Zápisky (m)učitele IV. - Skok do pidisvěta

19. března 2013 v 20:48 | Lucka |  Co mě ještě baví
A máme tu další díl (m)učitelské série, tentokrát trochu z jiného soudku. Přesuneme se dnes od kokakol a hambáčů ke kakaím a loupáčkům - tedy velkým skokem přímo do školky.
Abych řekla pravdu, ocitla jsem se na několik týdnů na trochu nejisté půdě. Vstoupila jsem do světa dvou a tříletých dětí a nečekala jsem, že mě tento trpasličí svět až tolik překvapí. Maličké židličky, umyvadla i postýlky, zrcadla povešená kousek nad mými koleny, stejně jako věšáčky na ručníky a veškeré poličky. Mezi tím vším pobíhají malí filištýni, kterým (zatím) rozumím každé třetí slovo (a z toho mám radost) a myslím, že oni jsou na tom ve vztahu ke mně stejně.
Upřímně řečeno, náš rozhovor občas připomíná debatu hluchého s němým.
Takovým příkladem je konverzace při příchodu zvenku při následném sundavání svršků. (Podotýkám, že se svléká 12 špuntů současně.):
Já: (Držím v ruce venkovní oteplováky a chystám se je uložit.) "Tak a teď mi pověz jaké zvířátko máš na krabici?"
Děcko: (Mlčí a dívá se.)
Já: "Povíš mi jaké máš zvířátko, abych mohla uložit tvoje kalhoty a vyndat ti bačkůrky?"
Děcko: (Mlčí a dívá se jinam.)
Já: "Máš slona?"
Děcko: (Kývá hlavou)
Já : "Nebo máš žirafu?"
Děcko: (Opět kývá hlavou)
Já: "Ty si to asi nepamatuješ, viď?"
Děcko: "Zesedeleme" (Vysloví cosi nesrozumitelného, co mi připomíná maďarštinu. Potom to ještě dvakrát opakuje a kývá hlavou.)
Jsem bezradná.
Naštěstí se tu objeví paní učitelka a upozorní mě: "Říká vám, že má oslíka."

Včera po obědě, když se deset nejmenších dětí uložilo do postýlek, mi paní učitelka podala knížku a s patřičnými instrukcemi mě poslala uspávat:
"Máte tam založené kde jsme naposled skončili. Přečtěte jim kapitolu a budou spát."
Usedla jsem tedy mezi postýlky a pustila se do předčítání Včelích medvídků. Děti ležely ani nedutaly, peřinu přitaženou až k bradě, jen očička jim mrkala. Když jsem dočetla kapitolu, spali jenom dva kluci a zbytek se na mě díval dál. No, není každý den svátek, řekla jsem si a spustila další kapitolu. Vzpomněla jsem si na poučku o tom, že čím menší děti, tím má být čtení pomalejší. Tyto děti jsou rozhodně hodně malé, proto jsem dál četla opravdu pomalu a pečlivě artikulovala. Ale i po druhé kapitole mě tiše sledovalo osm párů maličkých očí. Safra - evidentně dělám něco špatně. V dalších kapitolách jsem začala měnit hlasy. Má dramatizace pohádky byla tak dokonalá, že jsem chvílemi mluvila jako opravdický Pučmeloun a pro oživení příběhu jsem pečlivě zdůraznila každé citoslovce Hůůů, Bzzz a Prsk. Jenže děti nic. Dokonce se mi zdálo, že spánek schválně přemáhají, že už jim oči drží otevřené jen taktak a že je to snad nějaká forma zcela tichého protestu. Navíc jeden ze spících kluků se už stihl probudit a mrkal na mě s ostatními dětmi. (Pohled pro bohy.) Kruci. Začínala se mě zmocňovat obava, že mi ta jedna knížka nebude k uspání těch několika svišťů stačit.
Četla jsem čtyřicet pět minut jako o život a neusnul nikdo krom toho jednoho dítka. Když jsem byla uprostřed deváté kapitoly, přišla do místnosti paní učitelka.
"Oni ještě nespí?" divila se. Potom mě poslala ke druhé skupince a zůstala u usínajících dětí sama. Vrátila se za okamžik:
"A je to."
Nevěřila jsem vlastním uším a cítila jsem se jako pitomec.
"Cože? Už spějí? Jak je to možné? Vždyť mně na to nestačilo ani devět kapitol!"
"Devět? Vy jste četla devět kapitol?" zvedla obočí paní učitelka. "Vždyť jsem řekla, že jedna kapitola jim stačí. A potom říct jenom zavřít oči a spát. No - a oni zavřou oči a spějí."
A BINGO - já už jsem doma!

Takže shrnutí:
Kouzelné formule nefungují jen v pohádkách. Někdo si vystačí s Abrakadabra, někdo zná Sezame, otevři se.
Ale pokud chcete bez mávnutí kouzelného proutku naráz uspat deset pišišvorů, rozhodně se neobejdete bez zaklínadla Zavřít oči a spát.
Důležité si podtrhněte, abyste to nezapomněli.
Někdy to totiž může být otázka (vašeho) přežití.


(Zdroj obrázku: ZDE )

Pozn. Starší Zápisky (m)učitele najdete ZDE.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 19. března 2013 v 21:04 | Reagovat

Přesně to samé se mi stalo na praxi u nás v MŠ. Také jsem nechápala proč mi nespí i když čtu do ochraptění.:) Člověk do toho musí proniknout a pak už to jde skoro samo :)

2 Jarmila* Jarmila* | Web | 19. března 2013 v 21:39 | Reagovat

Hezky jsi popsala uspávání dětí. :-) Ty bys přečetla klidně celou knihovnu. A ono je to zatím tak jednoduché: Zavřít oči a spát! :-D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2013 v 22:42 | Reagovat

Tyhle fígle si musím pamatovat! Sakra, teď jsem zapomněl, jaké mám vastně zvířátko! :-)

4 Taychi Taychi | E-mail | Web | 19. března 2013 v 23:03 | Reagovat

Zapamatuju si :-D

5 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 19. března 2013 v 23:23 | Reagovat

No vidíš a kdybys řekla rovnou zavřít oči a spát , tak bys třeba nemusela číst vůbec. :-D  ;-)
První vzpomínky svého života mám právě ze školky. Chodila jsem až od 4 let, babička už byly v důchodu a dokonce byla ochotná i hlídat. Vzpomínek mám málo, dávno to překryly následující léta, ale co si pamatuju , tak hlavně to, jak jsem odmítala spát po obědě.
Doma jsem spát nemusela a když učitelky zjistily, že prostě nebudu spát ani po dobrém ani po zlém, tak mně zavíraly do kumbálu z hračkama, abych nebudila ostatní děti. Neměla jsem jim to za zlé, tolik hraček a měla jsem je jen pro sebe. :-D

6 Míra.P Míra.P | E-mail | Web | 20. března 2013 v 5:02 | Reagovat

Moje mamina byla celej život učitelkou i ředitelkou v mateřské škole a ne jednou jsem dětem také četl.Trvat na zavřených očích při čtení byla podmínka jinak se čtení přerušilo a fungovalo to.
Co bych za to dal mít takovej režim po obědě dneska já. :-D Já bych zabral během dvou minut i bez pohádky. ;-)

7 bretislav bretislav | Web | 20. března 2013 v 7:38 | Reagovat

Taky koukám !
A že se traduje, že všechno, co opravdu potřebujeme znát, se naučíme v MŠ, tak holt koukat můžu, co jsem zanedbal a oč jsem přišel. Já v MŠ prý pobyl asi jen 6 dní, než mé brečení tam mě "vysvobodilo". Už mi bohužel nikdo nepoví, jak to tehdy bylo a proč mě tam rodičové chtěli šoupnout, když máma byla v domácnosti a školka povinná nebyla. Ani nevím, jak taková MŠ pár let po válce vlastně vypadala, mám jen mlhavej pocit, že tehdy byla v jedné vilce nedaleko tenisu, kde potom bydlela jedna dost atraktivní děvčina. Jo, kdyby tohle šlo si nějak zopakovat.. :-)

8 Radka Radka | Web | 20. března 2013 v 21:21 | Reagovat

[6]:No to jsou tedy metody 8-) , možná to platí na ty mrňousky, ale na moje šestileťáky ani omylem. To spíš uspím hady a možná i sebe :-) . Můžeme zkusit zahrát si místo bobříka mlčení bobříka tmycivění :-?

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2013 v 22:04 | Reagovat

Tak to koukám. Paní (m)učitelka se taky učí? A hned u pišišvorů. To jsou filutové. U nové úči je baví, že něco novýho můžou, aniž by je odbyli "zavřít oči a spát"! ;-)

10 Radka Radka | Web | 21. března 2013 v 5:49 | Reagovat

[9]: To je přesně ono :-)  , nová úča, nové triky. V pravidelných minutových intervalech chce někdo čůrat, má žízeň, chce smrkat, chce ... kde co 8-O. Až budu zaskakovat na třídě u prťat, vyzkouším tu kouzelnou formuli!!! ;-)

11 Lucka Lucka | Web | 21. března 2013 v 8:14 | Reagovat

[1]: Když jsem skončila, říkala jsem si jestli nebudu mluvit jako Vochomůrka až do večera... 8-O  :-D
[2]: Pravda je, že za hodinku se toho dá přečíst opravdu dost. Naštěstí jsem četla PO-MA-LU. 8-)
[3]: Ty jsi zapomněl jaké máš zvířátko? A nemáš ho našité na bačkůrkách? ???
[4]: Bohužel, zkušenost je nesdělitelná. :-)
[5]: Ty jsi byla tedy pěkně vykutálená! Ještěže tě nemusím uspávat. :-D
[6]: To jsem si přesně říkala taky! Pohádka netřeba a oči zavřu bez jediného slova. Jenže oni na spaní nemají čas. :-D
[7]: Je pravda, že já se ve školce taky ocitla chvilku a do počtu. Udivilo mě když jsem nedávno zjistila jak krátce jsem tam byla. Vždycky jsem těch pár týdnů vnímala jako celý školní rok. :D
[8]: Nojó, šestileťáci! Ti teprv nemají na spaní čas! Musí toho tolik zvládnout a spaní je jen zdržuje. ;-)
[9]:[10]: Děti byly naprosto hodné, v té místnosti by byl slyšet špendlík na zem spadnout. Jenže když šla pořád ta moje (nekonečná) pohádka, navíc tak pěkně dramatizovaná, držely děti ty oči co to šlo. :-D Prostě čekaly na to heslo (kouzelnou formuli), že pohádka skončila. :-D

12 Kamila Kamila | Web | 26. března 2013 v 9:11 | Reagovat

CO bych dnes dala za odpočinek po obědě s dobrou pohádkou :D

13 Jobe Jobe | 26. března 2013 v 18:05 | Reagovat

Téda, ty jsi nějaká dobrá. :-) Hele, nechceš mi taky předčítat něco hezkého před spaním? Třeba by ti to ve škole uznali jako nadstandarní praxi. I když, trochu mám pocit, že by bylo snadší uspat Pučmelouna. :D

14 Lucka Lucka | Web | 28. března 2013 v 21:03 | Reagovat

[12]:[13]: Já mám spíš obavu, aby u desáté pohádky nečekaně neusnul čitatel. ;-)

15 Toňa Toňa | E-mail | Web | 3. května 2013 v 20:23 | Reagovat

Náhodou jsem objevila Tvůj blog /neva,že tykám?/ a po přečtení několika článků mi bránice říká:"Prosím,dost!". Krásné čtení určitě se vrátím, jelikož tady se člověk nenudí. :-) Pěkný den Tonina

16 AjA AjA | 30. května 2013 v 20:58 | Reagovat

krasa, Lucko, to jsem rada, ze budes mit i zkusenosti z materinek, ja mam jednu takovou uz pres mesic doma :))

Poslusne hlasim, ze se mi narodil druhy kluk, 20. dubna :)))) v souladu s pravidly pro vyber jmena se jmenuje Jakub (nehebrejske, nebiblicke, obsahuje R, idealne recke :D:D:D:D)

17 Lucka Lucka | 25. června 2013 v 15:43 | Reagovat

[16]: Tak to posílám VELIKOU GRATULACI!!! (Možná opožděně, ale už zase žiju.) O neuveřitelných skutečnostech se jistě brzo dočtu. :-D Tak hlavně buďte zdrávi!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.