělé zase navrátilo domů. Teda - ten postoj a grimasa mluví za své. Já nelyžuju, neumím... :-?

4 Jobe Jobe | 16. února 2013 v 11:15 | Reagovat

No nazdar. Moc hezký. Ale mám jeden problém. Nějak se nemohu srovnat s tou skupinovou fotkou lyžníků kurzových. Mám tě za prcka ;-), ale na fotce vypadáš jako čahoun Jíra. :-) Jak je možné, že prcek je v kurzu lyžníků největší? Že by ses současně s růstem sebevědomí vytáhla i vzrůstem? To by ovšem znamenalo, že ti dálkové lyžařské studium náramně prospívá, teda aspoň jako hnojivo mým rajčatům. :-) No asi tě budu muset jít zkontrolovat, abych pak za půl roku nebyl překvapenej. :D Jinak myslím, že tu schází komentář M., aby se jako vědělo, jak tvou absenci přežila famílie. I když, nerad bych, abys ztratila hned po návratu iluze. [:tired:] :-D  :-D  :-D

5 Jobe Jobe | 16. února 2013 v 11:20 | Reagovat

K nožíku s píšťalkou mám taky malou poznámku. Škoda, žes to takhle prolákla. Byla by to hezká jarní bojovka pro tvůj fanklub. :-D  :-D

6 M. M. | 16. února 2013 v 16:45 | Reagovat

[4]:Tomuhle neodolám...
Maminka vyrazila samostatně(!) poprvé od roku 96 (nebo 97?). Anóbrž byl hlavní podíl obav na straně familie, "Jak to ta maminka bez nás zvládne?", sice nezaznělo, ale moc nechybělo... :-D
K provozu rodiny
Maminka odrazila v sobotních dopoledních hodinách, načež se naše nedovivinutá koťátka mávnutím kouzelného proutku změnila v korektní mladé kocoury. Tedy ne, že by chodili na myši. Najednou jim bylo o deset víc (bez pubertálních záchvatů) a seniorát uváděli v úžas svou samostatností a pečlivostí. Náhle nebyl problém zredukovat obsah poliček, uklidit a srovnat pokojíček nebo samostatně vstát, nakrmit stateček i sebe a mnoho, mnoho dalších. Toto trvalo po celou dobu maminčina kurzu.
M.
PS: Je zajímavé, že maminčina nepřítomnost vede k "dospívání" ratolestí... :-D
PS2: Po pěti dnech odloučení položila prababička Vašíkovi otázku, zda se mu stýská. Odpovědí byla otázka: "A to maminka umřela?" :-D  Což mne odbouralo. Naprosto a zcela.

7 Lucka Lucka | Web | 16. února 2013 v 17:39 | Reagovat

[1]:Já také! :-D
[2]:Mapka možná klame - kadibudka je cestičkou ještě dost vzdálená. Krom toho asi nebude moc navštěvovaná, protože je zde téměř nová hospoda a v ní hajzlík vyhřívaný. ;-)
[3]: Taky jsem si myslela, že nelyžuju a neumím. A hle - stačil jeden cvok instruktor a sjela jsem i černou sjezdovku! 8-)
[4]: Ta fotka je zvláštní - není na ní moc poznat, že stojíme z kopce. :-)
[5]: Fanklub mě dostal! :-D  :-D  :-D
[6]: Děti věděly, že se vrátím v sobotu, a babičce jsem kladla na srdce, aby nejitřila city. Takže se dá k tomu říct: Na blbou otázku blbá odpověď. :-?

8 Lucka Lucka | Web | 16. února 2013 v 18:38 | Reagovat

[4]: Cože? Ty mě máš za prcka? [:tired:]  :-?  :-D

9 Jobe Jobe | 16. února 2013 v 20:52 | Reagovat

[6]: [6]:AHOJ, to zírám. Možná je náhlá dospělost koťat způsobena výrazně větší váhou tvé dlaně, na rozdíl od zcela váhově zanedbatelné dlaně maminčiny. :-) Ale pro maminku je to zjevně zjištění potěšitelné. Jen pozor, aby nenalezla přílišné zalíbení v dalších lyžařských výcvicich. Koťata by pak snadno mohla přerůst starému kocourovi přez hlavu.
:-D :-D :-D

10 Jobe Jobe | 16. února 2013 v 20:56 | Reagovat

[8]:Nóóó, z oka do do oka bych ti to neřek, ale sklo monitoru snese všechno... 8-)  :-P  :-D  :-D

11 MirekČ MirekČ | Web | 17. února 2013 v 15:39 | Reagovat

Myslím, že se v dohledné době šťastným nálezcem nestanu. I když je mi to líto, neb nože sbírám a byl by u mne v dobrých rukách. ;-)

12 M. M. | 18. února 2013 v 14:59 | Reagovat

[9]: Vzhledem k tomu, že působím coby kat běžně, nepředpokládám zásadní vliv hmotnosti dlaně. To bude v něčem jiném. 8-)
K přerůstání - neustálá snaha je řešena různými způsoby. Leč preferovaným pravidlem starého kocoura je ... :-D
-censurováno úřadem pro péči o dítě a rodinu- :-D

13 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 20. února 2013 v 10:57 | Reagovat

No vidíš, tvůj lyžařský výcvik nakonec prospěl všem - tobě, a jak tak čtu komentáře, i tvé rodině :-)

14 AjA AjA | Web | 22. února 2013 v 0:03 | Reagovat

hehe, naprosti pres cestu, cos teda ztratila ten nuz, jsem se pred lety prevlekala z prvniho propoceneho trika na pamatnem  tripu s  CJK - to jeste nebyl otcem mych deti :D - a u rozhledny pila caj na K100 :D:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.