Střepy jsou štěstí

29. prosince 2013 v 18:36 | Lucka |  Co mě ještě baví
Vánoce jsou jedním z nemnoha tuzemských svátků, kdy se v jedné domácnosti obvykle schází pohromadě více osob než je v jiné dny úplně běžné. Pokud sešlé osoby nedrží zrovna hladovku nebo dietu a pokud nehodlají přežít návštěvu o sušenkách či chlebu se salámem, je jasné, že k sešlosti bude náležet i stolování. (Pak-li se jedná o návštěvu na Štědrý večer, jde navíc o Stolování s velkým S.) A pokud chcete náležitě Stolovat, je nasnadě, že budete krom židlí potřebovat také odpovídající počet talířů, příborů a skleniček.

Letos se nás u štědrovečerního stolu sešlo rovných dvanáct. (To je dokonce o jednoho více než u Karla Heřmánka! - viz. Blesk) Naštěstí dvanáctka je přesně ten hraniční počet, kdy ještě nemusíme sváteční prostírání stolu doplňovat sklenkami od hořčice, neboť vlastníme sadu rovných dvanácti svátečních sklenek (přesněji řečeno vlastnili jsme - vysvětlím níže). Drobnou pižkou na kráse je, že tyto sváteční sklenky nejsou zcela stejné - šest jich je vyšších a šest zkrátka trochu nižších. V praxi to řeším tak, že sklenky rozdělím na stůl do dvou skupin a jejich drobný výškový nesoulad zamaskuji lahví sektu postavenou uprostřed.

Ačkoli jsem o koordinaci celé akce měla drobné pochybnosti, nakonec proběhla celá štědrovečerní večeře až neuvěřitelně v klidu. Děti nezlobily, já jsem nic nepřipálila ani nepřesolila, všechny babičky se chovaly disciplinovaně. Klidný byl i následný přesun ke stromku a hromadné rozbalování dárků.

Když hosté odešli do svých domovů, vypadala kuchyň trochu jako krajina po bitvě. (Okolí vánočního stromku raději popisovat nebudu.) Naštěstí však máme moderní domácnost vybavenou kybernetickou myčkou poslední generace, do které jsme rychle nacpali všechny špinavé talíře a příbory. Naneštěstí naše sváteční sklenky do této myčky vložit nelze. Udělala jsem tuto chybu v minulosti jednou a od té doby máme v oranžové sadě sklenek tři sklenky naprosto čiré. Myčka je tehdy vyčistila dočista dočista.

A jelikoš sváteční sklenky zůstaly nakonec stát na stole poslední a samy jako vojáci v poli, stalo se nevyhnutelné - jeden špatný pohyb a krajní sklenka byla na střepy (a žádná z těch čirých, dočista umytých, to pochopitelně nebyla). Tatínka to mrzelo, mě taky, ale pak jsem si řekla, že střepy jsou štěstí a že alespoň bude důvod opatřit konečně sadu dvanácti zcela stejných sklenek, které nebudu muset pokaždé maskovat tou lahví sektu. A koneckonců, pořád jich ještě jedenáct zbylo.

Ale protože vánoce jsou dny překvapení, už další den bylo všechno jinak. Ačkoli jsem celé své okolí upozorňovala, že si rozhodně nepřeji žádné sklo ani nic podobného, druhý den jsem u babičky pod stromkem našla hned dvě krabičky skleniček s vysokou nožkou. Rovných dvanáct! V té chvíli si asi mnoho přísedících pomyslelo cosi o dobré hérečce a málokdo by nejspíš v tom okamžiku věřil, že má radost je skutečná, opravdová a trapně nehraná.
"Já vim, že na to sklo moc nejseš", uklidňovala mě potichu babička,"ale jestli je nechceš, můžeš si je nechat třeba na nějakou příležitost na ven v létě do altánku, tam se snadno nějaká rozbije..."
Měla jsem radost, ale asi to pořád vypadalo dost nepřesvědčivě.
"Oni nebyly drahý..." dodala ještě.

"Tak děti, každý poberte co poberete!" velel tatínek, když bylo třeba konečně odejít i s dárečky domů. A jak řekl, tak se stalo. Opouštěli jsme babičku s plnýma rukama, jen pes Sam utíkal ke vratům napřed a měl z nás legraci.
Jenže jak to u každého stěhování bývá, chybička se vloudí. Děti pobraly co pobraly a nikdo se moc nezabýval tím, že výše zmiňované skleničky nese ve svých ne příliš motorných rukavicích Vašík. Vašík nesl, nesl a nedonesl. Než došel ke vratům, vyklouzla mu krabička z rukou a křápla na zem. Znovu se ozvala charakteristická zvonkohra střepů...

...a bylo vymalováno.

Z těch dvanácti nových sklenek jich pád přežilo devět.

To je celkem slušná bilance na to, že letěly rovnou na beton.

Vašík není tak vysoký. Kdyby sklenky upadly mně, letěly by z větší výšky a rozbily by se nejspíš všechny.

Nechám si je na léto k altánku.

Přece nebyly drahé.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mstajer mstajer | 29. prosince 2013 v 18:42 | Reagovat

Hola hola.
Gratuluju. Co dodat... Střepy jsou štěstí, pokud nejsou zaražené hluboko v ruce.

2 Kitty Kitty | 29. prosince 2013 v 20:22 | Reagovat

No vida - k altánku budou nové skleničky. Tam vás dvanáct určitě nebude. A propříště ať ti darujou nerozbitné - a je to! :-D

3 Ella Ella | Web | 29. prosince 2013 v 22:41 | Reagovat

Samozrejme ze strepy prinaseji stesti a u vas toho Stesti bude hodne :-D Pokazde kdyz ze sklenicek budete v altanku upijet tak k tomu mate hned i povidku o jejich preziti velkeho vanocniho padu. :-D  ;-)  :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 22:56 | Reagovat

Prostě se budou návštěvníci regulovat, aby jich nebylo víc než devět. Držím palce, ať se vás tohle střepové štěstí drží i nadále :-)

5 brabi brabi | 30. prosince 2013 v 1:16 | Reagovat

Lucko, ale možná, kdyby ty lahve sektu byly dvě nebo víc, dalo by se nějak šikovně zamaskovat nedostatek stejných skleniček na stole...... ;-)

6 Lucka Lucka | 30. prosince 2013 v 11:13 | Reagovat

[1]: Jo. A taky jich nesmí bejt moc...
[2]: Kitty, myslím, že když v létě pořádáme nějakou grilovačku, málokdy je nás tu méně než 12. Ale na druhou stranu, řidiči nepijí, těm bude stačit kalíšek na limonádu. ;-)
[3]: Tak to rozhodně. :-D
[4]: Ba ne. Regulovat návštěvníky podle skleniček by mi bylo z duše líto. To jim radši dám tu sklenku od hořčice a budu doufat, že to pochopí. (A když ne, snaha byla.)
[5]: Máš úplnou pravdu. Ve chvíli, kdy se vypije dvě nebo více lahví sektu, bude už každému naprosto jedno, jakou drží v ruce skleničku. :-D

7 Babsy Babsy | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 20:54 | Reagovat

To je příběh, kterej prostě nevymyslíš. :D Tolik štěstí...nebo smůly...? 8-O

8 MirekC MirekC | Web | 31. prosince 2013 v 19:43 | Reagovat

Ani nerozbitné skleničky nejsou nerozbitné ... :-D

9 Naďa D Naďa D | 26. ledna 2014 v 18:07 | Reagovat

Jojo, my jsme takhle jednou kdysi dávno nesli docela plnou, nedopitou láhev z nějaké pijatyky a až před domovními dveřmi vypadla z "oslabených" rukou, víno se okamžitě vpilo, vpilo, ne vypilo :-)

10 Aja Aja | 27. ledna 2014 v 17:26 | Reagovat

:D resim kazdorocne stejny problem... jen s tim rozdilem, ze nas se letos seslo u stolu jiz trinact a to rozhodne neni pro pristi leta konecna... kybernetickou mycku nemam, tak to pred dvema lety ma maminka vyresila tim, ze kouipla jednorazove nadobi...no slavnostni vecere po americku, jen ten altan chybel....dalsi rok jsem se sekla a plast zakazala... od te doby mame 12 sklenek ze silneho skla, tech nejlevnejsich, co jsem sehnala :D a to jen za ucelem slavnostniho stolovani.... sady priboru TONER mam take dve (pred 2ma lety se nam sesly pod stromeckem, bohuzel, nejsou ve stejnem desenu) a to same mame s taliri... mam krasnou sadu malovanych z DDR, presto me pred nekolika lety ma tchyne obdarovala sadou zcela jinych, k tem puvodnim neladicich :D kazdopadne kazorocne obedvame na porcelanu, jime normalnim priborem, pijeme z skla... a jedine, co je po teto kratochvili docista docista, jsou me rucky, nebot pri myti nadobi rukavice nepouzivam :D:D:D  podobne je to i se situaci v kuchyni, obyvaku u stromku, a kdyz nedejboze snezi, tak je spoust i v chodbe... :D pristi rok se pozvem jinam, ne k nam! :D

11 Vendy Vendy | Web | 15. března 2014 v 11:20 | Reagovat

Štěstí v neštěstí, Lucko!
Ale když si to zopakujete, příští rok bys mohla mít skleniček osmnáct a tudíž šest plonkových, vhodných k rozbití. :-D
Jinak, věřím, že to zamrzelo. A celý příběh skleniček byl i tak trochu dojemný, že babička skleničky koupila, aniž by věděla, jak moc jsou tentokrát vhod.
Hezký víkend! :-)

12 Radka Radka | 6. dubna 2014 v 8:21 | Reagovat

:-D  po dlouhé době opět nakukuji a opět se báječně bavím. Já dokupovala skleničky 21.prosince, abych zvládla předpokládaný nápor u stolu. Ten se nakonec nekonal, protože jsme sekt vyměnili za čajíčky a kloktadla. Ještěže jsou svátky vánoční-oáza rodinné pohody, jen jednou za rok. ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.