Jak k nám přišel kozel

26. dubna 2015 v 22:31 | Lucka |  Kozy
Některé věci s člověkěm pohnou tak, až má pocit, že musí rychle něco udělat. A někdy se stane, že v takovém případě chodí v kruhu rychleji a rychleji, drbe si hlavu a nakonec dospěje k závěru, že jediné co může, je vrhnout se na stránky svého stařičkého blogu a tu věc zde zvěčnit.
Milý čtenáři, toto je článek o zabedněnosti, lhostejnosti, drzosti a stupiditě. Pro slabší povahy by tedy bylo rozhodně lepší dál nečíst.

Byl pěkný sobotní podvečer, sluníčko se chýlilo k západu a já s vracela klidným krokem ze zahrady. Kozy už se kupily u východu z výběhu a vyhlížely, jestli je někdo konečně pustí domů. Možná bych to i udělala, kdybych se v ten moment dopočítala. Každému člověku totiž dojde, že je něco špatně, pokud je v ohradě o jednu kozu méně. Takový člověk, dle mého názoru celkem logicky, začne prohledávat blízké okolí, případě i vzdálenější okolí a ptát se každého, o kom si myslí, že mohl ztraceného čtyřnožce alespoň vzdáleně vidět či slyšet. To ovšem nebyl zrovna můj problém. Ve výběhu totiž koza nechyběla, avšak jedna tam byla jaksi navíc. Při bližším zkoumání jsem posléze zjistila, že se nejedná o kozu, nýbrž o kozla. Byl poněkud nedorostlý, lehce zmatený a zřejmě trochu unavený a kozy ho ignorovaly, alespoň protentokrát.

Příchod kozla způsobil drobnou roztržku v rodině. Tatínek totiž po kozlovi už dlouho touží, avšak překážkou v těchto plánech jsem já. Je mi totiž jasné, že kozel ve stáji naprosto zboří můj přehled o milostných aktivitách stáda a já pak budu nacházel kůzlata leckdy a leckde a jednou možná ani nebudu vědět, kolik jich vlastně právě máme. Takže jeden hot a druhý čehý a korunu tomu všemu nasadila babička, která urputně trvala na tom, abych šla kozla ihned a bezodkladně vrátit. Šla bych, kdybych věděla kam.

Tak přešla sobota, neděle, minulo pondělí a úterý a já se pomalu začala s myšlenkou kozla v domě smiřovat. Ale pozor, tady nastává první kamínek úrazu. Ne každý totiž při ztrátě zvířete postupuje tak, jak jsem nastínila v prvním odstavci článku. Zkrátka majitel tohoto kozla zaznamenal jeho ztrátu až ve středu. Ve stejný den se také pán objevil u výběhu. Běžela jsem mu vstříc a už jsem se těšila, jak odejde i s kozlem a bude klid a pokoj. Jenže neodešel. Mnul si bradu a mluvil o tom, jestli by u nás mohlo být zvíře do neděle, že v neděli přiveze další kozy a bla bla bla, kdesi, cosi. Já mu odpověděla, že to vlastně není problém. V neděli aby na oplátku přinesl tvrdý chleba nebo trochu sena, odvede si kozla a hotovo.

"Tys mu řekla aby něco nosil? Prosím tě, co takový kozlík sežere? To je přece směšné!" nesouhlasil se mnou tatínek, když jsem mu vyprávěla o naší dohodě.
Jenže v neděli jsme se pána nedočkali. Marně jsme ho vyhlíželi, marně jsme doufali. Kozel už se u nás zabydlel a nejspíš sám věřil tomu, že natrvalo. Ve stádě to začalo vřít a kozy si ujasňovaly svá postavení - bušily do kozla hlava, nehlava. Přestali jsme si být jisti, jestli je v našem stádě pro čtyřnohého hosta bezpečno.
V pondělí (to byl u nás 10. den) došla trpělivost i tatínkovi:
"Až se ten chlap ukáže, hned ho za mnou pošli! Já mu to ustájení spočítám i s úroky, ten se bude divit! Ještě pár dní a přiběhnou sem i ty kozy, které přivezl v neděli!"

A minulo pondělí a úterý a prošla středa a kozla jsme měli pořád doma.

Ve čtvrtek odpoledne jsem myla okna. Už jsem byla s prací těměř hotova a stojíc na jedné noze věšěla jsem v blízkosti stropu záclonu, když jsem ze stáje zaslechla podivný zvuk. Nejdřív jsem si povzdechla, že náš nájemník opět dostává nakládačku, jenže pak jsem zaznamenala ve stáji pohyb. Byl tam chlap. V první chvíli jsem myslela, že mluví s tatínkem, ale vzápětí jsem si uvědomila, že ten je vlastně v kuchyni. Už jsem na něj chtěla zavolat, aby seběhl ke stáji, neb tam konečně stojí majitel, jenže chlap už nestál. Než jsem se otočila, proběhl stájí, otevřel box, vytáhl ven kozla, zvedl ho do vzduchu jako Frištenský a bryskně s ním upaloval pryč.
"Ve stáji je chlap a bere nám kozla!" křičela jsem, na nic jiného jsem se nezmohla. Klopýtala jsem při tom dolů z hliníkových schůdků.
Pak jsme oba rychle vyběhli před dům.
Chlap byl pryč, kozel taky.
Beze slova, bez rozloučení, beze stopy.
Ticho po pěšině.

Celý ten příběh skrývá několik záhad:
1. Je podivné, že si pán všiml ztráty svého jediného zvířete po pěti dnech.
2. Je zvláštní, že později si pro něj nepřišel v neděli, na které jsme se dohodli a kterou sám navrhl. Asi zapomněl.
3. Vzhledem k tomu jak rychle zmizel (kozel není peříčko) - měl za zatáčkou svého komplice?
4. Ale nejtajuplnější na tom celém je, že nakonec si toho kozla sám sobě ukradl zpátky.


Sherlock Holmes by možná vymyslel nějakou smělou dedukci, ovšem podle mého jednoduchého úsudku byl pan majitel zkrátka primitiv. Vždyť přece logicky budu-li chtít krást kozla (nota bene vlastního), nepůjdu ho krást za bílého dne, kdy je plný dům bdících lidí! Proč si ho nepřišel sám sobě ukrást třeba brzo ráno, kdy se vypravujeme do školy a tudíž vládne zmatek? Nebo proč si ho, romantik, neunesl v noci, kdy většina (ovšem zdaleka ne všichni) obyvatel spí?
A je vlastně na únosu kozla nějaká romantika?
Těžko.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 22:51 | Reagovat

Je vidět, že nejdu s dobou. Kdybys viděla nějakou postavu, jak za denního světla vykopává Václavíka... :-)

2 Lucka Lucka | 26. dubna 2015 v 22:55 | Reagovat

[1]: Když se nudíš, kradeš Václavíka sám sobě? Zajímavé. 8-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 23:18 | Reagovat

Príma počtení!!! Kdybych byla Vendy, dala bych tvůj dnešní článek do výběru měsíce. Perlíš a uvažuješ o kozlovi. Je to nezvyklé - krást sám sobě možná na někom vychtěného kozla. Možná měl chlapík hlad a bylo mu smutno samotnému, když byl asi "v novém" a někde čul stádo koziček.
P. S.: Já to stejně Vendy prásknu. A piš častějc. Máš výživný náměty a zážitky. Krásnou neděli a celý jaro :-)

4 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 23:52 | Reagovat

Vidím v tom něco jiného. Nesplnil slib, že si pro kozla přijde  a pak se bál, že po něm budeš po delším ustájení nějaký bakšiš. Vždyť jsi mu řekla, že má donést tvrdý chleba a seno a on si to vyložil takto. Živili jste mu jej pár dní, tak si ho přišel vzít. Raději ve dne, kdyby to udělal v noci, byla by to už krádež. Takto mohl říci, že nikoho nablízku neviděl a šel si pro své. ;-)  :-D

5 Zuzana Zuzana | E-mail | 27. dubna 2015 v 7:50 | Reagovat

Myslím si, že pán vyřešil krátkodobý "hotel" pro kozla - že by se jen tak dostal do ohrady? - moc hezky napsáno, budu se těšit na další příspěvek. Hezké dny. Zuzana

6 bretislav bretislav | Web | 29. dubna 2015 v 20:24 | Reagovat

Tak nejdřív sláva za čerstvý přírůstek (čímž kozla nemyslím)! Mně se zdá, že příběh nemusí jen tak končit, svět je malej a chlapík ani kozel daleko asi nebudou a třeba se ještě ozvou a záhada bude dojasněna víc než nejistota, jak to dopadlo s chycením té vosy.
Já mám záhadu v bleděmodrým s rybkama v akvárku (rodičovská péče o původní dárek naší dcerce), když rybky přibývají, aniž by se pečovatel jakkoliv zasluhoval. Některé rostou a vyrostou, některé zmizí, než vyrůst stačí. A dva letití čichavci (takoví s dlouhými vousy), dřiv neskonale klidní, mívají chvílema takovej amok, že mi to připadá, jestli snad nechtějí spáchat sebevraždu, jak sebou zběsile tlučou o protilehlé strany akvárka, že se až bojím, aby sklem nepropluli ven. Možná stresem z pocitu narůstajícího počtu spolužijících, anebo, že by dva už dospělí jedinci stejného pohlaví s přetlakem "rybích hormonů"?
No maličko jsem odbočil, tak zpátky k té mé první větě o slávě, kvůli které jsem se ozval! :-)

7 Lucka Lucka | 30. dubna 2015 v 6:52 | Reagovat

[3]: To je jasné. Kom by se chtělo být sám, navíc když neumí páníček počítat do jedné.
[4]: Styděl se, že to bude ostuda, tak ji ještě korunoval! :-D
[5]: Do ohrady se dostal, protože neznal ohradník. Poprvé se to dá prolézt celkem v pohodě - a hlavně rychle. Podruhé už si to každá rozumná koza rozmyslí. 8-)
[6]: To bude tím, že ty, které rostou, redukují ty, které rostou pomaleji. Řekla bych, že je to takový přírodní proces v pidiekosystému akvária. A ten podivný přetlak rybích hormonů znám. Ryby jsou divný, že jim občas tak nějak cvakne. Ale co může člověk chtít od živočichů, kteří dokážou jen tak z plezíru i změnit pohlaví. :-D

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 8:38 | Reagovat

[6]: Ahoj komentujícímu. Napadlo mě, že se to třou dva jedninci stejnýho pohlaví. A neví, že jen mrskat sebou o sklo samotní není efektivní. Kdyby se mrskali o druhého, třeba by zjistili, že je to příjemný a navíc že přibývají mladí ;-)  :-D

9 slunecnyden slunecnyden | 7. května 2015 v 20:01 | Reagovat

A mě by zajímalo, jestli se rodinná rada dohodla, že teda kozel ano, a že když není tenhle "přišel-nepřišel, ukradený-neukradený", tak jestli bude ten vlastní :-) Ono mě totiž napadlo, jestli to nebylo takto domluveno ze strany dědy - ať je těch záhad ještě víc :-)

10 Lucka Lucka | 8. května 2015 v 20:47 | Reagovat

[8]: No právě! Mezi rybami je dost druhů, u kterých se po takovém bezcílném mrskání zkrátka jeden sameček přemění na samičku  nebo naopak, aby to mělo nějaký smysl. Pokud ovšem to mrskání oba přežijí. :-?
[9]: Záhada je ještě záhadnější - brzy o tom napíšu. A děda je v tom nevinně! ;-)

11 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 21. května 2015 v 20:12 | Reagovat

Já hlasuju pro stud :-)
A děkuju za pobavení :-)

12 Veki Veki | 20. října 2015 v 12:30 | Reagovat

[4]: Taky mě napadlo, že se pán chtěl vyhnout "platbě" za ustájení.

Každopádně je to všechno jedna velká záhada.

13 Lucka Lucka | 5. prosince 2015 v 22:29 | Reagovat

Tak mám opět jednu novou a zajímavou informaci. Ta říká, že ten pán nikdy dříve kozla neměl, tudíž ten kozel, který přišel k nám, jeho být v žádném případě nemohl. No, to vrhá na celou věc zase zcela jiné světlo... :-?

14 brabi brabi | 11. prosince 2015 v 16:37 | Reagovat

Taky je možné, že ten pán si koupil kozla a neví co s ním a jak ho krmit, tak vám ho na pár dní podstrčil, abyste mu ho trošku vykrmili.
Jsem velmi ráda, že jsi se zase ozvala :-)

15 bretislav bretislav | Web | 30. dubna 2016 v 8:27 | Reagovat

Ehm, světlo vrženo bylo, ale zas se tu nějak setmělo. A do dalších vánoc už co by dup..
Co ti kozlové? Nevíme. Hola,hola !
A vůbec.. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.