Červenec 2014

Retrodovolená

10. července 2014 v 17:57 | Lucka |  Cesty
"Mami, honem! Pojď se rychle na něco podívat! Takovej bordel, jakej je pod mojí postelí, to jsi ještě v životě neviděla!"

Výběr rodinné dovolené vždy přináší určitá úskalí. V mém případě to platí dvojnásob, neboť tento proces probíhá tak, že zkrátka zabodnu prst kamsi do mapy. Navíc na naše rozhodnutí zbývá povětšinou pouze pár dní (no, někdo to tak má) a tato dovolená musí splňovat několik nezbytných parametrů, které nastavuje každý člen rodiny zvlášť. Po všech diskuzích, konečný cíl naší cesty je vždy tak trochu překvapením.

Letošní pobyt v chatě u Máchova jezera uvedl mladší synek větou výše uvedenou. Došlo k tomu krátce poté, co jsme od majitele převzali klíče od objektu.

"Hele, tady jsou normálně úplně fozflákaný dveře!", volal hned nato druhý syn z pokojíku v podkroví.

Nejsem člověk nikterak přehnaně náročný, takže jsem ochotna skousnout i nějaké ty provozní havárie. Chápu, že rozbité dveře do ložnice lze těžko vyměňovat v sezóně za pochodu a vlastně se bez nich klidně i obejdu. Ale jak jsem se postupně blíže s chatou seznamovala (a vlastně my všichni), postupně mi docházely další souvislosti. Na podlaze se prostírala blíže neurčená vrstva smetí, odpadkový koš už pár dní nikdo nevynesl a z gauče neustále lezly nové cucky molitanu. Naše dovolená tedy začala neplánovaným úklidem místa k našemu týdennímu životu zvoleného.

"Mami, všimla sis, že když večer dole rozsvítíte, svítí se těmi mezerami v podlaze zároveň i u nás nahoře?"




Celé vybavení chatky bylo tak nějak RETRO. Lednice už měla evidentně svá nejlepší léta za sebou. Vydávala zvuky jako parní lokomotiva (toho jsem si všimla zejména v noci) a při každém dochlazení hlasitě zahekala a křečovitě sebou zazmítala. Zpočátku mě to lekalo, neboť jsem se domnívala, že dovnitř dveřmi vtrhl někdo cizí.

Chatka byla vybavena kuchyňkou, které ovšem chyběl vodovod a odpad. Pokud se v takové kuchyňce rozhodnete cosi sníst, musíte potom použité nádobí odnést do koupelny, naskládat ho na zavřenou záchodovou mísu, v umyvadle ho umýt a živý řetěz z tatínka a dětí pak toto nádobí transportuje postupně zpět do kuchyňky. Naštěstí nádobí nikdy nebylo mnoho, neboť v objektu byly jen tři použitelné hrnky, o které jsme se střídali.

"Vašíku, až dojíš, půjčíš vidličku Honzovi!"

Vaření - kapitola sama pro sebe. K dispozici jsme měli vařič, který byl možná starší než já. To, že vůbec fungoval, je mu jen ke cti. Voda na špagety se na něm ohřívala téměř hodinu. Už jsem to chtěla vzdát, ale když jsem si všimla, že ze dna opravdu stoupají bublinky a voda začíná zcela jistě vířit, nakazila mě vlna optimismu. Nasypala jsem do hrnce odvážně těstoviny. Po další třičtvrtěhodině byly špagety konečně al dente, jenže jak jsem se obávala, na talíři se slily v jakýsi monolit. Zatímco děti to pojaly jako příjemnou změnu, já se zdržela stolování. (A krom toho byly v chatce k dispozici pouze tři židle.) Tímto počinem vzaly mé kulinářské ambice za své a dál jsme se stravovali výhradně mimo objekt a zejména a rozhodně zcela mimo naši kuchyňku.

"A to budu to mléko pít studené? Nešlo by to nějak ohřát?"
"Nešlo!"

V pátek ráno, den před plánovaným odjezdem, jsem sešla po RETROschodech do RETROkoupelny a zjistila jsem, že v ní vytekl náš RETROzáchod. Loužička se táhla od mísy napříč k RETROsprše a pak dál podél stěny koupelny až pod RETROumyvadlo, kde se postupně zvětšovala. Podlahu jsem vytřela RETROhadrem namotaným na koštěti, jenže přes všechnu snahu bylo jasné, že toto počínání stav věcí valně nezlepší. Navíc se z koupelny linuly vůně zcela nelibé.
Když jsem po snídani myla v této místnosti nádobí (čtyři talířky a tři hrnky), využila jsem poslední malý suchý ostrůvek uprostřed podlahy, takže jsem při této činnosti stála jen na jedné noze (zatímco druhá zela nad hladinou), k pobavení všech členů živého řetězu.

"Už vím kde je tatínek - stojí venku přede dveřmi. Vidím ho mezerou ve stěně vedle futra."

Vlastně jsme se s celou svou dovolenkou letos přesunuli někam do počátku 80. let. Koneckonců proč ne, aspoň jsme si připomněli jak se dovolenkovalo tenkrát. Mohla to v té době být celkem luxusní chata. Bohužel, čas se v ní zastavil a vypadá to, že majitel se tím příliš netrápí.
Při odjezdu ho tatínek nenápadně upozornil na to, že pohovka se rozpadá, dveře drží na dobré slovo, vařič co nevidět zdechne a záchod již vyšel lidem naproti vstříc. Odpověděl cosi v tom smyslu jako že to má pod kontrolou a vlastně se na všem už teď pracuje a co není hotové dnes, bude hotové včera, nebo tak něco. A kdybychom mu to uvěřili, měli bychom na nose takového bulíka, že bychom o něj při chůzi klopýtali.

Mé resumé:
Užijte si svou dovolenku, třeba i tu RETRO, a nenechte se otrávit když vám vyjde vstříc nějaký ten hajzlík. Mezerou ve stěně vždycky nakonec zasvítí trocha slunce. A co my víme - třeba se nakonec ukáže, že na dně toho zcela rozpadlého gauče je skrytý poklad. Jednou, až vyleze všechen ten molitan...



Nebezpečí sběru léčivých bylin

5. července 2014 v 22:26 | Lucka |  Perličky a vtípky
Nebezpečí sběru léčivých bylin

Na zahrádce vzešla divizna.
Rostla, rostla, až byla veliká, převeliká.
Přišel na ni Pepíček, chtěl natrhat hrníček...






Při sběru léčivých bylin dbejte zvýšené opatrnosti!


Zdravím své dávné i své ztracené virtuální příznivce. Jak vidno, stále žiju, neboť dbám při sběru léčivých bylin zvýšené opatrnosti, jak nás nabádá titul tohoto článku.
Pokud tu snad někomu bylo po mně smutno (čemuž sotva uvěřím), pak musím na svou omluvu uvést, že v prošlém půlroce jsem se ocitla v pozici kormidelníka amatéra, který marně prchá před blížící se vlnou tsunami (česky cunami). Tento kormidelník amatér kličkuje po moři sem a tam, nebe je azurové a všechno by se zdálo být tak nějak růžové, kdyby mu z radaru neustále nelezly podivné věci a kdyby mu užvaněný maják nehlásil každou minutu, že už se to blíží a že to teda bude fakt vlna jak barák.
Tím vším chci říct, že v prošlém období jsem s mladším synkem prokormidlovala první třídu, nastoupila jsem asi tak po sto letech do zaměstnání (teď přemýšlím, jestli jsem před tím stoletím vlastně v nějakém zaměstnání vůbec kdy byla), udělala jsem druhou maturitu, unikla z rukou několika léčbychtivých doktorů a přežila i přijímačky staršího synka.
Tento půlrok byl abych řekla zkrátka tak nějak výživný.
Nakonec vlna opravdu přišla, zatočila se mnou a vyplivla mě na písečné pláži, ze které vám teď píšu. (Tohle chápejte jako takový vzletný literární obrat, ve skutečnosti sedím pochopitelně na židli hned vedle vysavače a žehlícího prkna).
Takže teď mám po dlouhé době situaci konečně pevně v rukou a mohu se věnovat zase tomu, co mě baví...

Přemýšlím, co ještě dodat.
Aha.
Možná upoutávku....

Nenechte si ujít příští, naprosto neuvěřitelný, megadrsný a fantasmagorický článek...
"RETRODOVOLENÁ"
(tento nadpis barevně bliká, bzučí a dělá děsný kravál)


...UŽ BRZY!!!